Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎26💎

Vratila jsem mu facku, ale oplatil mi ji ještě silnější. Z očí mi vytékaly slané pramínky slz. Nějakým způsobem se mi podařilo vstát. Běžel za mnou. Byla jsem už dost daleko, ale zakopla jsem o vystouplý kořen. Do nohy mi udeřila obrovská bolest. Zkusila jsem vstát, ale nešlo to.

Marcus

Asi po hodině utápění se ve stresu jsem se rozhodl jít ven. Potřebuju si provětrat hlavu.

Nazul jsem si boty, vzal mobil a vyšel ven. Šel jsem na hřiště, kam jsme šli s Lisou. Cestu jsem si pamatoval. Všude jsem viděl jen ji. Bojim se o ni. Strašně. Nevím, co se s ní mohlo stát nebo kam mobla zmizet, ale chybí mi.

Stromy lemovaly polovinu okraje hřiště. Sedl jsem si na dřevěnou lavičku a pozoroval okolí. Hlavou mi lítaly všemožné myšlenky o ní (je to správně?😅).

Lisa

Pokusila jsem se dobelhat co nejdál od něj. Bolelo to, ale v tu chvíli mi to bylo jedno a byla jsem ráda, že vůbec stojím.

Slyšela jsem za mnou běh. Neotáčela jsem se, běžela jsem pořád dál a dál. Les byl světlejší a světlejší. Uviděla jsem konec lesa, ale znovu bolest v mé noze způsobila pád. Už jsem skoro vstala, jenže mě znovu chytl.

"Pomoc!" Zakřičela jsem z plných plic. Zakryl mi pusu rukou. Tou druhou mě pořád pevně držel.

Marcus

Slyšel jsem z lesa volání o pomoc. Co nejrychleji jsem vstal a rozběhl se tam. Tmavé postavy se postupně měnily v Lisu a nějakého úchyla. Cítil jsem jak mi srdce vynechalo hned několik tepů. Neváhal jsem a hned ho odstrčil od MOJÍ Lisy.

Lisa

Vyděšeně jsem se koukala na Marcuse peroucího se s neznámím chlapem. Marcus značně vyhrával. Snažila jsek se je od sebe odtrhnout, ale nalonec ten úchyl odešel sám.

Marcus ke mě přiběhnul a silně mě objal. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě jako plyšového medvídka a už ho nikdy nechěla pustit. Dal mi malou pusu do vlasů. Hlavu jsem si zabořila do jeho hrudi.

Podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.

"Nemůžu si stoupnout na pravou nohu." Řekla jsem pořád se slzami v očích.

"Aha." Klekl si ke mně a vzal mě do náruče jako princeznu. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a znovu se k němu přitulila. Šel směrem k našemu domu. Nic jsem nevnímala jenom jeho přítomnost.

×××

Zastavili jsme se před domem. Klíče jsem stratila, takže jsme počkali až nám rodiče přijdou otevřít. Hned jak mě mamka s taťkou uviděli, rozběhli se ke mně. Marcus mě postavil na jednu nohu a já pevně objala své rodiče.

"Strašně si nám chyběla." Mamka i brečela do ramene a taťka mě taky na krajíčku. Když si Lena všimla, že jsem zpátky, přidala se do našeho rodinného objetí společně s Tayrou a Timem.

Hned potom jsme odjeli do nemocnice. Marcus mě celou cestu držel za ruku. Příjemné teplo z jeho dotyku bylo jako lék na bolest v noze. Nedokázala jsem se v jeho přítomnosti soustředit na nic jiného, než na něj. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

Nohu jsem měla nakonec zlomenou. Prý budu mít na dva měsíce sádru. Přijeli jsme domů. Všichni usoudili, že buse lepší se se mnou nebavit o mém "úžasném" zážitku. Pomalu, ale jistě jsem došla do pokoje. Někdo zaklepal na dveře.

"Dále." Řekla jsem znuděným tónem. Ve dveších stál Marcus s hromadou fixek. "Na co máš tolik fixek?" Zasmála jsem se a poklepala na místo na posteli vedle mě. Přisedl si.

"Aby si měla hezkou sádru." Usmál se tím úžasným úsněvem, který jsem milovala od prvního pohledu. Sledovala jsem detaily jeho tváře, abych si je zapamatovala, co nejpřesněji. Jeho šťastný a sousředěný výraz byl tak roztomilý. Na sádru maloval všemožné srdíčka a hvězdičky.

"To jsem tak zajímavej?" Prohodil soustředěný na svou práci, když si všimnul, že ho pozoruji.

"A víš, že i jo?" Usmála jsem se. Úsměv mi opětoval, ale dál si věnoval mé sádře. "Budeš mi chybět." Úsměv mi z obličeje spadl.

Povzdychl si a přestal malovat. "Ty mě taky." Objal mě stejně jako v tom lese.

"Kdy odjedete?" Zeptala jsem se potichu a smutně. Vší silou jsem nechtěla dát slzám cestu ven. Pokrčil rameny. Jeho vlasy mě šimraly v obličeji. Jedním pohybem jsem je odrhnula na stranu.

"Listen to my heartbeat-beat-beat.
Saying do you live me-me-me.
But I laying here alone so I put you in a song beside my heartbeat-beat-beat..." Uklidňujícím hlasem zpíval do ucha část jejich písničky. Nejradši bych při jeho hlase usla a probudila se bedle něj, ale nechtěla jsem znovu vidět ten živý sen.

🎅Ahoj nikdo🎅
Jak jste si užili Vánoce? O prázdninách se budu snažit být víc aktivní a do nového roku vydat ještě další kapitolu💛 Tenhle příběh se pomalu blíží ke konci a já už mám připravený dva další. Jeden o Marcusovi a druhý o Tinusovi. Takže mi prosím napište, lterý chcete dřív a nebo jestli chcete oba najednou. (Ale radši bych se věnovala jen jednomu) Tak si užívejte volno dokud ještě je😅😙

🎄Tinny🎄