Twins by Twins | FF Lisa & Lena, Marcus & Martinus [KOREKCE]

💎31💎

Den odjezdu

Lena

Už zbalený kufr jsem dala do chodby. Do letadla si beru většinou něco pohodlnějšího a dnes se to nezměnilo. Mám na sobě pohodlné tričko a tepláky.

"Tak jdeme?" Zeptala se mě Lisa. Byla dost podobně oblečená. Přikývla jsem. Otevřela dveře, já chytla madlo smetanově bílého kufru a obě jsme vyšli k taxíku. Milý pán nás přivítal a já si sedla na přední sedadlo.

"Tak kam to bude?" Otočil se na mě.

"Na letiště." Usmála jsem se a auto se pomalu rozjelo.

Cesta netrvala moc dlouho. Letiště bylo velice moderní. Místo stěn byly použity okna a podlaha měla lesklý, bílý povrch. Hned jsme se vydaly na odbavení. Všechny tyhle nudné věci zabraly asi hodinu. Do letadla jsme se dostaly teprve hodinu poté. Seděla jsen u okýnka, které mi zajistilo krásný výhled na obíhající krajinu pod námi.

Zavřela jsem oči a snažila se usnout. A najednou mi to došlo - Co když má někoho jinýho?!
Nechápu, že mě to napadlo až teď...

"Pane bože, Liso!" Vykřikla jsem možná až moc nahlas, takže se na nás celá posádka letadla otočila. "Co když maji přítelkyni?!" Řekla jsem co nejtišeji, aby mě slyšela jen ona. V jejím výraze bylo vidět, že ji to taky nenapadlo.

×××

Přistály jsme v Miláně a autobusem jsme se jely ubitovat do hotelu. Měl být blízko u centra s obchoďákem, ve kterém se dnešní Meet&Greet konalo. Chtěly jsme jít jako poslední, takže teď máme ještě spoustu času.

Vybalila jsem si všechny věci a psychicky se připravovala na odpoledne.

×××

S Lisou jsme se schovaly do H&M, aby si nás nikdo nevšiml a sledovaly jak Meet&Greet probíhá. Z obrovského chumlu fanynek a fanoušků se najednou stal menší dal, co pomalu mizel a náš plán se měl brzy uskutečnit.
(Omg já jsem teď úplně nervózní😅)

"Tak jo, až budou všechny věci uklízet, tak za nima přijdem, ok?" Řekla jsem Lise. Trochu sebou cukla, ale pak přikývla. Asi jsem ji vylekala, když se krčila za stojanem s tričky. Srdce mi bylo rychleji a rychleji. Už jen vidět ho mi nahánělo slzy do očí!

"Jdeme?" Prolomila ticho Lisa. Tiše jsem kývla a obě jsme se rozešly jejich směrem. Když jsme byly dostatečně blízko koukla jsem se na Lisu. Ken povzbudivě zakývala hlavou a zhluboka se nadechla. Udělala jsem to samé.

Odkašlala jsem si. "Ahoj." Hned poté se na nás otočili.
Ztuhla jsem. Jeho tmavé oči se na mě znovu dívaly pohledem, jakým to umí jen on. Jiskřičky v nich se mísily s přenádhernou, teplou hnědí, ve které se odráželo jeho překvapení. Nemohla jsem se do nich přestat dívat. Jako by byly hlubší a přitažlivější než si pamatuji.
Zatajil se mi dech. Cítila jsem jak mi srdce vynechalo jeden tep a na krku mi vyskakovala husí kůže.
V

yndal ruce z kapes jeho černé mikiny, ale do očí se mi vpíjet nepřestával.

"A-ahoj." Vykoktal ze sebe. Sametový, výrazný hlas mi zněl v uších.

"Ehm... co... co tady děláte?" Dodalo jeho dojče taky trochu nechápavě a zaraženě.

"Je to trochu složitější, tak co to probrat u kafe?" Vypravila jsem ze sebe po chvíli. S jejich souhlasem jsme vyrazili do nejbližší kavárny v centru.

Byla malá a útulná. Vše bylo sladěno do světle hnědé barvy. Posadili jsme se do boxu u okna, ze kterého bylo vydět na celé náměstí.

Lisa

Ze spárů jeho dokonale čokoládových očí mě dostalo jen to, že jsme šli na kafe. Dokázala bych se do nich dívat věčně.

Když jsme všichni seděli v pohodlné kavárně byl čas na moje vyprávění o svatbě. Lena s Martinusem po mém požádání odešli pryč, takže jsem tam zůstala jen já, Mac a pár skenujících mě očí. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale už jsem neměla nic moc, co stratit.

"Počkat, cože?!" Vyhrkl když jsem byla v části příběhu, kde zrovna utíkám ze svatby. Nic jsem mu neřekla. "Ty jsi utekla?! ...A kvůli mně?!" Nechápal. Souhlasně jsem kývla hlavou.

"Hele, asi to zní šíleně, ale pořád k tobě něco cítím." Odvážila jsem se mu podívat do očí.

"Já k tobě taky... Vím, že to co jsem udělal bylo hnusný, ale já se bál, že mě opustíš. Tak jsem to udělal první a doufal, že to bude třeba bolet míň. Ale nebolelo a já..." Na chvíli se odmlčel. "...miluju tě."

"A já miluju tebe." Řekla jsem. Donutilo mě to se usmát a po několika letech jsem konečně mohla cítit jeho plné rty masírovat ty mé. V břiše mi lítal milion motýlků a dočí se mi dostávaly slzy štěstí. Místa, na kterých se mě dotýkal jemně, ale příjemně pálila.

"Konečně." Zašeptala jsem když jsme se od sebe odtáhli.

"Konečně." Zopakoval.

Martinus

S Lenou jsme odešli o pár stolů od mého bratra a Lisy. Panovalo mezi náma docela trapné ticho.

"A jak se má Sofie?" Řekl jsem první věc, která mě napadla i když mě docela zajímala.

"Naposledy, co jsme se viděly říkala, že se těší az tě zase uvidí." Usmála se okouzlujícím úsměvem. Úsměv jsem ji opětoval.

Přesunula svůj pohled ze mě na Maca s Lisou, ale hned ho zase nasměřivala ke mě. "Promiň za to, jaká jsem byla kráva." Řekla tiše.

"Ne, neomlouvej se! Měl bych se omluvit já. S Elis to byla jedna z největších chyb v mým životě. Nahradil jsem to nejlepší, co mě kdy potkalo nějakou zlatokopkou. Nikdy si to neodpustím a ani se ti nedivím." Sklopil jsem pohled k zemi. Najednou jsem ucítil jak mi odendává neposlušné prameny, co se od ostatních odpojily, pryč z očí. Její jemná ruka se dotýkala mé pokožky a já uvnitř doslova hořel. Ani nevím jak se to stalo, ale hned na to jsem cítil její rty na těch mých.

"Už tě nikdy neopustím." Řekl jsem.

💛Ahoj nikdo💛
Asi po roce psaní týhle (otřesný) knížky jsem dopsala poslední kapitolu. Wow! Mám pocit, že začnu brečet😱
Strašně moc si vážím všech vašch ohlasů na tuhle knížku a doufám že se vám bude 2. díl líbit stejně❤ Sice nevím, kdy přesně ho vydám, ale pokusím se co nejdřív😘
Chci vám hrozně poděkovat za ohlasy a reakce na tuhle knížku. Všechny komentáře jsem si četla, všechny hlasy jsem viděla a byla za ně ráda😍
❤DĚKUJU!❤

😭Tinny😭

{This story was written with love}