Zlé rány [Drarry] ✓

4. kapitola: Vlkodlaci VS. Neznámí

Jsem na sebe děsně pyšná :D Opravdu jsem. Tenhle příběh mě pohltil natolik, že píšu dál a dál. Dokonce už mám předepsané kapitoly dopředu. Snad si to užijete. ♥

Pohled Draca:

O pár dní později jsem už nemohl ty Harryho sny nadále trpět. Prakticky každou noc se převaloval z boku na bok. Plácal kolem sebe rukama, křičel ze spaní, mlátil a kopal kolem sebe, vzlykal a zoufale se snažil probrat z nočních můr. Ještěže jsem u něj seděl a budil ho, jinak by takto jančil určitě i celou noc.

Zaklepal jsem, na dveře kabinetu profesora Lupina a čekal, až mi přijde otevřít. Za dveřmi se ozvalo tlumené „dále" a já vstoupil dovnitř. Remus seděl za stolem a nejspíše opravoval písemky.

„Draco Malfoy." Řekl a mile se na mě usmál. „Copak tě ke mně přivádí?" zeptal se a okamžitě nechal písemky písemkami.

„Pane profesore, mám strašný problém a možná byste na něj mohl znát odpověď." Řekl jsem. „Máte na mě pár minut?" netroufl jsem si na žádného profesora křičet. Obvykle to znamenalo ztrátu bodů a plno školních trestů. Udělal jsem to jednou... Na hodině profesora Snapea jsem ho seřval za to, že mi nadiktoval špatný postup s přípravou lektvaru. Ten večer jsem musel s Filchem uklízet celé poschodí, jelikož ho Protiva celé potřísnil lepkavým slizem a dokonce jsem na pár zdech našel i sprostá slova. Hrůza to uklízet. Už bych to nechtěl podruhé zažít.

„Samozřejmě Draco." Řekl Lupin a stoupl si přede mě. „Chceš to řešit tady, nebo raději půjdeme do mých komnat?" Souhlasil jsem s druhou variantou, jelikož jsem se domníval, že tento rozhovor bude na delší povídání.

Po pár minutách jsme prošli dveřmi Lupinových komnat a já se okamžitě složil do jednoho ze dvou pohodlných křesel.

Remus udělal během pár minut čaj a posadil se s oběma šálky do volného křesla.

„Wingardium Leviosa." Řekl, jakmile vytáhl ze svého profesorského hábitu hůlku. Šálek s čajem dolevitoval až ke mně a já si ho vděčně vzal do rukou. Sevřel jsem ho v dlaních a užíval si teplo, které mi svou horkostí způsoboval.

Remus usrkl ze svého šálku a poté se na mě podíval s výzvědným pohledem. Úplně jsem při té pohodě zapomněl, proč jsem sem vlastně přišel.

„Pane profesore..." začal jsem klidně a pomalu mluvit. „Víte o těch snech, které má Harry?" optal jsem se, i když mi bylo úplně jasné, že se to na profesorské a učitelské poradě určitě probíralo.

„Ano. Vím o tom." Jak jinak. „Myslíš tím to, jak má Harry ty zlé sny o..." povzdechl si. „Voldemortovi?" Zašeptal. Proč se všichni bojí říct jeho jméno? Je to prostě Voldemort. Starouš Voldy, který přežil několik desítek let v pohárku na vodu. (viteál :D)

„Ano." Přisvědčil jsem. „Ale nejsem si moc jistý, pane, zda to nemůže mít něco společného i s něčím dalším. Věčně u Harryho ležím a on sebou vždy tak cuká..." Remus se zamračil.

„Ležíte?" panebože... Teď si to děsně odskáču. „Pokud se nemýlím, pane Malfoyi, vy jste přece zmijozel." Konstatoval. „Co máte co dělat v Nebelvírské věži?" polkl jsem a ještě víc v rukou sevřel teplý šálek s čajem.

„Omlouvám se, pane profesore." Řekl jsem pokorně. Docela mě udivuje, že vůbec znám takové slovo, jako je pokora. „My..." má cenu to tajit? Jestli mu neřeknu pravdu, určitě tím bude trpět někdo úplně jiný... Harry.

„Ano?" zeptal se s úšklebkem. Snad to vezme nějak rozumně.

„Scházíme se po nocích v komnatě nejvyšší potřeby. On totiž Harry nechce spát sám, když má ty hrozné sny. Vždycky, když vidím, jak se ve spaní třese a mlátí sebou, rychle ho probudím. Je to pro jeho dobro profesore. Musíte mi věřit. Nechci ho nechávat samotného." Remus na mě obdivně pohlédl a skoro s otevřenou pusou vykulil oči.

„Slyším správně, že vy, Malfoy... Někoho chráníte?" sklopil jsem oči, ale přikývl. „U Merlina... Nečekal jsem, že se něčeho takového dožiju. Myslel bych si, že mě dřív roztrhá zvěromág, než něco takového zrovna od vás uslyším." Řekl a usmál se. Asi jsem ho docela dost pobavil.

