Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Zpráva

,,A co ty a Amy? Jste spolu dlouho, požádal jsi ji o ruku ... Kdy plánujete svatbu a děti? Nějak jsem nepostřehla, že by se o tom mluvilo." Zeptala se po chvíli babička, aby prolomila ticho. ,,No, upřímně s Amy čekáme až po svátcích, asi někdy v květnu, to jsme se oba narodili a asi by to bylo vhodný ... A děti? Babi, na ty je opravdu ještě čas." Pousmál jsem se a podíval se na ženu. Babička jen kývla hlavou.

,,Budou tam!" Zařvala matka a vběhla rozčíleně do obýváku. Svalila se na pohovku a položila vedle sebe telefon. ,,A co ti řekli?" Zeptal jsem se nechápavě.

Matka se nadechla a spustila. ,,Zvedla mi to nějaká namyšlená slečinka. Zeptala jsem se jí teda, proč tam ty lůzy budou. A ona mi jen odpověděla ,,Madam, ale bylo to v letáčcích". Nechápala jsem, o čem mluví. Vždyť v letáčcích nic nebylo ... No, a když jsem se chtěla ještě zeptal, v jakých částech lodi budou, tak řekla ,,nezlobte se, mám po směně." Chápete to?" Vychrlila matka a podívala se na mne. Musel jsem se přemáhat, abych tam nevybouchnul smíchy. Matka byla vždy namyšlená osoba a všem dávala najevo, že má bohatství. Někdy ale ty její scény stály fakt za moc.

,,Asi půjdu za Amy." Omluvil jsem se a rychle z místnosti odešel. Na schodišti jsem jen otočil oči v sloup, protože jsem stále nechápal, o co tady jde. Méněcenní jsou sice poněkud divní, ale za to je nemůžeme odsuzovat. Jsou to úplně normální lidé, jako my. Jen na jiné životní úrovni.

,,Co se dole stalo? Slyšela jsem, jak tvoje matka ječí." Zeptala se tiše Amy. ,,Ale ... se zase plete do věcí, do kterých by neměla. Máš už to dopsané?" Zeptal jsem se pro změnu já. ,,Mám." Usmála se. ,,Už jsem jim to poslala a čekám matčinu odpověď."

Přistoupil jsem k oknu a podíval se do dálky. Celý New York krásně svítil vánočními světly.

. . . . . .

,,Mám odpověď!" Zvolala nadšeně Amy a zvedla nad hlavu mobil. Odstoupil jsem od okna a sedl si vedle ní. ,,Přečtu to." Navrhla.

,,Amy, děťátko naše ... Ani nevím, co ti máme napsat. Taky tě moc zdravíme a jsme rádi, že jsi zdravá a spokojená. Moc pozdravuj Michaela a jeho rodiče s babičkou. Pak na sebe dávej hlavně pozor na té velké lodi. S tatínkem doufáme, že si to tam užiješ a budeš mít moc vzpomínek. Sice nás moc mrzí, že neoslavíme Vánoce jako každý rok, ale zase objevíš spoustu nových zážitků a hlavně tam budeš s člověkem, kterého máš ráda a se kterým budete za chvíli svoji. Moc na tebe myslíme a snad se zase brzo sejdeme, nebo potkáme."

S láskou maminka a tatínek

,,Taky mě mrzí, že bydlí tak daleko ..." Povzdechla si Amy. ,,Až se vrátíme, tak za nimi zajedeme." Usmál jsem se.