Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎3💎

Lena

Po snídani jsem se vydala do svého pokoje a lehla si na postel. Dnes se mi nechtělo nic dělat, tak jsem si začala psát s fanoušky. Potom jsem to ale přerušila, protože někdo zaklepal na dveře.

Odložila jsem mobil na noční stolek a zvedla se. Pomalu jsem se doplazila ke dveřím a vzala za kliku.

Stál tam Martinus. Nevím kdo se mi libi víc. Asi spíš Marcus... ale jen o trochu.

"Ehm.. nechtela bys jít ven?" Zeptal se mě se skloněnou hlavou.

"Tak jo. V kolik?" Usmála jsem se, ale moc se mi nechtělo. Ne že bych ho neměla ráda, ale jsem dneska nějaká líná.

"Kolik potřebuješ času abyses připravila?" Zasmal se a ja zvedla koutky úst do jemného úsměvů.

"Asi dvacet minut." Trochu jsem zaváhala.

"Takže tu budu v 10:34?"

"Fajn." Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.

Zavřela jsem dveře a šla se připravit. Vzala jsem si černé rozrhané džíny, bílé tričko a "stříbrný" bomber z naší kolekce J1MO71, která sice ještě nevyšla, ale i tak ji nosíme. Vlasy jsem svázala do rozcuchaného drdolu a obula si adidasky s pruhy stejné barvy, jako bomber.

Nakones jsem si dala jednu vrstvu řasenky, korektor a to cele zapudrovala. Normálně, já i Lisa, nosíme umělé řasy, ale jak jsem říkala, dnes jsem líná.

Bylo asi půl jedenácté a já měla ješte čas. Napsala jsem mamce že jdu ven, ale ne, že jdu s Martinusem, protože by se mě pořád ptala, jestli spolu chodíme a tak.

Po chvíli, co jsem projížděla instagram, někdo zaťukal na dveře. Koukla jsem se na hodiny a bylo přesně 11:34. Nad tím jsem se nevědomky pousmála a otevřela vchodové dveře.

"Ahoj." Pozdravila jsem Martinuse a zavřela za sebou dveře.

"Ahoj Leno." Vypadal celkem nervózně, ale bylo to roztomilé.

"Tak, kam půjdem?" Rozešli jsme se k vytahu.

"Do kina?"

"Tak fajn." Souhlasila jsem a vešla do výtahu, který právě přijel. Zmáčkla jsem tlačítko s číslem a výtah a se rozjel.

"A na co půjdem?" Bojím se, že vybere nějaký horor. Upřímně se u nich vždycky bojím.

"Uvidis." Usmál se na mě a ve me pomalu začala umírat naděje, že to horor nebude.

×××

"Nééééé!" Vykřikla jsem, když jsem se pozorněji koukla na lístky. Na mém bylo totiž napsáno:

FILM: Živí, mrtví 4. D
SEDADLO: 7
ŘADA: 10
SÁL: 3

"Co je? Ty se snad bojíš?" Nad tím jsem jen protočila očima a rozhodla se neodpovědět. Zasmál se a přistoupil k pokladně, kde nám objednal velký popcorn a dvě střední Coly. Prodavačka se na něj pořád usmívala a nespouštěla z něj oči.

"Ehm... ty ji znáš?" Zeptala jsem se Martinuse když jsme byli dost daleko na to aby nás prodavačka neslyšela.

"Ne, ale asi byla faninka." Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

Vešli jsme do určeného sálu a posadili se na sedačky. Po chvíli začaly reklami.

×××

"Aaa!" Vyjekla jsem, stejně jako poloprázdné kino. Na 4. D jsem nikdy nebyla. Je to úžasný, ale celkem se bojím.

Nevědomky jsem se posunula blíž k Martinusovi a on mi obmotal ruku kolem ramen.

O! MŮJ! BOŽE! Nevím, co se to se mnou děje! Asi to bude znít divně, ale místa, kde se me dotýkal, se mi nehorázně rozpálila. Nikdy jsem nic podobného necítila. Překvapeně jsem se na něj podívala a on mě obdaroval jedním z jeho nejdokonalejších úsměvů.

Dobře, mám jasno - Tinus je hezčí. Ano, mám "povoleno", nebo spíš nakázáno, mu říkat Tinus.

×××

Zavřela jsem dveře od pokoje a svalila se na postel. Byla jsem strašně unavená. Měla jsem strašně smíšené pocity.

Po kinu jsme zašli ještě na zmrzku. Na nose jsem měla zmarzlinu a on mi ji setřel. Podíval se mi pritom do oci a ja se v tech jeho zacala ztrácet. Pomalu se začal přibližovat. Stačil jediný pohyb a naše rty by se setkali, ale v tu chvíli mu začal zvonit mobil. Musel to vzít. Volali ohledně toho koncertu. I s Marcusem tam museli jet na nějakou schůzku, takže mě doprovodil na hotel a pak odešel.

Dnešek jsem si užila, ale pořád myslím na to, co by se stalo, kdyby mu nezazvonil mobil...

"Leno, jdeme na večeři . Tak se připrav." Oznámila mi Lisa a chtěla odejít. Potom, co se na mě podívala, si to rozmislela a přisdla ke mě na postel. Vždycky poznáme, když té druhé něco je. Asi to je tím, že jsme dvojčata.

"Stalo se něco?" Starostlivě se na mě podívala. Jen jsem kývla hlavou a usmála se.

"Co je? Co se stalo?" Zasmála se.

×××

"Prosím jednou salát se smetanovou zálivkou." Objednala jsem si své jídlo a čekala až tak udělají i ostatní.

Lise jsem na pokoji všechno řekla. Její názor je takový, že se neznáme skoro ani den, takže je to celkem uspěchané, ale jestli k němu opravdu cítím něco takového, tak bych se tomu neměla bránit. Asi má pravdu.

Už jsem měla celkem hlad, protože jsem dnes vynechala oběd. Po chvíli nám přinesli objednané jídlo a všichni jsme začali jíst.

👅Ahoj nikdo👅

Nevím, jestli ten pozdrav má vůbec smysl, protože už tenhle příběh má 🎉100 PŘEČTENÍ🎉 Za což vám hrozně moc děkuju💕 Každopádně teď budu asi víc aktivní, protože jsou prázdniny!👌😁

👀Tinny👀