Zlé rány [Drarry] ✓

32. kapitola: "Draco..."

Pohled Draca:

Sedl jsem si na postel k Harrymu a přemýšlel nad tím, proč se na mě takto tváří. Udělal jsem mu něco? Složil jsem si ruce na hruď jako trucovité dítě a zkřížil nohy do tureckého sedu. Ještě k tomu jsem pozvedl arogantně jedno obočí. To už Harry nevydržel a rozesmál se. No jo... Tomuhle prostě můj milovaný Potter nedokáže odolat.

„Co se děje?" zeptal jsem se ještě stále v této pozici. Harry se naposledy usmál, než jeho výraz zvážněl a vypadal na – alá... Tohle se ti líbit nebude.

„Proč jsi nabídl své matce útočiště tady v Bradavicích? To si nevzpomínáš, co ti ona a Lucius provedli?" sklopil jsem oči. Má máma se mi za to omluvila a já se jí rozhodl dát další šanci. Je na tom snad něco špatného? Je přece vždycky lepší někomu odpustit než ho soudit za prohřešky, které dělal v minulosti.

„Odpustil jsem jí." Harry se zamračil a chytil mě za jednu ruku.

„Draco... To je šílenství. Při první příležitosti ti zasadí další ránu do zad. Jak by se mohl někdo jako ona polepšit?" blýskl jsem po něm naštvaný pohled a vykroutil mu svou ruku ze sevření.

„Pokud si nevzpomínáš, já byl stejný." Připomněl jsem mu. „Byl jsem arogantní; nenáviděl jsem všechny nebelvíry, mrzimory, havraspáry, všechny ostatní mimo své koleje pro mě byli nedůležití; nenáviděl jsem i tebe a podívej se teď." Ukázal jsem na nás dva. „Skoro jsem zabil Brumbála;..." pokračoval jsem. „nechal jsem si dát Znamení zla; sloužil jsem Voldemortovi stejně, jako matka posluhovala otci. V čem je mezi ní a mnou rozdíl?" vstal jsem a šel k oknu, které pro mě komnata vytvořila.

Stoupl jsem si k němu a začal pozorovat kapky, které dopadaly na sklo. Venku bylo černo a všude po obloze se proháněly tmavé mraky, které doprovázely blížící se bouři. Má předtucha se po pár vteřinách vyplnila, když oblohu pročísl silný elektrický výboj v podobě bílého a omračujícího blesku.

Hlavou mi problesklo, že právě teď se Voldemort vzpamatovává ze ztrát, které díky nám a ministerstvu utrpěl. Zřejmě právě bloudí poloprázdnými vesnicemi a drancuje je spolu se zbytkem svých věrných. Udělalo se mi špatně z toho, že jeden z těch věrných je právě můj otec a právě nyní někde někoho spolu se svým pánem připravuje o život.

Nejednou mi na bocích spočinuly čísi ruce a já se vmžiku otočil, abych se mohl podívat na Harryho, který měl v očích bolest mísící se s lítostí. Chytil jsem ho za ruce a on mi je na oplátku stiskl.

„Je mi líto, co jsem řekl. Byla chyba mluvit o tvé mámě v tomhle ohledu tak hrozně. Samozřejmě věřím tomu, že je možné, aby se změnila. Já jen nechci, aby ti někdo znovu ublížil. Vím, co sis prožil a..." ublíženě se mi zahleděl do očí. „nechci, abys musel znovu snášet od rodičů tu bolest, kterou ti v dětství přivodili. Nechci..." chytil jsem Harryho za tváře a políbil ho.

Jemně jsem začal své rty třít o jeho a vpíjel se do nich všemi svými city. Všechny buňky v mém těle toužily po tom, aby tohoto smutného černovláska uklidnily.

Harry obmotal ruce kolem mého pasu a přitiskl si mě k sobě ještě víc. Mé rty se do toho momentu ponořily ještě silněji a já se začal svým jazykem dobývat do nebelvírových úst. On mi samozřejmě okamžitě vstup povolil a v našich ústech nyní započala válka, ve které nikdo neměl privilegia. Naše sliny se mísily v jedny a já znovu po dlouhé době pořádně ochutnával černovláskova ústa.

„Draco..." zasténal Harry, když jsem mu jemně skousl dolní ret a popotáhl mu ho směrem ke svému obličeji, který se v ten moment od toho černovláskova oddaloval. Mé ruce sklouzly z Harryho tváří dolů na jeho boky, kde se na pár vteřin zastavily a začaly ta místa hladit. Mé prsty nakonec sklouzly na jeho zadek, který jsem pomalu zmáčkl. Konečně to mohu znovu udělat...