Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎8💎

Lisa

Po poslední vteřině filmu jsem chtěla uklidit notebook. No, asi by se mi to podařilo, ale koukla jsem se směrem jeho očí. Stačila jedna jediná vteřinka a nebylo cesty zpět . Doslova jsem se začala topit v řece hořké čokolády v jeho očích. Proud mě unášel dál a dál a i přes mou snahu jsem se nedostala ven. Jeho pohled zklouzl na mé rty a mě bylo jasné co chce. Pomalu se přibližoval a mě zbývala jen chvilka k tomu uhnout. Na poslední chvili se mi podařilo sklopit pohled.

"Ehm já promiň... Nevím co... proč ehm já... Budem dělat jako že se nic nestalo, jo?" Řekl nervózně. S pohledem zabodnutým v mém klíně jsem souhlasně přikývla. Z hluboka jsem se nadechla a položila notebook na stůl. Vydechla jsem dívajíc se na bílou stěnu a otočila se na něj.

"Já se půjdu podívat jestli už nepřišli." Usmál se na mě. Věnovala jsem mu falešný usměv a on odešel. Snažila jsem se rozdýchávat to, co se právě stalo. Možná k němu něco cítím, ale nechci! Je to strašně těžký. Nechci k němu nic cítit. Pak budu mít jen zlomené srdce. Znova... Ne, nic k němu necítím! Nemůžu. Znám ho jen pár dní. Prostě to nejde. Asi bych se ho měla začít stranit, aby to potom tak nebolelo... Jo, to bude nejlepší.

Martinus

S Lenou jsme prošli celkem velkou část města. No, jsou asi čtyři hodiny. Jsem strašně unavenej. Potom, co jsem se zavírajícími se výčky vyšlapal schody, jsem otevřel dveře a padl na postel. Nechybělo mi moc dlouho ke spánku, ale někdo prostě musel zaklepat na dveře. Bože!

"Dále." Řekl jsem s nechutí a promnul si oči. Dveře se otevřeli a na mě se navalila vlna světla. Byl to Marcus.

"Konečně jste tady!" Sedl si na postel a já zabořil hlavu do polštáře.

"Ehm brácha...?" Řekl nebo se spíš zeptal. Zamručel jsem něco jako aby pokračoval.

"My se s Lisou koukali na film." Řekl a já se na něj nechápavě otočil.

"A?" Nadzvedl jsem obočí.

"No a když zkončil tak jsme se na sebe dívali a..." Nedokončil větu a já se na něj vyjeveně díval.

"Ty si podved Samanthu?" Pořád jsem nechápal.

"Ne! Na poslední chvíli uhla." Svůj pohled upřel do jeho klína.

"A kdyby neuhla?" Zeptal jsem se. Oči přesměroval na mě, ale jen na chvíli. Pak už ho zdřejmě zajímalo jen prostěradlo.

"Já... mám jí rád. Hodně rád a vždycky, když se mě dotkne, cítím na tom místě hrozný pálení. Je to divný, ale jo..." Pořád se díval na čistě bílé zdřejmě velmy zajímavé prostěradlo. To prostěradlo je celkem zajímaví, ale povlečení je podle mě lepší. (Dobře už tohi nechám😁) Zaujatě jsem zkoumaj jeho výšivku. Až když jsem ucítil na mě jeho pohle jsem zvedl hlavu.

"Bože!" Rozvalil se na postel a koukal se do stropu.

"Samantha nebo Lisa?" Zeptal jsem se na otázku, ke které očividně nezná odpověď. Pokrčil rameny.

Ještě chvíli jsme se tam jen váleli na posteli a probírali plusy a mínusy obou dvou. Víc plusů měla Lisa, ale Samantha vyhrávala v počtu mínusů. Jenže její malé mínusky neměli na Lisin velký mínus - vzdálenost.

Lisa

Byl to zvláštní pocit. Byli jsme tam blízko a já chtěla znát chuť jeho rtů. Srdce bušilo jak o závod a říkalo, ať se poddám všem pocitům, ale mozek pravý opak. Nakonec jsem dala přednost mozku a uhla. Sedím tu asi hodinu na posteli a nemůžu na to přestat myslet. Nechci s ním nic mít, ale zároveň jo. Kdybych s ním něco měla a potom odjela nezvládla bych to. Ale vždycky když se mě dotkne pokožka se mi na tom místě rozpálí a já mám pocit že se z toho rozteču. Měla bych na to přestat myslet.

Převlíkla jsem se do pyžama a vykonala higienu. Pak jsem si hen lehla do postele a ponořila se do říše snů.

×××

Já nechci na snídani! Bude tam Marcus, ale po včerejšku se s ním moc bavit nechci. Každopádně mám hlad, takže tam musím.

Seběhla jsem schody dolů a snažila se být neviditelná. Asi se mi to moc nepovedlo. Když jsem se koukla k jejich stolu sledovali mě dva páry tmavých pronikavých očí a já okamžitě pocítila nervozitu. Snažila jsem se je ignorovat. Rychle jsem se přemístila s jídlem v ruce ke stolu, kde seděla Lena.

"Dobré ráno." Pozdravila mě a mazala si sýr na rohlík.

"Dobré." Usmála jsem se na ni a pozornost věnovala svému jídlu.

"Kde jste včera byli?" Prolomila jsem trapné ticho.

"Prošli jsme velkou část města. Prostě velka procházka." Pokrčila rameny.

"A co si dělala ty?" Zvedla ke mě hlavu a zakousla se do rohlíku.

"No viděla jsem dva filmy, byla si zaběhat, koukala se n YouTube, byla s Marcusem..." Poslední tři slova jsem si řekla spíš pro sebe, ale ona to stejně slyšela.

"S Marcusem?" Řekla s plnou pusou. "A co? Něco se stalo?" Nadzvedla obočí. Podle mě to Marcus nebo Martinus museli slyšet.

"Ehm.. já ti to řekni na pokoji." Odpovědela jsem tiše a napila se čaje.

🐾Ahoj nikdo🐾
Jelikož mě nenapadá žádnej pozdrav, tak budu psát tenhle😅 (jestli máte nápady tak pište⬇) Mám další storku s Lenou a další s M&M. Napište mi jakou byste chtěli dřív. Hrozně moc děkuju za ty nejúžasnější komentíky😍😍😍

💋Tinny💋