Chapter 13

3.1K 221 13

od Wallerie

od Wallerie

Louis:

Když se dveře jejího domu otevřeli, dostal jsem malý strach. V telefonu je to jiné, jako ve skutečnosti. Co když mě sejme? Doufám, že ne. Její otec vypadal kolem 50. Měl malý knírek a černé havraní vlasy. „Ahoj beruško.“ Hned jak ji uviděl jí objal. Ona se k němu přitiskla. Asi nějak takhle by měla vypadat šťastná rodina. Když ji pustil, otočil se ke mně. Na chvíli mi přestalo bít srdce. Co se tak bojím?! Vždyť nejsem její kluk. Nechodím s ní. Zatím. Řeklo něco uvnitř mé hlavy. „Ty budeš? V telefonu jsi mi neřekl, jak se jmenuješ.“ Pozastavil se na tím. „Jsem Louis, Pane McKyer-e.“ Podával jsem mu ruku. „Těší mě Louisi.“ Přijal mou ruku a pak mu ji pořádně zmáčknul. Myslel jsem, že mi ji zlomí…

Celeste:

Viděla jsem ten jeho pohled. Ten pohled, který říkal "viděl jsem už hezčí". Můj táta by byl nejraději, kdybys byla panna do 70-ti a nikdy neměla kluka. No, až na to, že Louis není můj kluk. To mu musím ještě říct. Tedy, jestli mi to Louis dovolí. Nevím, jestli to můžu říkat rodinným účastníkům. Ale byla bych opravdu ráda, kdybych mohla. Nechci lhát svému tátovi. Táta nás pozval dovnitř a já hned chytla Louise za ruku. Jinak by šel úplně někde jinde, jako by měl jít. Šli jsme do obýváku. Posadili jsme se na pohovku a táta do jeho křesla nedaleko krbu. „Tak proč jsi mi nic neřekla?“ Zeptal se hned. Nevím jak mu odpovědět. Koukla jsem se na Louise. Viděla jsem tu jeho prázdnotu v jeho očích. Tak jsi mi pomohl, Tomlinsone. „Nó, ono se… Já zapomněla.“

„Zapomněla jsi, že máš otce?“

„Nechytej mě za slovíčka!“ Upozornila jsem ho s ladným úsměvem na rtech. „Ne nezapomněla tati. Jen toho teď bylo hodně.“ Přiznala jsem mu. Ale vlastně když si to tak vezmu, opravdu to tak bylo. Vždyť co se všechno stalo v průběhu 3 dní? Dostala jsem práci. Najali mě jako holku největšího nafoukance, a šaška vůbec. Tahle domněnka mě však opustila. V ten večer, spíš skoré ráno mě políbil. Já chtěla odejít. Pak to zkoušel znovu a doteď toho nenechal. Pak byl ten rozhovor. Couis. Podle Louise znechucená pusa. Můj sen, který obsahoval mojí touhu po Louisovi. Ano, tak jsem to nazvala a pak jsem málem dostala záchvat, jak jsme naháněla Louise. Opravdu perný život po boku Louise Tomlinsona. „Celesto?“ Zeptal se po chvilce táta. „Ano tati?“

„Nebyla jsi náhodou v televizi?“ Šokoval mě touhle otázkou. Já vzhlédla k Louisovi. „Nevím, asi jo? Teda alespoň o tom nevím.“ Ušklíbla jsem se. Můj otec pozoroval Louise jako na vraha. Viděla jsem, že je mu to nepříjemné. „Tati? Mohl bys na chvíli?“ Zeptala jsem se ho, abych přerušila nejen to trapné ticho, ale i to mučení Louise pohledem. On se zvednul z křesla a zamířil uraženě do kuchyně. Já jen protočila oči a věnovala Louisovi jeden pohled. Pak jsem se ztratila v kuchyni. „Tati, musíš na něj tak zírat?“ Šeptla jsem po něm. „Ano. Nelíbí se mi.“ Procedil přec zuby. „Vždyť ho ani neznáš.“ Tohle se už nedalo říct potichu. Tohle mě i trošku naštvala. Jsem po tátovi. To je přesně jako já. Když jsem měla předsudky na Louise a to jsem ho ani neznala. Neříkám, že teď ho nějak extrémně znám, ale je to blbec, který mi přirostl k srdíčku. „Nevadí. Stačí, že chodí s tebou. A navíc, je to celebrita Celest. Vždyť tě ještě zkazí. Budu ti ponoukat drogy. Svede tě na špatnou cestu. Koukni kolik má tetování!“ Kritizoval vše na něm. Mně se to na něm líbí. „Co? Jaké drogy? Jasně zapálíme si spolu Jointa. A proč by mě sváděl na zlou cestu? Jen protože má několik tetování to neznamená, že bere drogy jasný?“ Obhájila jsme ho. „A my spolu nechodíme.“ Řekla jsem nakonec. „Díky Bohu.“ Řekl melodicky a opřel se o kuchyňskou linku. No to snad ne! Koukla jsem se na něj s přivřenými očima. „Dobře, tak proč jsi nás pozval?“ Zeptala jsem se ho nechápavě. „Chtěl jsem vidět svojí berušku a i jeho. Ale tebe víc.“ Zkonstatoval. „Takže… teď když jsi mě viděl, můžeme jít?“ Zeptala jsem se nepřístupně. „Jak chceš, jen se na mě prosím nezlob.“ Jen jsem nad touhle větou pokroutila hlavou a šla spět za Louisem. „Pojď.“ Zatáhla jsem ho za ruku. „To už jdeme?“ Zeptal se. „Ano.“ Řekla jsem bez emocí a dál ho tahala. Když jsme byly při dveřích, rozloučila jsem se s otcem, který nás sledoval až ke dveřím. „Měj se tati.“ Objala jsem ho. „Nashledanou Pane.“ Rozloučil se Louis, když jsem se odtáhla. Já chytla kliku od dveří a otevřela je. O několik sekund jsme oba stáli ven. Já sešla pár schodů a sedla si na obrubník chodníku. Louis šel za mnou a položil mi svou ruku na rameno. „Stalo se něco?“ Optal se starostlivě. Nevím jak, ale podařilo se mi vyronit jednu slzu z oka. On si přisednul a zvednul mi bradu. „Děje se něco? Proč brečíš?“ Setřel mi slzu, která stékala po mé tváři. „Nic se neděje.“

