Dítě času

27: Informace

Janus na sobě pociťoval známky únavy. Usnout však nemohl. V hlavě se mu znovu a znovu ozývala ta věta, kterou posel bohů vyslovil jako první, když je uviděl. Pak jim ještě řekl, že je Hope v pořádku, že jí nic není. Potom se odpotácel do pokoje.

Janusovi to ale nestačilo. Bylo to sakra málo informací. Potřeboval vědět víc.

Něco je špatně. Ale co je špatně? S kým je co špatně? Proč?

Bohovi portálů se na moment přivřely oči. Rychle je však otevřel a zamrkal před sebe. Jak dlouho už seděl v parku? Jak dlouho už tu čekal?

Povzdychl si a rozhlédl se. Pomalu tu začínalo být živo. Bůh se zvedl z lavičky a zamířil ke kolejím, když se před ním náhle objevila Athéna. Janus strnul skoro na místě a podíval se bohyni války do hnědých očí.

„Janusi," pousmála se, „nečekala jsem, že tě tu potkám. Jdeš za Hope?"

„Dalo by se říct," pokývl hlavou Říman, „potřebuješ něco, Athéno?"

„Ano," přiznala, „potřebovala bych s tebou o ní mluvit."

Pokynula hlavou k blízké lavičce a Janus si povzdychl. To poslední, co potřeboval, bylo muset si sednout. Radši by postál, ale nechtěl bohyni války urazit. Posadil se na lavičku a Athéna si sedla vedle něj. Dala si nohu přes nohu a uhladila si šaty. Římanovi k ní šli šaty víc, než kdyby na sobě měla sukni, či společenské kalhoty. Jen mu k ní neseděla ta černá barva, kterou šaty měly.

„Nuže," odkašlala si bohyně, „tak tedy rovnou k věci, ať tě moc nezdržuju... Jsem poctěná, že tvoje holčička studuje právě na naší univerzitě, a žes jí nedal na nějakou obyčejnou lidskou školu. Jde však o to, že se začíná vymykat kontrole, ale toho už sis určitě všiml."

„Myslíš to, jak se začínají projevovat její schopnosti?" přerušil ji.

„Ano," kývla, „narážím na nedávnou událost na baseballovém hřišti, kdy málem vážně zranila další naší studentku. Evidentně se její schopnosti projevují v návalech a ona je nezvládá. Vím, že se to občas stává, chápu. Proto se chci zeptat, zda už jsi přemýšlel o nějakých opatřeních?"

„O opatřeních?" nechápal. „Jako, že by přestala chodit do školy?"

„Ne, ne, ne," potřásla hlavou a usmála se, „ne tak docela. Víš, jako ředitelka školy mám určité povinnosti. Přijímám skoro každého, ale mám určitá pravidla. Nesmím dovolovat, aby se moji studenti dostávali do ohrožení života. Chci jen říct, že by se Hope měla naučit svoje schopnosti ovládat jinak..."

„Jinak co?" zamračil se a než Athéna stihla něco říct, pokračoval. „Jinak ji vyhodíš? Athéno, ty moc dobře víš, jak tohle chodí. Víš, jaké to je být ovládaný vnitřní silou. Jen si vzpomeň na válku. Vybav si ty momenty. Byla jsi toho svědkem, tolikrát. Chápu tvoje obavy, ale Hope to zvládne. Je to silné děvče, ví, co má dělat. Navíc má skvělé přátele, kteří jí v tom pomohou."

Athéna si ho zkoumavě prohlédla a pak se podívala do země. Povzdychla si a pak se pohledem zaměřila na Janusovi ruce. Nestihl si zakrýt dlaň, na které měl stále vypálenou značku ve tvaru rozdvojeného blesku. Zůstala mu tam po té nehodě, kdy mu Hope pustila do paží elektrické výboje.

„Je silná," bohyně ho hbitě chytla za ruku a znamení si prohlédla podrobněji, „možná až moc, že? To ti udělala ona, mám pravdu? Nebude to dávno. Včera?"

„Ano," zamručel Janus, „ale to vůbec nic neznamená. Začátky jsou prostě těžké."

„Kdo je její otec, Janusi, víš to?" zeptala se náhle a jeho ruku pustila. „Myslím, že právě to ovlivní, jestli je tohle jen součástí „těžkých začátků"."