Dítě času

9: Trénink, trénink, trénink

Hope utíkaly dny na univerzitě poměrně rychle, vzhledem k tomu, že začala být čím dál tím víc zaneprázdněná. Ob den měla doučování s Nickem, ty další dny lekce hraní na kytaru s Apollem. Zbytek dne jí většinou zabrala škola, takže s Mercurym se skoro neviděla. Docházelo jí, že možná s tím hraním na kytaru udělala chybu. Občas by ten večer tak ráda vyměnila za povyražení.

Třída byla poloprázdná. Hope seděla v lavici sama a poměrně zoufale postrádala Nicka. Hodiny magie jí nijak moc nebavily. Vždycky, když před Nickem zmiňovala název těch hodin, rozesmál se. Připomínalo mu to ty filmy o čarodějnických akademiích a univerzitách. Hope přitom protáčela oči.

„Hope?" uslyšela svoje jméno.

Zamrkala před sebe a samu sebe v ten moment přistihla, že snad snila nebo byla v polospánku.

„Ano?" zakoktala.

„Zvládáš vše?" zeptala se jí vyučující.

Byla to štíhlá žena, poměrně spoře oděná a s červenými dlouhými vlasy. Podle toho, co jí řekl Nick, to byla Nu Wa, strážkyně nebes z čínského pantheonu.

„Ano, zvládám, děkuji," Hope se pokusila o úsměv.

„Dobrá, takže jaké lektvary bys použila třeba v aréně?" naklonila hlavu k rameni Nu Wa.

„V aréně, hm," Hope pohledem střelila do svých poznámek.

Kromě čáranic všech možných smajlíků, z nichž převažovaly ti zoufalí, našla i odpověď na otázku.

„V aréně je výhodné použít zejména lektvary obrany a síly, do zálohy je pak dobré pořídit lektvar všeobecný," zadrmolila.

„Správně," pokývla spokojeně Nu Wa, „jen příště bez těch poznámek."

Hope jí přikývla a začala u okraje sešitu kreslit další emotikonu. Tahle se usmívala.

„Ahoj," zahuhlal Nick, když si Hope stoupla na běžecký pás vedle jeho.

„Čau," odpověděla s úsměvem.

Slyšel tiché hučení, jak zapnula pás a pak dusot jejích kroků, když se rozeběhla. Střelil po ní pohledem. V legínách a upnutém tílku jí to slušelo. Vlasy měla vyčesané do vysokého culíku, který se jí houpal ze strany na stranu v rytmu, kterým běžela.

„Tak jak šla hodina magie?" prohodil směrem k ní a zpomalil svoje tempo.

„Víš ty co?" ušklíbla se. „Bylo to super."

„Nu Wa ti sedla koukám," pousmál se.

„Jo, je fajn," pokývala hlavou.

Oba dva si odběhli svých pět rozehřívacích minut a zamířili k posilovacím strojům. Hope byla v univerzitní posilovně teprve po třetí, ale už tak si to tu hodně oblíbila. K oblíbenosti tomu místu pomohl hlavně Nick, který jí se vším pomohl a poradil jí, jak a co má dělat.

„Nezapomněl jsi doufám, že dneska mám lekci hraní na kytaru?" zafuněla Hope.

Naposledy přitáhla velkou kladku za záda a pomalu ji vrátila do původní polohy.

„Ne," zavrtěl hlavou Nick a odfoukl si, když už po několikáté pozvedl jednoručku, „nezapomněl, jdu do kina."

„Cože jdeš?" zajíkla se Hope.

„Jdu do kina," Nick odložil činky a protáhl si paže, „vždyť jsem tam stejně vždycky navíc."

„Nicku," zazoufala dívka, „ty seš můj bodyguard. Moje ochrana, moje všechno. Nechci tam s ním zůstat sama."