Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎29💎

Lena

Ráda bych Lise odpověděla, že s ní ráda pojedu, ale v tu chvíli, kdy se mi kvůli její otázce zamořil celý mozek vzpomínkami na Martinuse, jsem se na kladnějsí odpověď nezmohla. 

Když už jsme konečně dorazily k našemu rodinému domu, otevřela jsem kabelku abych si vzala klíče a odemkla. Nezdálo se mi nějak zvlášt divné, že jsem je dlouho nemohla najít, protože se mi to stávalo skoro pořád. Vždycky jsem celou tažku vyházela a klíče se oběvily někde na jejím dně, ale tentokrát ne. Lisa si klíče od domu nebrala, protože dalsí den měli odjet na líbánky. Takže jsme zůstaly na schodech.

Po chvíli ticha mi položila hlavu na rameno. Seděly jsme a koukaly na prázdnou ulici. Bylo slyšet jak maličké kapky vody padají na zem. Čím víc to bylo slyšet tím víc jsme měly promočené šaty a vlasy.

"Nic horšího se nemohlo stát." Zafňukala mi Lisa do ramene. Nic jsem ji na to neřekla a stále se koukala před sebe.

"Pojedu s tebou." Řekla jsem nepřítomě, ale rozhodnutě. 

"Vážně?!" Vyjekla s obrovským a jasným úsměvem.

"Jo no... asi k němu pořád něco cítím." Přiznala jsem se. "Ale teď hlavně musíme vyřešit jak se s nima potkáme, protože hledat někde v Norsku jedny určitý dvijčata úplně jednoduchý nebude."

"No, mohly bychom jít na jejoch koncert a pak na meet&greet." Navrhla. Jen jsem to odkývala.

×××

"

Já už takhle dál prostě nemůžu!" Slyšela jsem z Lisy pokoje. S rodiči přijel i Jacob a jeho rodiče. Nějak se do jejich hádky zapojovat nechci, takže jsem se rozhodla zjistit datumy koncertů. S Lisou nás napadlo, že by bylo lepší najít nějaký koncert v Německu, ale všechny koncerty jsou vyprodané. Jediné, co zbývá je Milano.

Nechtěla jsem to kupovat bez Lisy, ale zbývalo posledních pár lísků. Objednala jsem dva lístky jen na meet&greet, protože mi bylo jasné, že by nás jejich fanoušci na místě umlátili. Koncert je asi tak za měsíc a půl, takže je nejvyšší čas najít hotel. Poposunula jsem si notebook trochu blíž a googlila. Našla jsem nějaký hotel Anastázia. (Random název) Nebyl ani zas tak drahý, takže jsem všechno vyjednala i s letenkami.

Upřímně z toho mám smíšené pocity. Na jednu stranu se těším, že je oba uvidím a na druhou stranu se strašně bojím jejich reakce. Těším se až Martinusovi řeknu o naší dceři. O tom, jak má ráda gymnastiku a jak vyhráva na soutěžích, ale bojím se, že na toto téma nedojde a budeme se jen hádat a hádat.

Všechno jsem doobědnávala, když do pokoje přišla Lisa s neutrálním výrazem. "Je oficiálně konec." Řekla a posadila se vedle mě na postel. Její výraz nevydával žádné emoce. "Uvědomila jsem si, že už byl něco jako moje povinnost a že už k němu nic necítím." Řekla pořád s celkem stejným výrazem na tváři. "Už odjeli, ale ještě se musím vrátit do bytu pro věci... Co to je?" Přesměrovala svůj pohled na obrazovku notebooku.

"Jediný nevyprodaný koncert je v Miláně, takže jsem objednala lístky na meet&greet, protože jejich fanoušci nás úplně v oblibě nemají. No a už jsem našla hotel a letenky, takze za měsíc letíme do Milána!" Rozpřáhla jsem ruce, abych ji mohla obejmout. Přitáhla si mě do medvědího objetí.

"To je boží!" Řekla mi do ramene. Chvíli jsme takhle seděly. Najednou jsem ucítila mokrý flek na mém rameni. Odtáhla jsem se od ní. Měla rudý obličej, rozmazanou řasenku a všude po tvářích jí stékaly slané slzy.

🎂Ahoj nikdoo🎂
Dneska je den, do kterého asi většina z nás odpočítává dny už dost dlouho (spíš ten den končí, protože je jedenáct😅) - 21.2!! Já nemůžu uvěřit, že jim je šestnáct!! Asi sem nemusim psát jakou mám radost, protože to asi všichni víme😛😁

Každopádně se omlouvám, že tak dlouho nevyla kapitola a že je dneska tak krátká, ale poslední domou nebám moc na psaní náladu... ale slibiju, SLIBUJU, že to zlepšim❤
Teď asi dobrou noc😙

🎉Tinny🎉