Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Kamarád

I já s Amy jsme se nakonec odebrali do pokoje a začali se balit. Vytáhli jsme ze skříně kufry a postupně do nich dávali věci. Moc jsem neměl tušení, co přesně si sbalit. Nevěděl jsem totiž, jaké služby bude loď poskytovat. Nebude to totiž normální plující loď. Bude to loď vesmírná.

. . . . . .

,,Pořád máš ty blbé pocity?" Zeptal jsem se tiše a pohlédl na Amy. ,,Ne, už mě to trochu přešlo. Uvědomila jsem si totiž, že se jich nemusím bát. Všichni nejsou jako ten, co ublížil matce." Pousmála se. Byl jsem rád, že to vzala takhle. Mrzelo by mě, kdybych věděl, že se Amy bojí každého kroku na lodi a vůbec si tuto dovolenou neužívá."

. . . . . .

Po sbalení všech věcí dole v předsíni začal zvonit zvonek. ,,Ty někoho čekáš?" Zeptal jsem se a podíval se na Amy. Ta jen zakroutila hlavou. Sešel jsem dolů a otevřel dveře.

Za dveřmi stál muž, stejně starý jako já. ,,Přejete si?" Zeptal jsem se nechápavě. Muž si mne změřil pohledem. ,,Michaele, ty jsi mne nepamatuješ?" Po zaznění hlasu jsem si uvědomil, kdo to se mnou mluví. ,,Miku?" Řekl jsem radostně a poplácal ho po ramenu. Mike byl můj kamarád ze střední a v podstatě deset let jsme se neviděli.

,,Zlato, kdo to je?" Kvíkla tiše Amy a stoupnula si vedle mne. Mike vyvalil oči při pohledu na Amy. ,,Tohle je Mike, můj starý přítel. Miku, tohle je Amy, má partnerka." Představil jsem je navzájem. ,,Moc mě těší. Mohu si Michaela na chvíli půjčit? Rád bych si s ním po těch letech pokecal." Zeptal se zdvořile Mike a podal Amy ruku. ,,Klidně." Usmála se a dala mi pusu na líčko.

Zamířili jsme do jedné z hospod. Sedli jsme si za stůl a objednali si něco k jídlu, jako za starých časů. ,,Kde jsi se tu vzal tak najednou?" Zeptal jsem se zvídavě. Mike se mírně pousmál. ,,Ai mi to nebudeš věřit, ale za prací. Zítra nastupuju." Odpověděl. ,,Aha, já právě zítra s rodinou pluju na Titanicu. Na té raketě." Po mých slovech se Mikův úsměv ještě víc zvětšil. ,,No, já jedu taky. Jako druhý důstojník." Jeho slova mi vyrazila dech.

,,Prosím?" Zeptal jsem se pobaveně. ,,Ne, je to pravda. Po ukončení vysoké školy jsem šel pracovat k vojenskému námořnictvu a poté na výletní lodě. A nakonec mě firma doporučila majiteli Titanicu a jsem tady ... Věděl jsem, že jedeš i ty a proto jsem se s tebou chtěl ještě setkat." Usmál se šibalsky a podíval se na mne. ,,Tak to bude zajímavý."