Idiot || tomlinson

The End

Celeste:

„Louisi?"

Šokovaně jsem stála mezi dveřmi a hleděla na člověka, kterého jsem tak potřebovala vidět. „Celeste." Vydechl něžně a hned si mě vtáhl do vroucného objetí. Jeho vůně otupila mé smyly. Tak jsme po tomhle toužila, ale teď už je myslím pozdě. Vykroutila jsem se z jeho objetí a podívala se mu do tváře. Jeho výraz naznačoval zmetení a nejistotu. „Co tady děláš, Louisi?" Zeptala jsem se s kamenným výrazem. Ale Louisovu odpověď jsem nedostala, neboť na mě jen hleděl a měřil, jestli jsem to opravdu já. „Vypadáš stejně." Zašeptal. „Stejně dobře jako vždy." Pousmál se a posunul se o jeden krok vpřed. „Chci s tebou mluvit," Řekl nakonec. Já odstoupila od dveří a tím mu dala náznak toho, aby vešel. On vstoupil do mého domu a já se cítila jako prvně, když tady byl. Nejistě, ale rovněž i zvědavě. Zastal v hale a zatím co já zavírala dveře, se ani nepohnul. Otočila jsem se a naše pohledy se setkaly. Po tak dlouhé době vidím ty ledové jasně modré oči, které se mým tak líbily.

„Celeste, musím ti toho hodně říct." Důrazně promluvil a čekal na mou reakci. „Tak mluv." Odsekla jsem. „Ten tvůj vzkaz... mě dostal. Když jsem poprvé slyšel tvůj hlas, který mě zdravil a pak se se mnou loučil, mě dostal natolik, že jsem tě musel vidět. Potřeboval a potřebuju vědět, jestli mi chceš dát opravdu sbohem. Protože jestli ano, udělej to teď a tady. Z očí do očí mi řekni, že je to náš konec." Přednesl a přitom ani jedinkrát nespustil své oči z mých. Jeho slova byly tak jasné a chtěli zdát ty mé. „Louisi, náš konec..." Pošeptala jsem, přemýšlejíc, co mu řeknu. „... nastal už dávno. Náš konec nastal tehdy, co jsi mi nevěřil. Bylo to tehdy, co jsem řekla, že končím." Snažila jsem se všechno vyslovit srozumitelně, ale bylo to pro mě těžké, jelikož dát mu sbohem, není lehké. „Ne!" Prudce odpověděl.

„Tehdy to konec nebyl! Pro tebe možná, ale pro mě nikoli!" Bylo mi úplně jasné, že chce k tomu ještě něco říct, ale slova jsem se chopila já. „Ne? Byl! Protože jsi mě nechal jít. Nechal jsi mě odejít se slzami na tváři, Louisi. Uvědomuješ jsi, co se všechno toho dne stalo?!" Zasyčela jsem. „Ano, až velice si uvědomuju, co se stalo ten večer toho dne! Ale pravdu jsem si přišel vyslechnout, protože jsi mi řekla, že to, co jsem si myslel, pravda není, tak ji chci slyšet. Řekni, jak tě ten kluk políbil?"

Troufale se zeptal. První slova byla ukřičené, ale jeho hlas se malinko zkrotil, když se ptal. „Dobře. Konečně přišel ten den, kdy ti můžu říct, jak to bylo. Já a George jsme byli v zábavním parku. Doslova jsme tam šíleli. A když jsme stáli při večer osvětleném Bigbenu a chtěli se rozloučit. George mi otevřel svou náruč, abych ho ještě objala, co jsem i udělala. A pak se to zvrtlo. On se neoddaloval, jak jsem čekala, ale dělal přesný opak. Nebyla jsem ta, která ho políbila, protože on byl. Nikdy bych to neudělala a zvlášť, když jsem měla tebe. Když jsi mě doma čekal. Ne ten den, když jsme vedli náš nezávazný rozhovor. Louisi, nevím, na čem jsi v ten den ujížděl, ale to bych já tobě nikdy neudělala." Vypověděla jsem mu všechno, co jsem mu říct chtěla, a co jsem mu říct potřebovala. „Budu troufalý, když se zeptám, jestli je to pravda?" Pozvednul bočí a na tváři se mu začal lemovat úšklebek. „Ano, byl bys, ale byl bys i mrtvý." Odpověděla jsem.

„Proč?" Svraštil obočí. „Protože bych tě asi zabila." S kýváním hlavy jsem řekla a snažila se ubránit úsměvu. Nechci se usmívat, protože jsem naštvaná. On, ale vyprskl a začal se smát. „Tohle mi chybělo." S úsměvem řekl, zatím co se mi díval do očí. Soucitně jsem se usmála a podešla blíž. A i když jsem mu byla blíž, nebylo to dostatečně blízko, proto jsem mu vběhla do náruče. Jeho to zaskočilo, ale řekla bych, že mile překvapilo.

Jeho ruce, které měl předtím podél těla, se objevily na mém pasu. Pevně mě sevřel a já ucítila teplo jeho těla. Ale tohle já nemůžu. Vytrhla jsem se z toho hezkého místa v jeho náruči. Opět. Odešla jsem z haly a přešla do kuchyně, kde jsem se opřela o linku. Ztěžka jsem dýchala a čekala, až se tu Louis objeví. Doslova rychle se tady ukázal. „Celeste, co se děje?" Optal se, cítila jsem starostlivost v jeho hlase. Stála jsem mu zády a za to jsem byla nesmírně vděčná. Už bych asi nezvládla koukat do těch jeho očí. První slza opustila své místo a stékala mi po tváři. „Louisi, já jsem myslela, že tě už neuvidím. Ten vzkaz jsem myslela smrtelně vážně, a věř nebo ne. Nebyla to pozvánka, abys přišel. Mělo to být rozloučení, ale ty jsi tady." Pošeptala jsem zdrceně. „A to je špatně? Celeste, to jsi opravdu chtěla náš konec? Už jsi mě nechtěla nikdy vidět?" Optal se a přešel ke mně a zastal mi za zády. „Myslela jsem, že ti to už je jedno. Protože dny utekly jako voda, Lou a byly opravdu těžké."

