Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎24💎

Chvíli bylo ticho. Nijak moc jsem to nevnímala. Misto toho jsem se snažila najít konec v jeho nekonečných očích. Nikdy mi předtím nepřipadala tak rozzářená jako teď. Všude v nich zářily jiskřičky, které jsem milovala čím dál tím víc stejně jako jeho.

×××

Šla jsem dolů pro nějaké pití, ale větx, co jsem slyšela, mi zabránily vstoupit. "Bojím se, že ji to zničí až odjedete."

"Jo, bude to stejný, jako s Martonusem a Lenou." Vyběhla jsem nahoru a šla zpět do pokoje. Nechtěla jsem je poslouchat. Schoulila jsem se do jeho objetí.

"Co se stalo?" Dal mi jemnou pusu do vlasů. Řekla jsem mu, co jsem slyšela dole. Taky z toho nebyl zrovna nadšený. Nejhorší na to ale bylo, že je to pravda. Jak to tady bez něj mám přežít. Přitulila jsem se k němu ještě víc, poslouchala jeho tep srdce a vdechovala jeho nádhernou vůni. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na nás dva a naší budoucnost. Jestli tedy nějaká bude... Pomalu se mi začaly zavírat oči a já vešla do říše snů.

Sen:

Bílé auto odjelo a já si pořád opakovala jeho slova. "Vážně sis myslela, že jsem tě měl někdy rád?! Dělal jsem to jenom proto, aby nám přibyli fanoušci. Nikoho najivnějšího neznám." Se slzami v očích jsem se zhroutila k zemi. Jak mi to mohl udělat?

Z ničeho nic se zatáhla obloha a začalo pršet. Ležela jsem v dešti. Všechny nitky mého oblečení byly promočené. Mé slzy mi stékaly po tvářích stejně jako déšť padal na zem. Z posledních sil jsem se zvedla. Běžela jsem cestou, kterou auto odjíždělo. Na křižovatce byla zácpa a mezi zpomalenými auty stálo jedno bílé. Rozeběhla jsem se k němu. V okýnku jsem uviděla všechny až na Marcuse. Nikdo z nich mi nevjenoval sebemenší pozornost.

Zezadu mě objaly silmé paže. Otočila jsem se a uviděla ho. Chtěla jsem se vyrkoutit z jeho sevření, ale marně. Zadívala jsem se do jeho očí olemovaných mokrými prameny vlasů. Usmál se tím nejroztomilejším úsměvem. Obmotal mi ruce kolem pasu a políbil mě.

Probudila jsem se se rty natisklými na těch Marcusových a jeho rukami okolo pasu. Odtáhl se a utřel mi slzy z tváří, o kterých jsem dosud nevěděla.

"Co se ti zdálo?" Dal mi pusu na čelo. Místo, krlterého se dotkly jeho rty mě příjemně pálilo.

"Ehm nic... já už ani nevim." Falešně jsem se usmála. Na tváři se mu objevil okouzlující úsměv.

Lena

Psala jsem si s fanoušky když v tom se mi znovu udělalo špatně. Co nejrychleji jsem se dostala do koupelny. Zpláchla jsem a pohled upřela na zrcadlo. Vyhrnula jsem si tričko. Zajímalo by mě, kdy začne růst.

Vrátila jsem se do pokoje. Na posteli pořád ležel telefon s otevřeným chattem. Všichni psali zprávy typu "Lena are you ok?! 😱😍". Asi by nebyli nadšení, kdybych jim řekla, že čekám dítě s Martinusem a udělalo se mi špatně. Misto toho jsem jim odepsala, že jsem si skočila pro pití. Ale nevím, co budu dělat až si začnou lidi všímat, že jsem těhotná.

Lisa

Nemohla jsem z hlavy dostat ten sen. Co když to něco znamená? Pořád jsem vymýšlela nesmyslné souvislosti. Usoudila jsem, že to byl jen sen a že bych tomu neměla dávat až takovou váhu. Už s celkem uklidněnou myslí jsem se zachumlala do peřin. Projela jsem sociální sítě a na MyStory přidala fotku s popiskem "Good night💓🌟". Dala jsem mobil do nabíječky a pak po chvíli usla.

Sen:

Bílé auto odjelo a já si pořád opakovala jeho slova. "Vážně sis myslela, že jsem tě měl někdy rád?! Dělal jsem to jenom proto, aby nám přibyli fanoušci. Nikoho najivnějšího neznám." Se slzami v očích jsem se zhroutila k zemi. Jak mi to mohl udělat?

Z ničeho nic se zatáhla obloha a začalo pršet. Ležela jsem v dešti. Všechny nitky mého oblečení byly promočené. Mé slzy mi stékaly po tvářích stejně jako déšť padal na zem. Z posledních sil jsem se zvedla. Běžela jsem cestou, kterou auto odjíždělo. Na křižovatce byla zácpa a mezi zpomalenými auty stálo jedno bílé. Rozeběhla jsem se k němu. V okýnku jsem uviděla všechny až na Marcuse. Nikdo z nich mi nevjenoval sebemenší pozornost.

🌌Ahoj nikdo🌌
Zase po strašně dlouhý době nová kapitola😅 Poslední dobou (asi dva měsíce, jak jste si mohli všimnout) vůbec nic nestíhám, proto bude vycházet kapitola asi jednou za dva týdny, aby to za něco stálo. Když se snažím něco rychle napsat, tak to potom dopadá strašně💫 To je asi všechno k tý "smutný části"... nevim jak to nazvat. Děkuju za všechny krásný komentáře, hlasy a taky za vaší trpělivost se mnou❤😅

🐥Tinny🐥