Idiot || tomlinson

Chapter 7

„Můžeš mi aspoň říct co je to za akci?“  Zeptala jsem se nakonec, když jsem dospěla k názoru, že stát před skříní jako pako a zírat do ní mi nepomůže. „Víš co? Sednem si a pokecáme s někým… dá nám otázky a pak půjdeme.“ Jo takhle. Takže to není až tak důležitý. No, jako je, ale ne jako nějaké předávání cen. Tam se nikdy nedostanu… „Tak jo. Můžou být tyhle bílé?“ Ukázala jsem mu šaty s jemnou bílou látkou. Na pasu byla černá mašle, která je zkrášlovala. Měli límeček vyzdobený pár kamínky. Nad ňadry po ramena byl průsvitný sifon.

Šaty byly na knoflíky a vypadali solidně. „Ty sou skvěle a teď si pospěš jinak nás Liam zabije.“ Rozkázal mi. Samozřejmě. To by pak nebyl Daddy. Šaty jsem na sebe rychle navlékla a ještě se koukla do zrcadla. Konce mých vlasů se zakroutili a vznikly malé vlnky. Nemusela jsem je pročesat tak jsem byla na cestě dolů. Cestou jsem si ze skříně vzala černé baleríny. Ladili totiž k mašli. „No hurá!“ Řekl na mě nervózně Liam. „Klid Liame. Už můžeme jít.“ Věnovala jsem mu hřejivý úsměv a šla ke dveřím. Všichni se tvářili překvapeně. To bude tou dobrou náladou. Dnes se ji asi nezbavím. Já a Louis jsme zase šli spolu sami. Přece jen jsme pár. „Můžu se tě něco zeptat?“ Louis touhle otázkou nepřerušil jen nudné ticho v autě, ale taky mě nabral spět do reality. Doteď jsem jen bezvýznamně koukla ven z okna. „Jo.“ Řekla jsem bez emocí. „Dnes máš takovou dobrou náladu. Čím je to?“ Víš, Celeste je do tebe celá blázen, a když jsi ji včera na ty vyhlídce objímal, roztékala se jako plastová lžička od soudruha z NDR.

Nechceš jít na dovolenou? Nemusíš se vracet. Šklebilo se na ní mé podvědomí. „Nevím. Prostě jsem se tak probudila.“ On jen pokývl hlavou a dál se věnoval cestě. „Nebo to bude tím, jak si mluvila ze spaní.“ Lišácky se na mě usmál. „Co jsem říkala?!“ S překvapeným výrazem jsem se zeptala. Pamatuju si, že jsem kdysi často mluvila ze spaní. Většinou jsem říkala nějaké věty, které nedávali smysl. „Nó to ti neřeknu. Je to tajemství.“ Co? Nechápavě jsem se na něj koukla. „Naše tajemství.“ Mrkl ještě na mě. No skvělý. Určitě jsem mu řekla nějakou pitomost a on si to poskládal a umyslel si, že je to "naše" tajemství. Já si překřížila ruce na prsou a koukala před sebe. O několik minut nato jsme dorazili na místo. Zaparkovali jsme někde dozadu, protože před dveřmi byly Fanynky. Kluci tam byly dřív než mi tak nás Liam vyhlížel ze dveří.

Liam nás pak tahal někam do velké prostorové místnosti. Byla tam nějaká žena a držela cáry papírů. S klukama se už stihla představit a nakonec došlo i na mě. „Ahoj, já jsem Chloe. Ráda tě poznávám.“ Jo to určitě. Doplazila se moje doposud ukrytá sarkastická povaha. Já jsem se taky představila kvůli slušnosti. Ona poukázala na židle u okna. Byl to jejich rozhovor, takže jsem se tam nestrkala. Louis mi naznačoval rukou, abych šla k němu, ale nač? Netýká se to mně. Chloe taky trvala na tom, že se mám posadit. Prý se bude ptát na "Couis-e", ale já ani nevím, co je Couis! Jinač v té místnosti samozřejmě nechyběl ani paparazzi. Já myslela, že je to akce a ne rozhovor. No to je fuk… Fotil všechno a mě pořád oslepoval ten jasný blesk.  

Když se Chloe prvně zeptala kluků na názor na Couis-e naklonila jsem se k Louisovi. „Co je Couis?“ Byla jsem asi jediná v místnosti, kdo to nevěděl. „To jsme my dva.“ Jen jsem zvráštěla čelo. „Couis je bromence našich jmen.“ Jo a aha. „Divné.“ Ale proč ksakru Couis?! První co mě napadlo, byla kráva a ne bromence. Kluci odpověděli, že z toho mají dobrý pocit. E-H-M! Pak se otočila na nás dva vzadu. Čím nás trochu vyrušila od konverzace. „Tak co? Jak se cítíte jako pár?“

„V pohodě.“ Odpověděl prostě Louis. Kluci ve předu se zachechtali. Já se musela taky. „Jako herec nejsi dobrej.“ Zasmála jsem se mu do ucha. On jen zakroutil hlavou. „Co si to tam vy dva pořád šeptáte?“ Zeptala se zaujatě. Nikdo z nás neodpověděl. Tohle by byla i celkem osobní otázka nebo ne? „Chci se zeptat. Už byl první Couis Kiss?“ Co to do pekla…? Ty média nemají nic lepšího na práci jen se šprta ve věcech do, kterých jim nic není. I tak mi ta bromence přijde jako přezdívka pro krávu, ale dobře. Louis se ušklebil. „Takže ano.“ Zkonstatovala. „Samozřejmě.“ Řekl vlastně pravdu.

