Zlé rány [Drarry] ✓

6. kapitola: Harry je Awerixo

Pohled Draca:

Celý den jsem strávil v knihovně a zjišťoval si informace o Awerixovi. Našel jsem spoustu sepsaných knížek, a čím víc jsem se dozvídal, tím větší strach jsem měl. Teď už stoprocentně vím, že je Harry Anaptum. Vím, že mě teď bude potřebovat víc než kdy jindy, ale nejsem si jistý, jestli chci být v jeho blízkosti, když teď vím, co je zač. Stále se mi honí hlavou, jestli o tom věděl, že je Awerixo. Ale to by mi to snad řekl ne?

Konečně jsem vyšel z knihovny a než jsem si to uvědomil, už bylo hodinu po večerce. Věděl jsem, že na mě Harry čeká v komnatě nejvyšší potřeby, ale ani za nic jsem tam nehodlal jít. Místo toho jsem zamířil na svou kolej a rozhodl se, že tentokrát se vyspím ve své vlastní posteli.

Unaveně jsem si lehl a díval se nahoru. Stále se mi honilo hlavou, že jsem tam Harryho jen tak nechal. Nechal jsem ho v komnatě nejvyšší potřeby. Samotného. On na mě spoléhal a já se tam ani neodhodlal přijít. Myšlenka na to, jak se svíjí právě teď v křečích na posteli a opět má zlé sny je naprosto děsivá.

Uběhlo asi půl hodiny a já stále nemohl zamhouřit oči. Převaloval jsem se z břicha na záda a ne a ne usnout.

Co jsem to udělal? Řekl jsem si po chvíli sám pro sebe a nepozorovaně vstal z postele. Sešel jsem do společenské místnosti a skrze kamennou zeď se dostal ven ze své koleje. Poklusem jsem se rozběhl do komnaty a doufal, že mě nenačapá Filch nebo ta jeho pitomá kočka. Naštěstí to vypadalo, že ani jeden není nikde v dohledu.

Zastavil jsem před vchodem do komnaty a zabral za kliku. Vešel jsem dovnitř a tichým „Lumos" si rozsvítil hůlku.

„Harry?" zašeptal jsem do ticha, když jsem najednou zaslechl hororový výkřik, který mne ihned probral. Rozběhl jsem se k místu, odkud se ozval ostrý hlas a hrůzou ztuhl.

Harry sebou házel na posteli a zoufale plakal. Asi ze spaní. Vzlykal a snažil se popadnout dech.

„Harry..." rozběhl jsem se k němu a chytil ho za rameno. On se po mě ohnal a silně mě udeřil do břicha. Stále se zmítal ze strany na stranu a já vůbec nevěděl, jak ho uklidnit.

„Harry..." pokusil jsem se znovu promluvit, ale tentokrát jsem se ho pro jistotu nedotkl. „To jsem já... Draco." Řekl jsem.

„Pomoc... mi! Prosím!" promluvil a mě v ten okamžik naprosto přestalo bušit srdce. Ta bolest, která se v jeho hlasu odrážela... To bylo něco nepředstavitelného.

„Já nevím jak." Řekl jsem zoufale. Harry se stále zmítal v křečích a drtil mezi prsty povlečení spolu s polštáři.

„Pro-sím!" rozplakal se ještě víc a začal nekontrolovatelně vzlykat. Co mám kurva dělat?! Panebože! Snažil jsem se vymyslet nějaké kouzlo, ale všechna se mi najednou vykouřila z hlavy.

„Incarceous!" zakřičel jsem bezmyšlenkovitě a v tu chvíli se kolem Harryho končetin obmotalo silné lano, které ho přišpendlilo k posteli. Myslel jsem, že to pomůže, ale vůbec ne. Harry se po provazech ohnal a lehce je přetrhl. Jak je to možné?

Síla několika kouzelníků.

Harry bolestně vykřikl a ještě víc v ruce sevřel povlečení.

„Draco prosím. Prosím. Pro-sím." Rozplakal se. „Já tě potřebuju. Prosí-m." do očí se mi vehnaly slzy. Celé je to moje vina. Měl jsem přijít dřív. Vůbec jsem ho tu neměl nechávat. „Dra-co!" zakřičel a já trochu nadskočil. „Potřebuju... Potřebuju..." zalapal po dechu.

„Já vím." Potřebuje mojí krev. Co mám krucinál dělat?!

