Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎19💎

Zazvonil zvonek. Nechtělo se mi tam chodit a ani jsem nějak netoužila vědět, kdo to je. Prostě jsem počkala až někdo otevře a já nebudu muset poslouchat ten příšerný zvuk, slyšela jsem jak dole někdo mluví, potom vrzání schodů a nakonec klepání na mé dveře. Z posledních sil jsem něco zamručela. Bylo to něci ve smyslu 'dále' nebo tak něco.

"Ahoj Leno." Byla to Laura. Naše nejlepší kamarádka už od první třídy. Vždycky mi dokázala zlepšit náladu. Snad se jí to povede i tentokrát.

Obejmula mě. Já se jí mezi tím vyplakávala do rukávu. "Tvoje mamka mi to řekla." Začala mě hladit po zádec.

"Měla bys jít taky za Lisou." Řekla jsem mezi vzlyky. Jen zakývala hlavou. Myslela jsem, že vstane a dojde za ní. Místo toho mě vzala za ruku a odtáhla mě do jejího pokoje. Objala Lisu a mě vtáhla do hromadného objetí. Takhle jsme zůstali ještě celkem dlouho.

Dospěli jsme k závěru, že na ně stejně jednou zapomeneme. Aby se to někdy  trochu přiblížilo, přestali jsme je sledovat na všech sociálních sítích. Blokovat jsme si je nemuseli - už jsme to udělali dávno v autě.

Dokonce se jí podařilo nás na chvíli utěšit. Nechápu jak to dělá. Povídali jsme si, vybírali privaty, které bychom mohli zveřejnit, smáli se. Jako kdyby se nic nestalo.

Z ničeho nic se mi tvedl žaludek. Nic jsem neřekla a rovnou utíkala do koupelny. "Leno, co se stalo?" Zkřičela na mě z pokoje Lisa. Přišla za mnou do koupelny. "Jsi v pohodě?" Zeptala se. Za ni stála Lau. Obě měli zděšený výraz. Spláchla jsem záchod a vypláchla si pusu.

"Nic ti nebude. Jen nějaká viróza." Snažila jsem se znít co nejvíc klidně. Vždycky jsem nesnášela být nemocná, běhat po doktorech a nechávat se ostatními obskakovat. Přesně proto to teď nechci řešit.

"Ne. Leno, půjdeš k doktorovy." Ozvala se mamka ze zadu. Všechno pozorovala. Povzdechla jsem si a šla se převléct. Vzala jsem si na sebe šedivé Double trouble tričko z naší kolekce, bílé džíny a šedivé adidasky.

Nekonec jsem šla jen já a Lisa. Laura už šla domů a mamka musela něco dodělat do práce.

Nemocnice není tak daleko. Pár zastávek autobusem a kousek pěšky. Za chvíli jsme tam byli. V čekárně bikdo nebyl a když odešli poslední pacienti, byla řada na mě. Celkem jsem znervózněla. Jak už jsem říkala - Nesnáším to!

"Další." Usmála se na nás sestřička a odstoupila od dveří, aby jsme mohli vstoupit.

"Dobrý den." Pozdravily jsme s Lisou naráz když jsme vešli dovnitř. Celá místnost je sladěná do bíla. Občas se někde objeví světle modrá. Je tu moderní nabytek, mterý k sobě ladí. Upřímě je to jediné, co se mi v této místnosti líbí, protože iněkce a jehly mě celkem děsí.

"Dobrý den, posaďte se." Usmála se doktorka. Sedla jsem si na židli blíž k doktorce. "Co vás k nám přivádí?"

"No, najednou se mi z ničeho nic udělalo špatně a zvracela jsem." Řekla jsem nervózně.

"Lena, že?" Zastavila se v ťukání do klávesnice. Jen jsem přikývla a ona pokračovala.

Potom mě prohlídla a mezi tím neco pořád psala do počítače. Nakonec je všechny vytiskla a orazítkovala ten na vrchu. "Nevypadá to jako viróza, ale pošlu vás na gynekologii." Podala mi všechny papíry.

"P-proč?" Nechapavě jsem se na ni podívala.

"Pro jistotu." Usmála se. S rozloučením jsme odešli z ordinace.

"Liso, já se bojím." Koukla jsem se na ni. Obejmula mě kolem ramen.

"Neboj." Řekla potichu a pohladila mě. Otevřela jsem dveře od čekárny. Nebylo tam tolik lidí a na mě se brzo dostala řada.

"Dobrý den." Pozdravili jsme s Lisou.

"Dobrý den." Pozdrvil nás gynekolog. Podala jsem mu papíry od doktorky. Rychle si je přečetl a pak je položil na bílý lesklý stůl. "Tak, lehněte si." Prohodil mezi tím, co dělal něco na počítači. Udělala jsem jak řekl.

Vzal krabičku s jakým si gelem a přesunul svou pozornost mě. Napatlal mi trochu na břicho a mně bylo jasné o co jde. Vyděšeně jsem se podívala na Lisu. Vypadalo to, že vůbec nic nechápe. Když si všimla mého výrazu asi jí to taky došlo. Vzala si malou stoličku, na které seděla a přesunula ji k lůžku. Povzbudivě mě chytla za ruku a sledovala monitor.

Doktor ho taky chvíli sledoval. "Vidíte tu malou tečku?" Zeptal se po chvíli jejího zkoumání.

"Ehm ano..."

"To je plod." Chvíli jsem jen koukala na malou tečku nž mi to došlo. Lisa mi zmáčkla ruku a to mě probralo z přemýšlení, co jsem právě slyšela. "Je vám patnáct, takže naprosto chápu, jestli budete chtít jít na potrat. Nic méně, na rozhodnutí máte přibližně dva měsíce."

"D-dobře." Řekla jsem potichu. Na tuhle situaci jsem  musela znít klidně, ale uvnitř jsem doslova křičela. Podal mi kapesník. Utřela jsem si břicho od průhledného gelu.

Rozloučili jsme se a odešli. Hned, co se zavřely dveře, jsem Lise spadla kolem krku. "Co mám dělat?" Rozbrečela jsem se. Proud nešel zastavit. "Vyspal se se mnou, rozešel a teď s ním čekám dítě!" Mísil se ve mě vztek, smutek a částečně radost. Lise jsem sice nic neřekla, ale i tak mi bylo jasné, že ví, o koho jde.

"Leno, klid. Půjdeme domů a vyřešíme to." Řekla uklidňujícím hlasem. "To bude dobrý." Pak zavolala Timovi (brácha), aby pro ná přijel. V tomhle stavu bych pomalu nebyla schopná chodit.

💦Ahoj nikdo💦
Tak jsem to zase trochu zapletla😅😊 Uplně nevím co k tomu napsat😐 No, tenhle týden vyjde určitě kapitola. A nebo možná dvě💕 Jako, kdo nemiluje svátky?😂 Jinak můžete mě sledovat na musical.ly, protože je to jediná síť kterou mám a neni soukromá... prostě mě tam můžete sledovat a jmenuju se tam @ttina.maaa😘 (napište mi, že jste z wattpadu a dám vám follow❤) Snad se vám kapitola líbila a měli jste úžasnej den! Love ya! 💙

👏Tinny👏

Ty starý musical.ly jsou strašný, tak se mi nesmějte😅🙈