„Celeste? To je krásné jméno. Co bys řekla na váš vztah s Louisem? Všechno klape?“ Takže názor na idioty jménem Couis. „Děkuji. Ano všechno je dobrý. A co bych o něm řekla? No, -kouknu na Louise. Ten jen zamrká- Radím holkám, které po něm touží, aby to hned teď vzdali. Je to osina v zadku.“ Zasmála jsem se. Harry nadzvednul ruku a chtěl si semnou plácnout. Samozřejmě jsme rozesmála všechny. Dokonce i fotografa, který mě konečně neoslepoval. Já si s Harrym plácla. „A je to moc velká osina v pozadí?

A jak vycházíš s ostatními z kapely?“ Ptala se dál. „To zas ne. On je taký průměr. Ano vycházíme spolu dobře. Hodně dobře.“ Řekla jsem narovinu. Tohle byla pravda a ta věta, že je osina tak to byla taky pravda. Takže nemusím říkat lež za lží. „Jo. My se prostě zbožňujeme.“ Usoudil Niall. „Zas to nepřeháněj.“ Zkrotil ho Zayn. Pak padly otázky ohledne alba a koncertech. No ještě se zastavila nad námi s Louisem. „Nedáme si jako třešničku na závěr malý polibek?“ Koukala na nás. Jen jsem mykla pleci. „Proč ne?“ Usmál se na ní Louis. On se ke mně nahnul a dal mi jemný polibek. Nebyl nějak extrémně dlouhý a popravdě, líbal mně i líp…

|Doma|

„Mám pro tebe dárek.“ Řekl mi Louis u posledního schodu na poschodí. „Jaký?“ Otočila jsem se a šla pozpátku. „Máš ho v pokoji.“ Vydechl. Když jsem otevřela dveře první, co mi střelilo na oči byla krabička, která tam předtím nebyla. Hned mě napadla jediná věc. Telefon. Posadila jsem se na kraj postele a vzala si ji k sobě. Na krabičce bylo napsané Samsung Galaxy S4. Páni.

Hned jsem ji musela otevřít. Mobil byl čisto bílý. „Líbí se ti? Protože jsem nevěděl, jaký typ mobilu bys chtěla. Vím, že jsi měla předtím taky Samsung tak jsem myslel, že bys ho chtěla znovu. Jen trochu novější a větší.“ Stáhl pery do tenké linky a opřel se o rám dveří do koupelny. Já měla SG ace a to je oproti této cihle prcek. „Děkuju. Ano hrozně se mi líbí!“ Zvedla jsem se a objala ho. Bylo to spíše přátelské sevření… On se pak odtáhl.“Jdu do sprchy.“ Jen jsem pokynula hlavou a šla si spět sednout. Hned jsem spustila mobil. Bylo na něm hrozně vela aplikací. K čemu to všechno je?! Napadlo mě. Simku a SD kartu jsem si dala z Louiho mobilu do svého. Počkat. Já ho nazvala LOUIM? No to snad ne. Fajn už nikdy. Never Say Never and Never say Forever.

Zatím co Louis byl v koupelně šla jsem za Niallem, který nervózně poběhoval po kuchyni. „Co se děje Ni?“ I když jsme odpověď znala jsem se zeptala. „Celíííííííí?“ Kouknul na mě s psími oči. „Jo?“

„Že budeš tak hodná…“ Přerušila jsem ho. „A co by sis dal?“ Jen pokroutil hlavou. „Nevím.“ Salát asi ne a pizzu jsme měli včera. A jelikož jsem příšerná kuchařka koukli jsme na net. „Nialle není to moc sladký tak pozdě?“ Rozhodnul se pro palačinky. Já bych to dřív dala k snídaní, ale jak myslí. „Ne. A jestli chceš rád ti pomůžu!“ Dobře. Niall mi na stůl nosil věci a já se z toho pokoušela něco vykuchtit? „Jaká tam jde mouka?“ Na té stránce nebyla napsaná jaká.

„Zeptej se Harryho. On je pekař.“ Co? To jako vážně? No páni. On a Zayn se rozvalovali na gauči a koukali něco na Mtv. „Harry? Jaká jde do palačinek mouka?“ Zeptala jsem se ho. On se na mě kouknul s přiblblým pohledem. Ten pohled vypadal jako to-si-ze-mě-dělá-srandu. „Výhradně Hladká, ale může být i polohrubá, ale lepší je hladká.“ On se vyzná.

„Proč?“ Hned mě v duchu napadla odpověď. Víš, rozhodla jsem se ze sebe udělat palačinku, ale nevěděla jsem, která mouka bude dobrá tak jsem přišla za expertem. Kuchařkou. „Nechceš udělat palačinky za mě? Já to neumím.“ Řekla jsem narovinu. Zayn se od smíchu popadal za břicho. On jen přikývl. „Styles kuchařka jde nato!“ Povzbudil ho Zayn se smíchem. Když už se první palačinka dělala na pánvičce Harry se zeptal na Louise.

„Plýtvá teplou vodou v koupelně.“ Pořád bylo slyšet, že je proud vody zapnutý. „Jak dlouho tam je?“ Zeptal se. „Už dost dlouho.“

„To se mu nepodobá. Pújdu se na něj kouknout.“ Počkat Co?! Vy si chodíte do koupelny, když se koupete? Uf tak jo, ale i tak jsem ho musela zastavit. „Ne ty se tady věnuj palačinkám a já se nato mrknu.“ Namířila jsem si to do našeho pokoje. Voda byla pořád zapnutá. Nejdřív jsem zaklepala, a když se po dvou minutách nic neozývalo, musela jsem vejít…

-Bubny prosím! :D Dělám si srandu :D Tak další kapitola je zase za námi :) Jde to celkem rychle. Doufám, že všichni vydržíme až do konece :) Snad se líbila i tahle část! :) Votes i Komenty hodně potěší! ^_^ 

-Wallerie