„Ne! Nevíš... Pro-sím. Potře-potřebuju tě obe-obejmout. Pro-prosím." Cože? Jen to?

„Já myslel..." Harry se neovladatelně třásl a opět kolem sebe začal mlátit.

„Prosím!" zamrazilo mě v zádech, ale udělal jsem přesně to, co mi řekl. Rychle jsem vyvolal „Lumos maxima" na celou místnost a odložil hůlku na noční stolek. Co nejrychleji jsem si k sobě černovláska přitiskl a doufal, že mě nekousne do krku. Opravdu jsem doufal.

„Je... Je to lepší?" zeptal jsem se po chvíli. Harry vypadal uvolněnější, ale stále se docela dost třásl.

„A-ano." Řekl koktavě a silně mě přitiskl ke své hrudi. Já ho silně chytil kolem pasu a nalehl na něj. Přitiskl svá ústa k mému krku a já už čekal na nejhorší. Silně jsem k sobě stiskl oční víčka a zavřel oči.

Harry mi ale místo kousnutí věnoval drobný polibek na krk. Podivil jsem se, ale byl jsem rád. Pročísl jsem mu jeho černé vlasy a ještě víc se k němu přitiskl. Cítil jsem, jak se jeho srdce zklidňuje a jak se jeho dech dává do normálu. Lepší pocit jsem nikdy v životě neměl.

„Měl jsem přijít." Zašeptal jsem mu do ucha. „Neměl jsem tě tady nechávat. Je to moje vina. Tak moc se ti za to omlouvám." Řekl jsem, ale Harry mě jen silně rukou zatahal za konečky vlasů. Zvedl jsem hlavu a on ji naopak položil na polštář. Zadívali jsme se jeden druhému do očí a vpíjeli se do té chvíle každou buňkou v těle.

„To já jsem idiot, který když má noční můru, musí vyvádět takovéhle kraviny." Neměl jsem v plánu ho děsit tím, že jsem se dozvěděl, že je Awerixo. Byl jsem rozhodnutý mu o tom nic neříkat. Nechtěl jsem, aby se zbytečně stresoval.

Pomalu jsem sklouzl po jeho těle do strany a uvelebil se vedle jeho boku. On mi obmotal ruce kolem krku a já jemu kolem pasu. Prohraboval se mi ve vlasech a občas za ně mírně zatahal.

„Miluju tě, Harry Pottere. Ať se stane cokoli, slibuji, že tě ochráním před vším zlým a nenechám nikoho ani nic, aby tě ovládalo. Jsi jen můj a vždycky budeš. Nenechám nic, aby nás rozdělilo a je mi úplně jedno, co mě to bude stát." řekl jsem rychle a ještě víc mu stiskl boky. On se na chvíli přestal přehrabovat v mých blonďatých pramenech.

„Proč to říkáš?" zeptal se mě.

„Jen tak. Nechci, aby se ti něco stalo, a chci, abys věděl, že nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil." Ucítil jsem na vršku hlavy jemný polibek a mírně se usmál.

„Taky nedovolím, aby ti někdo ublížil. Jsi jen můj a já tě budu chránit. Před každým a před vším." Kéž bys tak věděl, že hlavně musíš krotit sám sebe.

„Nikdy ti nikdo neublíží. Nikdy." Pousmál jsem se.

„Má to být slib?" zeptal se Harry.

„A co když ano?" podíval jsem se na jeho obličej. Jeho rty se zkřivily do úsměvu. „Slibuji, Harry Pottere, že nikdy nikomu a ničemu nedovolím, aby ti ubližoval. Vždycky tě ochráním před vším zlým. Ať se stane cokoli, zůstanu s tebou." Harry se dojatě usmál. „Přísahám." Dodal jsem.

Harry mě silně stiskl za krkem a přejel mi dlaní po zádech.

„A já slibuji Draco Malfoyi, že se vždy budu snažit ze všech sil, abys byl v bezpečí. Nikdy tě nevystavím nebezpečí, ať to stojí, co to stojí. Miluju tě. Ochráním tě před vším zlým." Přesunul se k mému uchu. „Slibuji." Srdce se mi blaženě zahřálo a na vteřiny ztratilo svůj rytmus...

Tak jo. Tentokrát bych prosila názor prosím. Chtěla bych vědět, jestli se vám tato knížka líbí, protože si na ní dávám dost záležet :D

♥♥♥

Ps. Děkuji vám všem, že čtete mé příběhy :)