„Můžeme se prosím vrátit k tomu, kvůli čemu jsem přišel?" zeptal jsem se po chvilce ticha.

„Povídejte." Vyzval mě.

„Vy jste vlkodlak." Konstatoval jsem fakta. „Měsíc vás přeměňuje v to, co máte ukryté uvnitř sebe." Nadechl jsem se k delšímu proslovu. „Když se proměníte, nedokážete se ovládat. Vlk uvnitř vás ovládá vaše tělo a vy s tím nemůžete nic dělat. Jen tak pobíháte po lese a hledáte své vlkodlačí druhy a..."

„Proč něco takového říkáte? Já už více než čtyři měsíce přeměnou neprošel. Beru antivlkodlačí lektvar, který mi připravuje Snape. Pokud mě chcete obvinit, pane Malfoyi, že jsem někoho zabil, asi vás zklamu, protože i když je úplněk, dokážu vlka uvnitř sebe docela dobře ovládat. Ten lektvar mu zabraňuje, aby se dostal na povrch a ovládl mé tělo. Už nikdy neplánuji, že bych se proměnil." Na chvíli se odmlčel a odložil vypitý šálek, tentokrát už bez čaje, na konferenční stůl před jeho křeslem. „Co se to na mě snažíte hodit?" zeptal se zničehonic.

„Nic pane profesore." Řekl jsem rychle. „To nemá s vámi nic společného. Chci si jen promluvit." Řekl jsem a doufal, že mě teď nepošle do háje. Opravdu to asi vyznělo, že na něj chci hodit nějakou vraždu, ale tak to vůbec není. Tady jde o něco úplně jiného a důležitějšího... O Harryho.

„Tak mluvte." Vyzval mě opět po přemýšlivém zaváhání.

„Tak k věci." Nadhodil jsem. „Harrymu se zdají zlé sny, což už víte. Ale nevíte, že v těch snech se mu objevuje měsíc. Prý jsem v těch snech většinou já a Voldemort..." viděl jsem, jak se profesor nad vyřčením jeho jména otřásl. „Chtěl jsem říct... Pán zla... Mi tam nějakým způsobem ubližuje a prý má pořád takové řeči, ať se Harry napije mojí krve nebo mě jen jednoduše zabije. Nevíte, co by to mohlo znamenat?" zeptal jsem se nakonec. Remus se na mě podíval s vytřeštěnýma očima a zhluboka se nadechl.

„Pán zla mu ve snech říká, ať se napije vaší krve?" pokýval jsem souhlasně hlavou. „To ještě nemusí nic znamenat. Bojím se ale, že vám na tuto otázku nedovedu dát odpověď, jelikož většina vlkodlaků se nesoustřeďuje na krev, nýbrž na maso." Poraženecky jsem sklopil hlavu a dopil poslední doušek ovocného čaje.

„Chápu." Řekl jsem smutně. „Já jen nechci, aby měl Harry ty sny. Chci mu nějak pomoct." Lupin vstal z křesla a vzal si ode mě dopitý šálek.

„Zkuste se podívat v knihovně. Možná by tam o tom mohlo něco být. Vážně bych vám rád pomohl, ale bohužel nemám nejmenší tušení jak." Pokýval jsem hlavou a vstal. Došel jsem ke dveřím a ještě než je otevřel, mile jsem se na Remuse usmál.

„Děkuji za pokus o pomoc." Řekl jsem a mírně znervózněl nad svou další otázkou. „Bude mít nějaký vážný důsledek fakt, že v noci nespím na své koleji?" zeptal jsem se a čekal buď školní trest, nebo při nejmenším ztrátu několika desítek bodů.

Lupin ke mně přistoupil a chvíli to vypadalo, že přemýšlí. Poté mě chytil za ramena a přívětivě pozvedl koutky úst do úsměvu.

„Nikomu to neřeknu." Přislíbil. „U mě je vaše tajemství v bezpečí pane Malfoyi." Usmál jsem se.

„Děkuji. Moc to pro mě znamená. I pro Harryho by to určitě hodně znamenalo." Remus otevřel dveře a mírně mě postrčil.

„Tak už běžte." Prohlásil. „Měl byste Pottera pořádně hlídat, aby se mu ty zlé sny už vícekrát nezdáli." Kývl jsem hlavou.

„Samozřejmě. Nashledanou pane profesore." Přátelsky na mě mávl rukou a já odešel nejbližší možnou chodbou, abych se co nejdříve dostal do knihovny. Musím si o tom, co říkal Remus něco přečíst. Musím přijít na to, co se s mým Harrym děje. Děj co se děj... Já na to prostě přijdu...

:D Jéééj. 

Chtěla bych vám říct, že na mém profilu najdete další příběh Drarry, vlastně 2. Ráda bych řekla, že na tomto příběhu si dám opravdu záležet a dotáhnu ho do konce. A věřte mi, že konec bude pecka :D

Hádanka: Je jednoduchá: Myslíte si, že Draco v knihovně něco najde?