Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Otázka

U vchodu do knihovny stálo něco, co včera ne - elektrický betlém. ,,Že by dali konečně výzdobu i sem." Ušklíbla se Minerva Mackerová a otevřela dveře. Všem nám do obličeje narazila krásná vůně borovice. Paní Mackerová měla pravdu, celá místnost byla vánočně vyzdobena.

Sedli jsme si ke stejnému stolu, jako včera a rozhlédli se kolem. Všude na policích s knihami visely girlandy, na každém stole byl svícen a u všech vchodů byly, už zmíněné, betlémy. ,,Už se na zítřek tak těším." Začala se rozplývat paní Mileová a mávla na obsluhu. Všem nám objednala vánoční punč.

,,Jen aby se zítra něco nestalo. Vždycky se něco stane, když se člověk na něco těší." Podotkl pan Macker a na všechny se postupně podíval. ,,Ale Maxi, co by se mohlo stát?" Usmála se jeho žena a srkla si punče.

Je ale zajímavé, že věta paní Mackerové se používá vždy, těsně před nějakou pohromou.

. . . . . . .

V knihovně jsme strávili dvě hodiny. Celou dobu jsme řešili jen zítřejší Štědrý den a Noc komet.

,,S Amy se půjdeme projít, omluvte nás." Rozloučil jsem se a s Amy opustil místnost.

,,Půjdeme na člunovou palubu?" Zeptala se na chodbě a podívala se na mne. ,,Klidně." Pousmál jsem se. Při procházení kolem vchodu na schodiště pro stevardy jsme si všimli, jak je vchod bezpečně chráněn  ochrankou. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,Tam dole je i podpalubí, nejspíš to tady chrání, aby se sem nedostal žádný Méněcenný." Odpověděla Amy třesoucím se hlasem.

N a člunové palubě bylo dneska rušno, po celé palubě se procházela kvanta cestujících. Posadili jsme se na lehátka. ,,Včera, když jsme se vraceli z promenády, jsem si všimla jednoho letáku v recepci. Zval nás všechny na štědrovečerní prohlídku lodi. Napadlo mě, že bych koupila lístky a zítra po kometách bychom tam zašli." Navrhla Amy a podívala se na mne. Přišlo mi to jako dobrý nápad, rád bych se podíval i do podpalubí, nebo do druhé třídy.

. . . . . .

,,Michaele!" Ozval se křik z jednoho konce paluby. Zvedl jsem hlavu a podíval se kolem. Od jednoho záchranného modulu k nám běžel Mike.

,,Kde jsi se tu vzal." Ušklíbl jsem se a podíval se na udýchaného kamaráda. ,,Mám volno, chtěl jsem se projít po palubě a spatřil jsem vás. Ahoj Amy, ani jsem tě v tom spěchu nepozdravil." Začervenal se Mike a usmál se na Amy. Amy jen pokynula hlavou.

Na chvíli jsme se všichni tři odmlčeli, s Amy jsme sledovali kousky meteorů, jak létají kolem lodi. Pak Mike ale něco navrhl.

',,Nezajdeme někam?" Jeho velmi oblíbená otázka.