Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Blázen

Následující kapitolu bude vyprávět Amy Lescotová

Po skončení waltzu začali všichni naší známí tleskat. Byli to hrozně příjemní lidé, měla jsem je hrozně ráda, i přes to, že je znám jen chvilku.

,,Něco si objednáme." Navrhl Michael a s Bryanem a Courtney šel najít stůl. ,,Amy, chtěla bych s tebou mluvit." Řekla tiše paní Gerrová a mírně se pousmála. ,,Samozřejmě, o co jde." Úsměv jsem opětovala. ,,Víš, přemýšlela jsem, a chtěla jsem se tě na něco zeptat." Nevěděla jsem, kam směřuje. ,,Počítáte s dětmi?" Vyhrkla a podívala se na mne. Její otázka mě dost zarazila.

,,Každopádně, s Michaelem jsme už na tohle téma mluvili. Ale v blízké době asi ne, ještě nejsme ani svoji a nemáme vlastní dům. Nemůžeme pořád bydlet u vás." Paní Gerrová vypadala, že byla mou odpovědí potěšena. ,,Tak to jsem ráda. S manželem jsme totiž dneska potkali starší ženu, její dceru a její tři chlapečky. Byli úplně sladcí ... Taky bych se chtěla někdy vnoučat dožít." Vzdychla a přistoupila k jednomu stolu u oken knihovny, který Michael vybral.

,,Co jste řešili?" Zeptal se tiše Michael a podíval se na mne. ,,Ále ... tvá matka se mě ptala, jak se mi líbí loď." Zalhala jsem a upřela zrak na pana Gerra, který se postavil a vidličkou zaťukal o skleničku. ,,Prosím chvilku klid, jsem rád, že už po jednom dni na této famózní lodi máme tolik báječných přátel. Proto bych vás chtěl oficiálně jménem mé rodiny pozvat na Noc komet. Sejdeme se pozítří, tedy na Štědrý den, na nejspodnějším patře jídelny." Pronesl otec a podíval se na nás. ,,To bude skvělé!" Křikla paní Mileová a podívala se na otce. Ten se jen pousmál.

. . . . . .

Blížila se desátá hodina večerní a knihovna se začala pomalu vylidňovat. Od našeho stolu ale nikdo neodešel. Všichni jsme si užívali každičké minuty a vášnivě jsme debatovali.

,,Potřebuju ti něco říct, pojď se mnou." Pobídla mne po chvilce Courtney a vstala od stolu.

,,Na něco jsem přišla, asi se mi líbí Bryan." Vychrlila a podívala se na mne. ,,Fakt?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Ano." Usmála se šibalsky Courtney. Měla jsem z toho velkou radost, protože jsem jí to po té hrůze, o které mi Courtney vyprávěla a kterou zažila se svým bývalým, moc přála.

Během naší debaty jsem si ale nevšimla jedné ženy. Potichu vešla do knihovny a blížila se k nám.

Začala jsem cítit štiplavý pach. Přestala jsem se s Courtney bavit a podívala se kolem. ,,Cítíš to?" Zeptala jsem se tiše. Courtney se zhluboka nadechla. ,,Fuj! Co to je?"

Asi jsem si uvědomila, odkud ten pach jde - šel o ženy, která stála u police naproti a stále nás sledovala. ,,Děje se něco?" Zeptala se nechápavě Courtney a podívala se na ženu. Ta jen bez mrknutí oka zakroutila hlavou. Celkem mě děsila. ,,Pojďme se raději vrátit k ostatním." Navrhla jsem a otočila se. Chystaly jsme se na odchod, ale žena nám vkročila do cesty.

Pořádně jsem si ji prohlédla a uvědomila si, s kým máme tu čest. Byla to jedna z Méněcenných, měla na sobě oblečení, které bylo pro ně typické - oblečení z pytloviny barvené do ruda. Hlasitě jsem polkla. ,,Kampak?" Zeptala se hororově a podívala se na nás. ,,Ona je blázen." Špitla Courtney a podívala se na ženu. Žena byla vyhublá a každé její oko směřovalo jinde.

,,Nejste náhodou z první třídy?" Zeptala se tiše. ,,Jsme, proč?" Odpověděla Courtney na její otázku otázkou. ,,Jen tak." Její hlas byl slovo od slova tišší.

,,Už musíme." Pronesla Courtney a pokusila se odejít. Žena po ní ale vyjela a shodila ji na zem. Strachem jsem vyjekla a před očima se mi objevil výjev, jak nám tehdy volali, že má matka byla Méněcenným napadena a bojuje o život. Hrůzou se mi podlomila kolena. Klečela jsem na zemi, sledovala jsem, jak žena útočí na Courtney a hlasitě křičela o pomoc.

. . . . .

Celá rodina rychle přiběhla a Michael s Bryanem Courtney pomohli. Ženu hodili na jedno z křesel a vyčkávali na příchod ochranky.

Pomohla jsem Courtney vstát. ,,Je ti dobře?" Zeptala jsem se ustaraně. ,,Je, ale měla sílu, mrcha." Odpověděla komicky Courtney a podívala se na ženu, jak nevinně sedí v křesle a hledí do prázdna.

Ochranka dorazila a odvedla ženu zpátky dolů do podpalubí. Celou cestu, kdy ji odváděli z knihovny ale hleděla na mě a na Courtney. Přesně tohoto jsem se bála, že se tady stane.

,,Jak se tady taková špína může dostat?" Pronesla tiše matka a zakroutila hlavou.