Zlé rány [Drarry] ✓

26. kapitola: Zpátky mezi živými

Pohled Harryho:

Jakmile jsme vyšli ven, všichni nás uvítali vítězným pokřikem. Po chvíli, co jsem se Rema vyptával na podrobnosti, řekl, že se jim podařilo zajmout několik smrtijedů, mezi nimiž byla i Bellatrix. Poté mi ale přiznal také to, že byli zabiti čtyři bystrozorové, za což jsem opravdu rád nebyl. Lupin ale říkal, že je to přijatelná ztráta na to, co se tu dělo.

Smrtijedi prý byli přemístěni spolu s několika bystrozory, Snapem a Brumbálem na Ministerstvo a poté převezeni rovnou do Azkabanu. Byl jsem šťastný, že se nestalo nic horšího.

Po chvilce rozhovoru s Remem k nám přiběhli Ron s Hermionou a začali mě a Draca silně objímat.

„Draco... Měli jsme o tebe takový strach." Řekla Hermiona.

„Ano. To je pravda." Přisvědčil Ron. „Myslel jsem, že ti Pán zla nějak ublížil." Dodal.

„Sice mi ubližoval, ale teď už je to naštěstí pryč." Draco na chvíli zmlkl. „Nevíte, jestli byl mezi zajatými smrtijedy můj otec?" oba se na mě vážně podívali.

„Ne. Utekl. Alespoň to tak říkali ostatní. Mezi zajatými byl myslím Avery, Dolohov, Lestrangeová, Travers a možná ještě Yaxley, ale stoprocentně to říct nedokážu." Řekla Hermiona.

„To nevadí." Řekl, ale stejně mi něco říkalo, že je naštvaný. Poznal jsem to na něm. Poznat na Dracovi, že se mračí, je pro mě něco, jako normální činnost, jelikož to dělá pořád.

♥♥♥

Po nějaké době jsme se všichni přemístili do Bradavic a já s Dracem zamířil rovnou na ošetřovnu. Lékouzelnice Poppy se ho ihned ujala a začala kontrolovat jeho zdravotní stav pomocí diagnostických kouzel.

„Během vašeho zajetí..." začala mluvit. „Co se přesně dělo?" Draco vypadal, jako že se mu o tom nechce moc mluvit. Chápal jsem ho, jelikož jsem přesně tušil, dokonce možná i věděl, co se s mým přítelem dělo v době, kdy byl u Voldemorta.

Povzbudivě jsem se na něj usmál a tím mu naznačil, ať mluví.

„Mučili mě." Řekl a mě v ten okamžik píchlo u srdce. Věděl jsem, že ho mučili, ale slyšet to nahlas a jen si to myslet jsou dvě rozdílné věci.

„Jak vás mučili?" vyzvala ho Poppy.

„Pán zla na mě používal Cruciatus." Řekl. „Nechával mě hladovět, takže jsem k snídani dostal třeba jen kousek chleba. To samé i s obědem a večeří." Do očí se mi vehnaly slzy. Až Voldemorta najdu, za tohle zaplatí! On i Lucius! „Mučili mě i citově. Pořád mi dokola opakovali, že když jim nebudu po vůli, tak začnou zabíjet." Zarazil se. „A já jim po vůli nebyl."

„A oni začali zabíjet." Konstatovala Pomfreyová a Draco jen nepřítomně přikývl.

„Já nechtěl, aby kvůli mně zemřeli." Jeho oči se zaleskly a já k němu rychle přiskočil. Nedbal jsem na to, že mě Poppy nevyzvala. Já ho prostě musel uklidnit. Sedl jsem si vedle něj na lůžko a silně si ho přitáhl do objetí.

„To nic." Šeptl jsem mu do ucha. „Ty za to nemůžeš." Blonďák si mě přitáhl za hábit ještě blíž a setrval tak do doby než Pomfreyová nedokončila potřebnou diagnostiku.

„Jak to tak vypadá, pane Malfoyi..." začala mluvit a my se od sebe mírně odtáhli. „Vaše vnitřní orgány jsou v dobrém stavu. K mému překvapení jsou dokonce i v lepším než v dobrém stavu." Draco se usmál. „Jizvy se hojí dobře. Vypadá to, že kletby, které na vás Temný Pán sesílal, neměli na vaše zdraví žádný vliv."