Zlé rány [Drarry] ✓

49. kapitola: Sbohem Blacku!

Pohled Harryho:

Rozlepil jsem od sebe již podruhé za tento den znavené oči a koukl vzhůru, kde jsem spatřil zlý škleb na tváři Dracova otce. „Teď..." mluvil Voldemortův hlas někde vpravo od nás a všichni jako na povel zmlkli. „je načase, abyste se poklonili a vzdali hold svému novému pánovi." Říkal a na tvářích se mu objevily vrásky od smíchu.

Před sebou jsem zahlédl své spolužáky, jak nehnutě stojí, svírají v rukou hůlky a dívají se směrem na mě. Jakmile jsem pohnul hlavou a nadzvedl jí, jeden čtvrťák zavřískal mé jméno a kolem se spustilo špitání – já nedokázal ale nic vnímat a jen se po nich díval. Koukal jsem se, jak se jim do tváří vrací vzdor a jak získávají novou a novou energii k dalšímu boji. Musíme být silní – všichni!

Z davu studentů se vynořili Ron s Hermionou a hned za nimi Draco s Parkinsonovou a Zabinim. Můj přítel se na mě s očima upřenýma na mou maličkost kouknul a já zahlédl, jak o něco křečovitěji napnul svou ruku s hůlkou.

„Předstupte a připojte se nebo vaší krví zalijeme celé toto nádvoří." Zněla slova Lorda Voldemorta a kolem se znovu rozhostilo hluboké ticho přerušované občasným závanem větru. „Dávám vám šanci se přidat k mé armádě a bojovat po mém boku, bojovat za nastolení rovnováhy a znovuobnovení mé ztracené moci." Ještě dodal a s úšklebkem těkal mezi studenty a učiteli – nikdo nepromluvil.

Najednou do popředí vykročil Draco a hned za ním i čtyři naši přátelé. Ne. Co to dělá? On se k němu přidá? Přidá se k němu jen proto, že ho Temný pán jinak zabije? A ostatní taky? Proč?

„Po jednom!" křikl na ně Voldemort a já sledoval, jak se po sobě vyjukaně podívali, než dopředu vykročil právě Draco. Došel přes mezeru mezi stranou zla a mezi stranou dobra a zastavil se těsně vedle Voldemorta. Než jsem se nadál, prohnala se kolem všech ostatních další osoba a já v úžasu hleděl na to, kým byla – Narcisa Malfoyová přešla těsně ke svému synovi a nedbala na to, jak na ni všichni volají, že je to nebezpečné a že ji Voldemort zabije. Chytila Draca za ruku a něco mu zašeptala, načež se Draco zářivě usmál a odpověděl jí normálním hlasem:

„Ať se stane cokoli, zůstanu s tebou." Koukl se na mě. „Přísahám." Tato slova patřila mě a já na náznak toho, že rozumím, zablikal řasami. Před pár týdny mi přesně tohle řekl. Jen my dva víme, co to znamená. Jen my dva rozumíme pojmu těchto slov...

--- 6. Kapitola – úryvek ---

„Miluju tě, Harry Pottere. Ať se stane cokoli, slibuji, že tě ochráním před vším zlým a nenechám nikoho ani nic, aby tě ovládalo. Jsi jen můj a vždycky budeš. Nenechám nic, aby nás rozdělilo a je mi úplně jedno, co mě to bude stát."

„Proč to říkáš?"

„Jen tak. Nechci, aby se ti něco stalo, a chci, abys věděl, že nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil."

„Taky nedovolím, aby ti někdo ublížil. Jsi jen můj a já tě budu chránit. Před každým a před vším."

„Nikdy ti nikdo neublíží. Nikdy."

„Má to být slib?"

„A co když ano? Slibuji, Harry Pottere, že nikdy nikomu a ničemu nedovolím, aby ti ubližoval. Vždycky tě ochráním před vším zlým. Ať se stane cokoli, zůstanu s tebou. Přísahám."

„A já slibuji Draco Malfoyi, že se vždy budu snažit ze všech sil, abys byl v bezpečí. Nikdy tě nevystavím nebezpečí, ať to stojí, co to stojí. Miluju tě. Ochráním tě před vším zlým. Slibuji."

--- Přítomnost ---

„Slibuji." Šeptl jsem. Voldemort mě slyšel a otočil ke mně svůj ledově vyhlížející pohled.