„Tak proč brečíš.“

„Já nevím, proč brečím!“ Skvělá odpověď. „Ale to bys měla.“ Řekl rozvážně. „Jsem jen mimo. Pojďme prosím domů.“ Řekla jsem se slzami v očích a zvedla se. „Domů?“Koukl se na mě s lišáckím úsměvem. „Ahoj domů… Máš něco proti?“

„Né, já jen… Víš, když jsi řekla domů… no…“ Nevěděl se vykoktat. „No tak se vymáčkni konečně!“ Řekla jsem trochu hlasněji. „To máš fuk.“ Promluvil nakonec a tak ukončil naši konverzaci. Ale já chci vědět, co tím myslel! Zeptej se ho! „Půjdeme pěšky?“ Optala jsme se a tak jsem se neoptala to co mě i mé podvědomí zaujímalo, ale nejdu to řešit. Ještě se pobijeme. On jen přikývl a pohnul se kupředu. „Tak jo.“ Řekla jsem si pro sebe.

Domů se šli mlčky. Pár krát jsme stáli, když přiběhla nějaká fanynka. Louis ji dal podpis a i se vyfotili. Jedna holka mě hodně šokovala a Louise zřejmě taky.

„Můžu si Vás dva vyfotit, jak si dáváte polibek?“ Usmála se sladce. Stála jsme tak jako papek a koukla na Louise. On udělal ten jeho šokovaný kukuč a nadzvednul obočí. S úšklebkem na mě koukl koutkem oka. Já přikývla. Vždy jsme pár. Tak se tak chovejme! Ta holka radostně poskočila a hned natočila svůj Iphone na nás. Louis se ke mně naklonil, ale nedal mi polibek na tvář. Políbil mě na tvář. Tak holka byla nadšená i z toho. „Diky. Diky. Diky.“ Říkala furt dokola. My se pak vzdálili a pak zase šli mlčky, jak kdybychom se neznali. Když jsme došli domů, Louis hned vyběhl nahoru. Myslím, že do pokoje. „Vy jste se pohádali?“ Zeptal se zvědavě Liam, který stál v obýváku. Ostatních jsem neviděla. „Ne a ty s partou?“ Nechápavě na mě koukl. „Ne? Proč bych měl?“

„Tak když jsi tu tak sám.“

„No vlastně jsem čekal na tebe a Louise, ale tak Louise necháme tak a ty pojď sem.“ Řekl rozkazem Liam. On si sednul na gauč a já vedle něj. „Co chceš řešit?“ Optala jsem se ho. „No jde o tohle… Ty a Louis jste pár jak řekl modest, alé… nestačí to. Volal ti vlastně šéf z modestu a tím, že tys někde chytala Louise tak to řekl mně. Musíte být víc ne, že nápadní, ale nevypadáte jako pár.“ Co? No to snad ne! A co mám ještě dělat? Máme spolu chodit na záchody? Máme se vošukat na ulici? Proboha nech si s ním chodí oni, když se jim to nelibí! „Aha, a co mám změnit? Nevíš?“ Zeptala jsem se úplně normálním hlasem. „Já nevím. Dělej, co chceš, ale dělej to správně.“ Řekl s úsměvem. „Díky Liame.“ Zvedla jsem se a šla za naším náfukou. Když jsem byla při dveřích, slyšela jsem, jak s někým telefonuje.

„Ano. Samozřejmě.“ Odpověděl Louis. (Všechno bude Říkat jen Louis.)

„Já tě miluju taky poklade.“

„Já tebe ještě víc.“

„Ty ještěrko! Běž spát. Zítra přijdu.“ On to típnul a já se malinko musela pozastavit nad jeho hovorem. Ještěrko? Já tě taky miluju? Louisi?! Najednou se před mým nosem otevřely dveře a Louis mě propaloval pohledem. Stejně jak já jeho.

-Bububu! :D Takže je pátek 13 O.O tak proto tady máte část :DD ale ne dělám si srandu! Je to kvůli tomu, že dnes odcházím a prostě už 16 dní nebyla nová část. Takže je to víc jak 2 týdny… Upsíí:D:D Mooc se vám omlouvám, ale se školou jedeme do Chorvatska a budeme tam 10 dní, možná napíšu a přidám nějakou kratší část, ale tím si nejsem celkem jistá! Takže po 10 dnech + 1 budete tady mít novou část a pořádně dlouhou! :) Protože vás miluju ♥:D Takže dávejte hodně votes abych měla úsměv, když si otevřu wattpad! Takže Votes a komenty opravdu mooc potěší.!

-Wallerie