Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎21💎

O týden později

Lisa

Dneska je den D - přijedou Gunnarseni. Na Marcuse se těším, ale vždycky se po myšlence na něj a na jeho odjezd se mi chce brečet. Ale kdybych utěšovala Lenu a brečela s ní, tak by jí to asi moc nepomohlo. Pořád brečí. Celý týden brečí. Někdy se mi povede na její tváři vykouzlit menší úsměv. Pořád je milá, jen smutná a když je smutná ona, jsem smutná i já.

"Holky, pojďte dolů!" Zakřičela na nás mamka ze zdola. Moc se mi z vyhřáté postele vstávat nechtělo, ale přemohla. Lena pořád ležela. Nabídla jsem ji ruku, mterou přijala. Pokusila jsem se ji zvednout, ale vyklouzla mi. Obě jsme se začaly smát. Po dlouhé době jsem slyšela její smích. Dalo mi to pocit, že to všechno bude dobrý. Sama se zvedla z postele a seběhla se mnou schody.

Dole byli všichni nahrnutí u dveří. Hned mi bylo jasné, co se děje. Mamka se na nás s úsměvem otočila a otevřela dveře ještě víc. Mamka se na nás s úsměvem otočila. Asi si naši rodiče s těmi jejich rozumí. I v Oslu to tak vypadalo. Otevřela dveř ještě víc. Obě jsme pomalým krokem došly ke dveřím. Znovu jsem viděla ty jeho čokoládové oči. Neubránila jsem se úsměvu, když mu vlasy sfoukl do obličeje vítr. Úsměv mi opětoval a vlasy si znovu upravil. Úplně jsem zapoměla, jak moc roztomilý je.

K mému překvapení si mě, po chvíli zkoumání mých očí, vtáhl do objetí. Samozdřejmě, že jsem mu objetí opětovala. Bylo to, co jsem si poslední týden nejvíc přála. Jeho vůě byla pro mě jako droga a příjemně pálící dotyky taktéž. Když jsme se odtáhli, pozdravila jsem se se všemi ostatními. Napětí mezi Lenou a Martinusem muselo být cítit na kilometry daleko. Radši jsem nic neříkala a odešla do obýváku, jako všichni ostatní.

Na stole bylo občerstvení a židlí byl přesný počet. Na jednu z nich jsem si sedla a místo vedle mě zabrala Lena. Když se ostatní usadili, slova se ubral Erik. "Takže na začátek bych rád řekl, že je to hlavně Lenino rozhodnutí." Chvíli se odmlčel. "Má někdo nějaký návrh?" Nikdo nic neřekl.

"Napadla mě otevřená adopce. Mohla by ho chodit navštěvovat a komunikovat s ním. A Martinus samozdřejmě taky." Ozvala se Tayra. Otočila jsem se na Lenu. Vypadala, že se ji tenhle návrh zamlouvá. A Martinus, sedící na druhé straně taky. Mě osobně ano, ale je to její věc.

"Jo, to zní dobře." Řekla Lena. Martinus překývl. Ještě se tam probírali nějaké věco okolo toho, ale já už neposlouchala. A Marcus očividně taky ne. Dívali jsme se na sebe a vpíjeli se tomu druhému do očí.

Když se všechno pro dnešek uzavřelo, rozhodla jsem si dát sprchu. Lena měla asi stejný nápad a předběhla mě. Po asi deseti minutách jsem se vrátila za účelem zjistit, jestli je už volná koupelna. Bylo zamčeno. "Leno, dělej!" Povzdechla jsem si.

"Liso." Otočila jsem se. Znovu jsem viděla jeho dokonalé panenky. Nadzvedla jsem obočí a dala mu tím pokyn, aby pokračoval. "Mohli bychom si... promluvit?" Řekl s náznaky menší nervozity.

"Jasně." Usmála jsem se. Opětoval mi to zvednutím koutků do menšího úsměvu.

"No, víš jak jsem byl v kómatu..."

"Liso, máš volnou koupelnu." Otevřela dveře Lena a šla do svého pokoje. Omluvně jsem se podívala na Marcuse a zaplula do koupelny. Nějak se mi nepodařilo vymístit z hlavy myšlenky na to, co mi asi chtěl říct. I přes příjemně horkou sprchu, která mě vždy tak odreaguje, jsem urputně chtěla zjistit odpověď.

Když jsem za ním chtěla jít, už spal. Ani prudké světlo z chodby ho neprobudilo. Vypadal jako andílek. Nechtěla jsem ho víc rušit, tak jsem opatrně zavřela dveře a šla si lehnout. Měla jsem v plánu jít spát, ale myšlenky na něj mi to nedovolily. Rychle nsem projela instagram. Po chvíli se mi zavíraly víčka a já propadávala čím dál, tím víc spánku.

Ahoj nikdo
Píšu to celkem pozdě večer, tak se omlouvám za chyby😅 Nicméně jsem docela unavená, takže to asi nebudu okecávat💕 Snad se vám kapitola libila😍 Dobrou😙😴

🍁Tinny🍁