„Ach tak, nějaká vaše domluva?" zachechtal se. „To máš smůlu Harry, nic už tě nemůže zachránit. Odteď jsi plně v mé moci – zemřeš." Polkl jsem a podíval se na blonďáka, který se díval na svou matku a přitom jí pouštěl ruku, když šel blíž k Temnému pánovi. „Podej mi ruku." Zahřměl Voldemort. Draco se zastavil v pohybech – ne, to ne, to nedělej. „Říkám, podej mi ruku." Pán zla natáhl svou bledou paži k Dracově a nastavil ji tak, aby mu jí můj přítel mohl dát.

„Ne Draco, ne!" zakřičel jsem. Draco se úzkostně ohlédl, než si vyhrnul rukáv a odkryl tak vybledlé Znamení zla na levé ruce, které zvýrazňovalo jeho dávnou minulost. Všude bylo ticho – nikdo nic neříkal; nebylo proč nic říkat, všichni věděli, co bude následovat. „Nedělej to, prosím ne!" Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit vytáhl z pláště hůlku (Bezovou hůlku) a namířil jí na blonďákovo předloktí.

„Vítej zpátky." A Znamení v ten samý okamžik zčernalo jako uhel. Objevily se mi slzy – on mě zradil. Zradil nás všechny. Proč? „Musím říct, že jsem velice překvapen touto událostí. Čekal bych, žes v tom sklepě zemřel, ale jak vidím,..." obešel ho kolem dokola. „na mrtvolu vypadáš až moc živě." To ne. „Jdi se zařadit." Přikázal.

„Chci se rozloučit." Řekl směrem ke mně.

„Já taky!" zařval někdo z davu a Voldemort se tím směrem ihned otočil. Ne, to ne, prosím, jen to ne. Z hloučku studentů vystoupil můj kmotr. Hnal se k nám a ani on, stejně jako Narcisa nedbal na to, že ho varují. Chtěl jsem zakřičet, ale Lucius zesílil své sevření, čímž mi dával jasně najevo, že mám mlčet. To ne!

„Obávaný Sirius Black?" zachechtal se Pán zla, ale jeho výraz okamžitě ztvrdl, když se k němu můj kmotr blížil – už napřahoval hůlku.

„Ne, prosím!" rozkřičel jsem se a vysloužil si tím silné zmáčknutí žeber. „Sirie!" ne, neumírej, prosím! Znovu ne, znovu to nezvládnu.

„Chtěl by ses s Potterem rozloučit?" řekl posměšně Voldemort a namířil hůlkou na jeho hlavu. Ztuhl jsem a Lucius se uchechtl – vysmívá se mé bezmoci. „Proč bych tě neměl teď na místě zabít? Co mi v tom asi tak zabrání? Heh?" Sirius se na mě podíval a poté k němu hrdě zvedl bradu.

„Řekni všem pravdu." Vyzval ho a já se nad jeho odvahou pozastavil jen natolik dlouho, dokud znovu nezačal řečnit. „Lily a James. Já ti je neudal, že ne? Celé to udělal Pettigrew, když se snažil přiživit na tvé slávě. Je to tak, že ano?" ozval se posměšný smích a Temnému pánovi se kolem koutku očí vytvořily vrásky.

„Proč bych měl souhlasit?"

„Protože stejně zemřu a jediné, co chci, je zemřít jako svobodný člověk a ne jako vrah svých nejlepších přátel." Odporoval mu. Tolik jsem se třásl. Nechci, aby Tichošlápkovi ublížil – teprve jsem ho opět našel, nemůžu ho znovu ztratit. Nechci, aby znovu zemřel. Nemůžu to zažít znovu a Remus taky ne – nepřežil by to.

Voldemortův plášť zavlál, než přikývl a na konci jeho hůlky se objevilo zelené světélko, které započínalo pomalou postoupnost smrtící kletby. „Budiž, ať je tedy po tvém." Řekl a pronesl nahlas tak, aby ho každý slyšel: „Sirius Black je nevinný! Ten, kdo udal Lily a Jamese Potterovi mě, nebyl nikdo jiný než můj věrný stoupenec Peter Pettigrew! Sbohem Blacku!" zaťal jsem všechny svaly v těle a těsně, než stačil Voldemort vyslovit smrtící kletbu...

Tak vás schválně napneme... Ano, vím, že jsem zlá xD

Omlouvám se za pozdní přidání - slíbila jsem kapitolu už před dvěma dny, ale má dutá hlava na to zapomněla :D. Každý komentář mě potěší a každá hvězdička mi vytvoří úsměv na rtech, tak vám přeji, abyste si užili kapitolku. Na Vánoce přidám předposlední kapitolu!!

♥Děkuji vám všem za podporu!!!♥