Došli jsme k Leně na pokoj a já plánovala se jí svěřit. Vešly jsme do pokoje a obě si sedli na měkkou postel. Nevím jak jí to mám říct, protože to sama moc nechápu.
"No, poslouchám." Pobídla mě a já musela začít. Nevěděla jsem kde.
"Koukali jsme se na ten film." Zacala jsem.
"A potom... potom byl blíž a blíž. Na poslední chvíli jsem uhla..." Nevím jestli z toho něco pobrala, protože vypadala že to absolutně nechápe.
"A proč si uhla?" Hodila po mě nechápavý pohled.
"N-no je spousta důvodů." Nervózně jsem si poposedla.
"Za prvý?" Kývla hlavou ať pokračuji.
"Za prvý: Nechci s ním nic mít.
Za druhý: Má holku.
Za třetí: Co bych pak dělala?! Byli bysme od seme několik set kilometrů daleko! Co pak budeš dělat ty?" Poslední věta zněla asi zklesle, i když neměla."No bude to takový vztah na dálku. Víš co tím myslím, ne? Budem si každy den volat, psát si, o prázdninách k sobě budeme jezdit... a tak." Básnila o jejich vztahu. Já bych tohle asi nezvládla. Jen jsem souhlasně kývla hlavou.
"Holky, dneska půjdem nacvičovat. Takže dole sraz asi v 10:45." Přišel do pokoje Marcus a usmál se tím nejkrásnějším úsměvem. Neměla bych na to myslet, ale... ale prostě to nejde. Bylo 10:08, takže jsem s rozloučením vyšla z jejího pokoje.
Vytáhla jsem z kapsi klíč a odemkla dveře od toho mého. Na mou pokožku dopadl chladný vzduch z místnosti. S husí kůží jsem vypla klimatizaci a šla se připravit. Jako vždy, když jdu nacvičovat, jsem si vzala modrou sportovní tažku a ledabyle do ní naházela potřebné věci. V koupelně jsem vykonala jen pár důležitých věcí - řasenka, korektor, pudr, culík. Na nohy jsem obula bíle AirMaxy a mohla vyrazit. Byla jsem rachlejší než jsem myslela že budu. Dokonce jsem byla dole první.
Když ostatní přišli vyrazili jsme k limuzíně a tou dojeli ke stadijónu. Po tradičním převlíkáním jsme začali s choreografiemi. První dvě jsme měli hotové z minulé hodiny a zbývalo jich přes deset. Takže se rozhodlo, že odtančíme čtyři písničky a pak bude překvapení pro fanoušky - nečekaný meet&greet zdarma.
První kroky choreografie jsem uměla. Šla jsem se tedy napít. Když jsem vytahovala flašku, můj pohled spadl na mou sestru olizujíci se s Martinusem. Ze začátku mi přišli roztomilí, ale teď mi přijde, že jsou pořád někde spolu a když už mám šanci vidět Lenu, tak jedině s Martinusem. Dnes ráno to byla zdřejmě vyjímka. Všimla jsem si, že Marcus se na to taky nedívá s úsměvem. Asi si mě všiml. Sedl si ke mě pořád se dívajíc na ty dva.
"Promin za ten včerejšek." Přesměroval svůj pohled na mě.
"Jo, v pohodě." Usmála jsem se snad tím nejfalešnějším úsměvem a při tom řekla tu největší lež na světě. Samozřejmě, že nejsem v pohodě!
"Taky ti přijde, že jsou pořád spolu?" Změnil téma, za což jsem byla nesmírně ráda.
"Jo, pořád." Přykývla jsem.
Potom, co jsme obě písničky natrénovali, jsem se šla prevléct a už se těšila na zázrak nazývaný sprcha.
👽Ahoj nikdo👽
Ten pozdrav si asi necham😅❤ Aaa myslím, že musíme něco oslavit...
!🎉1K PŘEČTENÍ🎉!
Děkuju strašne moooc😱😍😭! A blížíme ty komenty k tomu? O můj bože! Já z vás budu brečet😍😭💕! 💖💖
Jinak ty story budu vydávat dohromady, takže mi prosím napište jestli #TeamMac nebo #TeamTinus😛❤
Ještě jednou hroozně moc děkuju😘 Love you😍💃Tinny💃
(A omlouvám se že to vyšlo dvakrát, ale seknul se mi mobil😅💙)
ČTEŠ
Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]
FanfictionZtuhla jsem. Jeho tmavé oči se na mě znovu dívaly pohledem, jakým to umí jen on. Jiskřičky v nich se mísily s přenádhernou, teplou hnědí, ve které se odráželo jeho překvapení. Nemohla jsem se do nich přestat dívat. Jako by byly hlubší a přitažlivějš...