Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎23💎

"J-já..." Nevěděla jsem, co mám dělat.

"Liso, jestli... jestli pořád cítíš to samý, co před tím, tak je to úžasný, protože já to cítím stejně." Chvíli jsem se koukala do jeho očí, než mi došlo, co právě řekl. "Takže chceš se mnou chodit?" Vypadal hrozně nervózně a to mu přidávalo roztomilosti.

"A-ano!" Vypískla jsem. Na tváři vykouzlil upřímný úsměv. Vtáhl si mě do hřejivého objetí a ani jeden z nás se nepřestával usmívat.

Po chvíli se odtáhl. Nastala stejná situace jako v Oslu u filmu. Přibližoval se, ale tentokrát jsem se nebránila. Byl ode mně pár milimetrů. Ta chvíle mi přišla tak neskutečně dlouhá. Už jsem to nevydržela a musela ochutnat jeho rty. Poprvé jsem je ucítila na těch mých. Zapadly do sebe jako puzzle, co jsou pro sebe stvořené. Užívala jsem si tu nekonečnou chvíli plnou emocí.

"Děti, oběd!" Zakřičela ze zdola mamka. Odtáhl se ode mně a já znovu uviděla ten dokonalý odstín hnědy, který teď patřil jen mě. Vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Sešli jsme schody a měli namířeno do jídelny kousek od nás. Někdo mě chytl za ruku a odtáhnul mě od Marcuse. Podívala jsem se nechápavě na Lenu, která svírala mou ruku. Ta mi to opětovala nechápavím výrazem. Rukou Macovi naznačila ať jde pryč. Věnovala jsem mu poslední pochled a pak se zase otočila k Leně.

"Co to děláš?!" Zašeptala.

"Co?" Nechápala jsem. Protočila nad tím očima a pokračovala.

"Proč se s ním držíš za ruku?! To spolu chodíte?!" Vypadala celkem naštvaně.

"A vadilo by ti to?" Nadzvedla jsem obočí.

"Cože?! Vy spolu... jak!? Ale... já se nechci výdat s Martinusem... zatim..." Nedokázala jsem rozeznat, jestli je smutná, nebo rozlobená.

"Vždyť nebudeš muset."

"Ale když spolu budete chodit, tak se asi výdat budete."

"Věř mi, na Martinuse jsem tamy naštvaná. Si moje dvojče a on ti ublížil! A navíc, nikdo neříká, že se spolu budete muset bavit." Usmála jsem se a pohladila ji po rameni. Opětovala mi to lechkým úsměvem a spolu jsme šly do jídelny.
JÍDLOOO!!!

***

Dospělí s Lenou a Martinusem šli zase něco řešit ohledně adopce atd. Zbyla jsem jen já, Marcus a Emma. Aby jsme neproseděli celý den doma, když je tak super počasí, rozhodli jsme se vzít Emmu na hřiště.  Vzala jsem si na sebe první outfit co mě napadl (media) a běžela dolů, protože na mě už oba čekali.

"Jdeme?" Usmál se na mě Marcus okouzlijícím úsměvem. Přikývla jsem, vzala si klíče a mohlo se jít. Emma pořád někde pobíhala před námi a my s Macem se pořád něčemu smáli. Ten jeho smích! Bože, miluju ho!

Když jsme dorazili na místo, s Emmou jsme se naráz rozeběhly k houpačkám. Každá si zabrala jednu a s prosíkem se otočila na Marcuse. Ten se na nás obě usmíval od ucha k uchu. Když se svým tempem dostal k nám, rozhoupal nás obě najednou. Emma vřískala radostí vždy, když byla nahoře a já se nemohla neusmívat nad její roztomilostí. To mají s Marcusem společné. Na hřišti jsme strávili poměrně hodně času. Cestou domů už byla Emma hodně unavená, takže s si s námi povídala. Ale spíš s Marcusem, se kterým se držela za ruku. Já je pozorovala a roztýkala se na jejich roztomilosti.
Bude úžasnej táta.

Došli jsme k bílému domu. Už z chodby se ke mně linula vůně domácího koláče. "Jsme doma." Zakřičela jsem a běžela se hned kouknout do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Ani můj koláč (😂💔). Všichni si na něm pochutnávali v jídelně a bavili se. Doběhla jsem k nim a s pozdravem si ukrojila kus koláče. Všichni mě pozdravili na zpět a věnovali se svým rozhovorům. Přisedla jsem si k Leně. Hned vedle si sedla Emma. Povídala si něco s její mamkou, ale samozřejmě norsky, takže jsem jí nerozuměla ani slovo. Její maminka se na ni pořád usmívala. Na konci se usmála i na mě. 

"Říká, že jste se dali dohromady s Marcusem, je to pravda?" Nepřestávala se usmívat. Všichni ztichli a opřeli svůj pohled na mě. 

"Jo, je." Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Cítila jsem, že se Leně moje odpověď pořád nelíbí, ale Martinus vypadal přímo nadšeně. 

😶Ahoj nikdo😶

Oficiálně se nenávidím. Asi měsíc nebyla kapitola👿 Jo, jsem příšerná a strašně se omlouvám (i když to asi nemá cenu když to stejně všichni přestali číst...😅) No, tak tomu hodně malému zbytku (cca. 0 lidí) se ještě jednou omlouvám a doufám, že se vám kapitolka líbila💞

🎃Tinny🎃