Zlé rány [Drarry] ✓

14. kapitola: Unesen

Pohled Draca:

Trvalo nám docela dlouho, než jsme Hermioně a Ronovi vysvětlily důvod našeho rozchodu. Také jsme jim museli objasnit, jak je to teď s Harrym a jaké pro ostatní představuje nebezpečí.

Dohodli jsme se, že Harry bude do zatmění přebývat v komnatě nejvyšší potřeby, aby nikomu neublížil. Společně s ním tam bude i Hermiona, jelikož nám s Ronem došlo, že ona je vlastně mudla, takže na ní Awerixo nemůže zaútočit kvůli mudlovské krvi. Snad ho hnědovláska dokáže uchránit před těmi jeho nočními můrami.

Právě jdeme s Remem do Prasinek, abychom navštívili jeho dobrého známého. Lupin si u něj potřebuje vzít Antivlkodlačí lektvar, aby ho opět neovládl měsíc. Šli jsme nejprve za Snapem, ale ten nám řekl, že další dávku lektvaru musí nejprve nechat odstavit – a to by podle profesora Lupina trvalo až moc dlouho. Proto jsme teď na cestě za Armuntem. Vážně doufám, že ten lektvar bude mít u sebe. Nerad bych běhal po celých Bradavicích jen proto, abych sháněl něco takového, jako je lék na splašené psy.

Celou cestu jsme si s Remem povídali o tom, jak to vymyslet, aby Harryho opět neovládl Awerixo. Dozvěděl jsem se od profesora docela zajímavé věci, jako například to, že Anaptuovo běsnění ve většině případů spouští zlost nebo vztek, což jsem vlastně věděl. Co jsem ale nevěděl, bylo, že se Harry může přeměnit v Awerixoa i při nemalém citovém vypětí – takže vlastně při sexu.

„Takže vy už jste vydržel neprojít proměnou čtyři měsíce?" změnil jsem téma našeho rozhovoru.

„Přesně tak." Usmál se. „Díky tomu lektvaru se můj vlkodlak naštěstí stahuje do sebe, takže nad sebou alespoň mohu udržet kontrolu." Právě jsme procházeli kolem lesa. „Myslím, že bys nebyl moc rád, kdybych se přeměnil a ty byl u toho." Ušklíbl se.

Povídali jsme si docela dlouho. Dozvěděl jsem se o Lupinovi spoustu zajímavých věcí. Měl jsem možnost se ho zeptat na jeho koníčky a záliby. Kromě toho, že se rád občas proběhne, jsem se dozvěděl, že rád šermuje, v mládí hrál famfrpál, a kdyby se tenkrát nezranil, prý by se možná dostal i do národního týmu. Netušil jsem, že si budu s Remem tak rozumět, ale opak je pravdou. Konečně je mi jasné, co na něm Harry vidí. Když už nic jiného... S Lupinem je legrace.

Chtěl jsem nakousnout další zajímavou konverzaci, která by se týkala Remova života, ale byl jsem přerušen profesorovým mírným zavrčením. Samozřejmě jsem trochu nadskočil, protože jsem se polekal, že se tady přímo přede mnou přemění ve vlkodlaka.

Ještě jsme od Prasinek docela daleko, takže kdybych před ním musel utíkat, nejspíš bych nedoběhl zrovna daleko. Jak je známo... Vlkodlaci jsou o dost rychlejší. Mínus pro mě.

Zastavil jsem se na cestě, vedle Lupina a tázavě se na něho podíval. Vypadalo to, jako by někoho hledal. Všude se rozhlížel a svým citlivým čumákem nasával vzduch. Viděl jsem, jak se snaží ve svém nose třídit jednotlivé pachy... A jak se zdálo, moc se mu to nedařilo.

„Děje se něco?" zeptal jsem se opatrně a letmo se dotkl profesorova ramene, abych se ujistil, jestli je opravdu v pořádku. Také jsem se musel ujistit, jestli mu náhodou nečernají oči. Naštěstí měl oči v normálu.

Naposledy se rozhlédl a poté sebou rychle cukl.

„Schovat!" rozkázal a rychle mě tlačil za jeden ze stromů. Vytáhl si z hábitu hůlku a schoval se za strom, který byl jen pár metrů od toho, kde jsem se skrýval já. „A mlč!" řekl a já poslechl.

Než jsem se nadál, vzduchem profičel zelený paprsek. Následně další. A další.

„Bombarda!" zakřičel Remus a namířil hůlkou na jeden ze stromů, od kterého se odrážely již zmíněné zelené paprsky. Strom se okamžitě přelomil a jeho kmen spadl k zemi, těsně vedle nás. Zakryl jsem si uši nad silnou ránou a dychtivě sledoval, co se bude dít dál. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl také vytáhnout hůlku a nějak Lupinovi pomoct. Já jsem ale idiot!

„Expelliarmus!" ozval se hlas smrtijeda, který bojoval proti Lupinovi. Profesor odrazil útok a začal na Voldemortova služebníka sesílat kletby.

„Reducto!" zakřičel po chvíli Remus a přelomil tak další ze stromů, za kterým se útočník skrýval. Strom se roztříštil a mně se konečně naskytl pohled na onu osobu před námi. Ano... Byl to on.

Dřív než jsem stačil cokoli udělat, smrtijed na mě seslal kouzlo ‚Stupefy' a já padl do mdlob.

Pohled Rema:

Sledoval jsem, jak Dracovo bezvládné tělo padá k zemi, ale nemohl jsem nic dělat. Musel jsem pokračovat v obranných kouzlech, abych nás vůbec dokázal ochránit. Kdo by čekal, že jediný smrtijed dokáže napáchat tolik zla? Opět se potvrzuje, že je lepší být mírně podrážděným vlkodlakem nežli oddaným smrtijedem.

Sesílal jsem na svého nepřítele kletby a doufal, že ho alespoň jedna zasáhne. On se ale vždy šikovně vyhnul a sám na mě sesílal vlastní kouzla. Jeho obranná strategie byla primitivní, ale musím uznat, že účinná. Kdo by čekal, že si kouzelník dokáže vystačit s jednoduchými kletbami, jako jsou: Imperios, Cruciatus a Avada kedavra? No... Kouzelník možná ne, ale smrtijedovi to k jeho účelu jistojistě stačí.

Bránil jsem se. Posílal jsem k útočníkovi svou magii, ale ani ta nemohla jeho kouzla odrazit. Postupně jsem se začínal dost vysilovat, což byl určitě důvod, proč mě smrtijed ještě nijak vážně nezranil. On chtěl, abych se nezranil, ale proč? Co tím ksakru sleduje?

Najednou mě do těla uhodila silná bolest a já klesl k zemi. Podíval jsem se na své tělo a uviděl, jak se na mé ruce objevují otevřené rány, z kterých vytéká krev. Chtěl jsem to krvácení nějak zastavit, ale něco mě silně udeřilo do hlavy – spíše někdo. Ještě než jsem upadl do hlubokého spánku, stihl jsem na smrtijedově tváři zahlédnou ten typický úšklebek.

Kratší kapitolka... Snad se nezlobíte. Teď už se to začne docela dost přiostřovat. Myslím, že se u tohoto čtení nudit nebudete. Já sama už mám v hlavě nějaký plán, takže vím, jak přesně bude příběh vypadat. Bavte se :)

Hádanka: Kdo myslíte, že napadl Rema a Draca na cestě do Prasinek?