Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎22💎

Ráno jsem se probudila kvůli silným paprskům slunce, které se dostaly do místnosti. Povzdechla jsem si a zkontrolovala čas. Bylo 9:58. I přes to, že jsem spala poměrně dlouho, se mi nechtělo vstávat. Nakonec jsem se ale z postele nějak vyhrabala.

"Šípková Růženka vstala." Zasmál se Marcus sedící u televize. Probodla jsem ho pohledem a dál se věnovala přípravě mé snídaně. Obyčejné müsli s jogurtem. Vzala jsem si z šuplíku ližičku a sedla si vedle něho. V televizi nic zajímavého nebylo. Svou pozornost jsem tedy plně věnovala misce se snídaní.

"O čem jsi se mnou včera chtěl mluvit?" Zeptala jsem se, když jsem spolkla sousto.

"To nestojí za řeč." Bylo vidět, že znervózněl. Všechno mě po této větě zajímá víc, takže mi to nedalo a musela jsem ho pobídnout k odpovědi.

"Ale stoji." Usmála jsem se na něj. Úsměv mi sice opětoval, ale z tváře mu hned zmizel.

"Já... radši bych ti to řek někde v soukromí." Podíval se na mě snad nejroztomilejším výrazem, co jsem kdy viděla. Kývla jsem hlavou a na lžičku si nabrala pár sušených jahod a ovesných vloček. Dál bylo ticho. Jediný zvuk jsem vydávala já lžičkou narážející na dno misky.

Zaklidila jsem nádobí do mičky a šla se převlíknout do pohodlného oblečení. Make-up jsem moc nepřeháněla. Jen vrstva řasenky. Z vlasů jsem udělala rozcuchaný drdol.

Dneska se mi nechce nic dělat, ale vsadím se, že budu muset. Aspoň strávím volnou chvíli s filmem. Vzala jsem notebook a zaťukala na Leniny dveře. Po očekávaném dále jsem otevřela dveře. Zamávala jsem na ni notebookem a tvář se jí hned rozzářila. "Tak, kterej?" Otevřela jsem složku pod názvem Filmy. Pokrčila rameny a dál sledovala obrazovku. Klikla jsem na můj oblíbený film - Space between us. Film se začal přehrávat a já se nechala unášet jeho dějem.

Lena

Asi v půlce filmu nás mamka vyrušila s nabídkou procházky. Obě jsme kývly. Nebyla moc dlouhá, ale toho, že si naši rodiče skvěle rozumí, jsem si všimnout stihla. Bavila jsem se jen s Lisou a někdy prohodila pár slov s Marcusem, ale jinak s nikým jiným moc ne. Ostatně jako včera. S Martinusem se bavit nechci. Nebo aspoň ne teď. Ozvalo se tiché klepání na dveře. "Dále." Zamumlala jsem.

Doufala jsem, že dotyčný za dveřmi je mé dvojče s notebookem a filmy. Místo toho se ve dceřích objevila jeho blonďatá hlava. "L-Leno, můžeme si... promluvit?" Řekl nervózně.

"O čem?" Nazdvyhla jsem obočí.

"O nás." Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.

"A co Elis." Na její jméno jsem dala naschvál velký důraz. Nikdy jsem ji sice neviděla naživo, ale dokážu si ji představit.

"Byla to jen fanynka." Protočil očima. "Ale Leno, věř mi. Miloval jsem tě a pořád miluju! Jen jsem nevěděl, kterou z vás mám radši. A Elis bydlela blíž, tak jsem si vybral ji."

"Aha, tak to tě omlouvá." Řekla jsem napůl sarkasticky a napůl naštvaně. "A když už znáš ty výmluvy... říka ti něco kondom?! Protože pořád nevím, jestli to chápeš, ale tady je naše dítě!" Ukázala jsem si na břicho. Otevřel pusu, aby něco řekl. Nakonec se otočil na podpatku a odešel. Chvíli jsem koukala na dveře, ve kterých právě zmizel. Namáčkla jsem si polštář do obličeje. Nasakoval slzy, co mi občas z očí vytekly. Z každodenního breku už jich tam moc nezbylo a mám pocit, že si všechno můžu jen vyčítat a nebrečet.

Nejhorší je, že nevím, co chci. Chci se vrátit k Martinusovi nebo s ním navždycky skončit? Chci mít normální život nebo to dítě vychovat?

Lisa

Po procházce jsem nic nedělala a ani se mi do ničeho nechtělo. Místo tohi jsem přemýšlela. Přes všechny myšlenky jsem se dostala až na tu o Marcusovi. Hrozně mě zajímá, co mi chtěl říct.

Vstala jsem z postele a seběhla schody k pokoji pro hosty, ve kterém spali. Dveře byly otevřené, tak jsem zaťukala na jejich trám. Otočil se mě svůj čokoládový pohled s úsměvem. Taky jsem se usmála a posadila se k němu na postel. "Tak, o čem si chtěl mluvit?"

"Zavři dveře, prosím." Sklonil svůj pohled k povlečení. Udělala jsem jak řekl a on pokračoval. "Asi nemá cenu to nějak zbytečně okecávat, takže rovnou k věci... v tom kómatu jsem slyšel. Všechno." Zvedl ke mě pohled. Zadíval se mi hluboko do očí. Jiskřičky v nich vinikaly na tmavě-hnědém pozadí. Dokázala bych se do nich dívat věčnost.