Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Smetánka

,,Zde je váš účet pane, budete si ještě něco přát?" Zeptal se zdvořile číšník a převzal si ode mne peníze. Pohlédl jsem na Amy, jestli ona si něčeho nežádá. Jen zakroutila hlavou. ,,Ne, děkujeme." Usmál jsem se na muže. Ten kývl a odešel pryč.

,,Zajdeme ještě někam?" Zeptal jsem se tiše při odchodu z restaurace. ,,Asi ne, začíná foukat studený vítr a ještě musím napsat našim." Odpověděla Amy a společně jsme zamířili zpět.

. . . . . .

V předsíni jsme potkali matku. ,,Michaele, Amy! Kde jste byli?" Zeptala se hlučně a podívala se na nás. ,,Šli jsme se projít a stavili jsme se na oběd." Odpověděl jsem a začal si rozvazovat tkaničky na botách. Matka jen kývla.

V pokoji jsem si lehl na postel a zapnul si televizi. Amy zasedla za stůl a začala psát zprávu rodičům do Los Angeles.

Po konci jakéhosi dokumentu jsem se zvedl a sedl si vedle Amy. Nahlédl jsem jí přes rameno a pomalu si přečetl, co píše. ,,Michaele nečti to!" Řekla s úsměvem Amy a loktem mě bodla do boku. ,,Dobře." Pousmál jsem se a sešel po schodech dolů do obýváku, kde seděla babička a matka.

,,Už se těšíš? Pozítří vyrážíme." Usmála se babička a podívala se na mne. ,,Nemůžu se dočkat, ale Amy se té plavby celkem dost bojí." Matka na mne nechápavě pohlédla. ,,Nechce se jí tam?" ,,Ne, to ne, ale prý kdesi četla, že na lodi budou i Méněcenní a přeci víte, jak dopadla její matka po střetu s jedním z nich ..." Babička souhlasně kývla. ,,Taky jsem to někde viděla, prý budou sloužit v kotelnách a jako uklízeči ve společenských místnostech. Na lodi budou prý kvůli nějakému adaptačnímu programu, aby se trochu naučili soužit s námi, kultivovanými." Podotkla a podívala se na matku. V jejím obličeji se objevilo zděšení. ,,Vy mi tady tvrdíte, že budu na lodi s nějakou póvl spodinou? Jdu zavolat do té cestovní kanceláře, aby mi to osvětlili." Rozkřikla se a rychlým krokem odešla. No jo, matka byla vždy zvyklá jen na vysokou společenskou vrstvu a na styk se smetánkou.