Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎11💎

Lisa

Ráno jsem se probudila celkem nevyspalá. Obrovské kruhy pod očima to jasně dokazovaly. Dneska je 'den D' a já se necítím ani na to vstát z postele.

Když jse se zázrakem dostala dokoupelny, udělala jsem higienu a s pomocí meka-upu (?) jsem se sebe udělala člověka. Drdol na vlasech jsem trochu rozcuchala a z koupelny odešla. Převlěkla jsem se do oblečení co jsem si v noci vybrala. Leně jsem to ještě neřekla, tak jsem na sebe rychle hodila homber, vzala tašku a nazula si boty. Zaťukala jsem, ale to by nebyla Lena, kdyby byla vzhůru.

Potom, co jsem ji několikrát prozvonila se asi probudila. Slyšela jsem totiž nějaké kroky v jejím pokoji. Zaťukala jsem znovu a čekala na odpověď. Zamumlala něco v to stylu 'Dále' a já otvřela dveře. Když mě uviděla koukla se na mě vražedným pohledem.

"Proč mě sakra budíš? Máme ještě čas." Řekla napůl otráveně a napůl naštvaně.

"A co zkouška?" Opřela jsem se o dveře. Hned jak to slyšela běžela rychle do koupelny. Šla jsem k její skříni a vyndala to stejné oblečení, co jsem na sobě měla já. Když to uviděla, vděčně se na mě podívala a převlíkla se. Mezi tím co se připravovala já projížděla musical.ly.

Byla už připravená, tak jsme se rychlím krokem dostaly na recepci. Tam už čekali kluci s nějakou holkou. Asi Samantha. Pořád se motala okolo Marcuse, se kterým si neustále vyměnovala sliny. Vařila se ve mě krev, ale nesměla jsem to na sobě nechat znát. Lena hned přiběhla k Martinusovi. Ja jen sledovala ty čtyři a nic neříkala. Až když se od sebe Lena s Martinusem odtáhli a pozdravili se, si nás všiml Marcus s... 'ní'.

"Ahoj Liso." Obejmul mě Marcus. Nečekala jsem to, ale že by mi to vadilo se říct nedá. Spíš naopak.

"Ahoj." Řekla jsem do objetí a odtáhla se od něj. Můj pohled se obrátil na Samanthu.

"Ahoj." Pozdravila jsem ji. Ona jen kývla hlavou na pozdrav a vrátila se k Macovi, který se zdravil s Lenou. S Matinusem jsme se taky obejmuli a všichni vyrazili ven.

"Samantho, to je Lisa. Liso, Samantha." Představil mě Marcus a já si s ní neochotně podala ruku. Snažím se tu nechuť nedat na sobě unát. Už na první pohled mi nesedla a myslím, že ona to má podobně. Pak představil i Lenu. Ta se na ní taky nekoukala nějak radostně. Tak aspoň v tom nejsem sama.

"O ní jste včera mluvili, že?" Obrátila se na Marcuse.

"Jo jo." Řekl s úsměvem Tinus a dal Leně ruku přes rameno.

Zbytek cesty nikdo nic neříkal. Těšila jsem se až z toho auta vystoupím. Bylo hrozný se na ty dva koukat. A teď nemyslím Lenu a Martinuse - myslím Marcuse a Samanthu. Pořád jsou na sobě přilepení.

Vystoupila jsem z auta jako první a ani na ně nečekala. Stejně šli hned za mnou. U vchodu nás zastavil nějaký chlap. Přesněji mě a Lenu. Začal na nás mluvit norsky. Chtěla jsem mu říct, ať mluví anglicky, ale kluci mu něco řekli a on nás pustil dovnitř. Kluci nás odvedli k šatnám.

"Tady je Lisa a tady Lena. Kdybyste cokoli potřebovaly, jsme na konci chodby... Poznáte to - je to tam napsaný." Objasnil nám Martinus. Kývla nsem hlavou a oni odešli. Ta šatna byla nádherná. Obrovská koupelna, gauč, televize a hlavně STŮL S JÍDLEM! Dala jsem si do pusi kuličku hroznového vína a šla najít oblečení.

Byl to černý bomber s jejich logem, černé roztrhané džíny, bílé tričko a bílé boty. Z několika velikostí jsem vybrala tu svou. Do ní jsem se převlékla.

Nevím jak to je s make-upem (?). Šla jsem se zeotat Martinuse, protože s Marcusem nemám moc chuť mluvit. Po zaklepání se nikdo neozval. Musela jsem se jít teda zeptat Marcuse.

Když jsem z jeho šatny uslyšela "Dále." vešla jsem dovnitř. K mému štěstí tam Samantha nebyla.

"Mám si nechat make-up nebo ještě někdo přijde?" Zeptala jsem se a rozhlédla se po místnosti. Jeho oči opět upoutaly mou pozornost. I z dálky byl vydět dokonalý odstín hnědě. Díval se na mě snad s tím nejroztomilejším úsměvem a já si vybavila co se stalo předevčírem. (Kdyby někdo nevěděl - je to to s tím filmem😘) To mě přivedlo na myšlenku, že je to jen kamarád a já znovu vnímala.

"..., takže si to zatím nech." Slyšela jsem jen konec věty. 'Super'. Kývla jsem jako ze chápu a chtěla odejít. Pak bych se zeptala Martinuse a bylo by to v pohodě, ale zastavil mě.

"Neposlouchala si mě, že?" Zasmál se. Jak to skara udělal?! Otočila jsem se s rudými tvářemi jako rajče. Slopila jsem hlavu, aby to nešlo vidět. Znovu jsem se na něj koukla a viděla jak se usmívá od ucha k uchu.

"Přijde k tobě kostimérka. Do té doby si nech to co máš teď." Zopakoval větu a prohlábl si své svétlé vlasy, co mu padaly do obličeje.

"Diky." Usmála jsem se na něj. Odešla jsem do mé šatny a videla, jak někdo klepe na dveře. Byla to asi dvaceti-letá slečna a s sebou měla černý kufří.

"Hledáš mě?" Poklepala jsem ji na rameno.

"Asi jo. Lisa?" Usmála se na mě. Na její otázk jsem kývla. Otevřela jsem dveře a posadila se před zrcadlo. Ona vedle mě otevřela velký kufr, ze kterého vyndala pár věcí.

Nejdříve mě odlíčila. Pak už začala dělat zazrakyna mem obličeji.

Marcus

Věděl jsem, že mě neposlouchá. Koukala na mě a vpíjela se mi do očí. A když se potom dívala do země. Jako by se styděla, ale já viděl, že se usmívá.

Byla strašně roztomilá.

Ne, nebyla! Dobře, možná trochu... Jo byla! O můj Bože proč na ni pořád myslím. Měl bych myslet na Samanthu.

👊Ahoj nikdo👊
Omlouvám se, ale nevim jak mam napsat 'make-up' v jinym pádě😅 Snad se kapitolka líbí💕 Je to takový o ničem, ale i takový kapitoly musej být... asi😐😀 Jenže mě přijde, že jich je u mě nějak moc💩😀
V sobotu pojedu na soustředění a nevim, jak to budu stíhat, tak se předem omlouvám❤ No asi konec mych kecu😂

💋Tinny💋

(Zajímalo by mě jestli někdo čte ty konce😆😏)