„Těch devět měsíců mi připadalo jako 9 dnů." Zašeptal a potáhl mě za ruku a otočil si mě. „Vím, že narážíš na ty, které jsme nebyly spolu, ale já teď myslím všechny dny, co jsem s tebou byl. A věř teď ty mně, všechny byly těžké." Se svou rukou mi pozvednul tvář, abych se na něj koukla, ale to jsem nechtěla a proto zrak odvrátila. Louis ode mě odstoupil několik kroků.„Hele Celeste, nevím, co je teď špatně, ale jedno pochop. Celeste miluji tě a slibuji, že nadál budu, jen mi musíš odpustit." Já se otočila a se svými uslzenými oči se na něj podívala.

„Odpusť mi, že jsem ti nevěřil. Odpusť mi, že jsem tě nechal jít a odpusť mi, proto jaký jsem. Odpusť mi to prosím. Já... už nechci být víc bez tebe. Už to nevydržím. Každá noc bez tebe byla nekonečná. Necítit tvou přítomnost byl pro mě nejhorší trest. Chci to všechno zpět. Chci zpět tvé dotyky, polibky, úsměv... chci tě zpět Celeste.

Celeste, Odpusť mi proto, že mě miluješ, a že jsem tvůj idiot." Vydechl a jeho oči se začaly lesknout. Ty jeho slova mě dostali na kolena. Celeste, jestli mu neodpustíš, budeš ta nejhloupější holka a to ti říkám, jako část tebe samé. Vnitřní hlásek má pravdu. Začala jsem přikyvovat, „Jo jsi." Utřela jsem si slzy, které stékaly po mé tváři, a koukla na jeho zmetenou tvář. „Cože?"

„Ano, Louisi. Jsi idiot, ale idiot, kterého miluju." Pošeptala jsem a došla až k němu a čekala, kdy mu dojde, co má teď udělat. Pochopil to hned. Jeho hlava se začala sklánět dolů a jeho dokonalé rty dopadly konečně na ty mé.

Konec.

--Tak a je to tady, ach! Teď, když si to tak uvědomím, je mi líto, že už je konec a #Stelou nebo-li #Couis se rozloučíme. Chci všem hrozně moc poděkovat! Dotáhli jsme to až na konec, nebýt Vás tak by nebyl ani začátek! Chci poděkovat každému, kdo dal za celý příběh votes, komentář a četl ho až dokonce! Dělá mi radost, že už nás je kolem 70+ ! Pro mne je to opravdu velké číslo! Jsem Vám vděčná za všechno! ♥ I když vás neznám mám ráda každého z Vás! Doufám, že vy mě jako autorku taky! :) Chci se také vyjádřit k vašim komentářům pod minulou částí. Druhá série nebude, promiňte, ale jak jsem psala i na svůj profil, tak by povídka musela skončit smutně, což jsem nechtěla, a kdybych začala psát 2. sérii, řekněte, o čem bych psala? Bylo by to to stejné dokola a to já nemám ráda! :) Nezlobte se na mě! :)♥ Tuhle část chci věnovat každému! Přeji Vám všechno nejlepší do nového roku! ↓↓↓

Na závěr, bych chtěla speciálně poděkovat pár lidem:

@Marry_Stars, ďakujem, že si taká úžasná kamarátka a že Idiot bol práve dôvod, ako sme sa spoznali! ♥

@BarboraCee, je mi hrozně líto, že jsi u příběhu nezůstala, ale i tak jsem ti vděčná, za první komentář! A za všechno v Idiotovi!♥

@NicolaKol, děkuju ti za všechny tvé dlouhé komentáře, které pro mě byly opravdu důležité, a hodně jsem si to cenila! Děkuju ti za tvé motivace, při kterých jsem málem umřela a za to, že jsi skvělá holka a já tě směla poznat! ♥

@riverrunlou, Cara, ty si poklad a ďakujem ti za krásny záverečný cover, dúfam, že sa do konca budúce roka dostaneš a sem a prečítaš si to! ♥ Si skvelá a ja ti ďakujem! ♥

@Baus-idk, jsi hrozně zlatá s tvými komentářmi a jak ses k několika věcem vyjádřila, děkuju! :)

@onedirection1D2, jsem vděčná i za tvé delší komentáře, potěšila mě tvá rekce ke konci a ke druhé serii! :)

@LouisTomlinson699, tobě se chci také poděkovat! :) Líbilo se mi, že jsi pořád psala, nech je rychle další, děkuju!♥

Tak a to je všechno! Doufám, že u mě zůstanete jako při autorke a budete číst kopu jiných příběhů z mé tvorby! Takže si Vás dovoluji pozvat na:

Smile- s Louisem, kde toho bude/je hodně, co hledat a zjišťovat, proč se Louis neusmívá! :)

Escape- menší thriller o Louisovi, kde působí, jako kriminálnik!

21 Places - je to Louisovi a jeho dvojčeti Williamovi kteří se dohodnou a rovněž vsadí. Musí navštivit místa po celém světě, no má to háček.

Ještě jednou děkuju, mějte hezkého Silvestra a šťastný nový rok! Doufám, že i u dalších povídek! Přeje Vaše Wallerie! ♥

21.03. 2014 - 31.12. 2014 ✔