Idiot || tomlinson

Chapter 9

Můj dech byl rychlý a nepravidelný. „Cel“ Říkal na mě něžně. Viděla jsem jen ústřižky. Ústřižky nás. Nemohla jsem vystát, že je ve vedení. Musela jsem ho ze sebe shodit a začít opravdu vládnout. Převalila jsem ho a tak jsem byla na vrcholu já. Začala jsem se vítězně smát a on se mračil. Tak se mi to líbí. A tak to má být. A tak to zůstane. Jestli chceš nebo nechceš, Tomlinsone.

Probudila jsem se celá zpocená a můj dech byl rychlý a nepravidelný. Nemohla jsem popadnout dech. Vedle mě se strh Louis a prudce se posadil. Co to ksakru mělo být?! „Jsi v pořádku?“ Ptal se a přitáhl se blíž a podepřel mě zezadu. „J-j-ja?“ Koktala jsem. Co to jsem viděla před chvíli… byl jen sen. Když si ho teď vybavuju… vidím noční múru. Ne kvůli tomu, že tam byl Louis to mě už nijak netrápí, ale On to Louis nebyl. Jen jsem si to tak představila. Jen na začátku. Potom to bylo, ale něco jiného. „Cel? Mluv!“ Křičel Louis zděšeně. Začal se mnou trochu třást a myslel si, že to pomůže. Ale to se šeredně pletl. „řekni něco jinak budu donucen dát ti facku ze, který se určitě probereš.“ Ne. Ne. Prosím. „Nebij mě.“ Zavřu oči a zhroutím se Louisovi do náručí. „Co? Já bych tě nikdy neuhodil, ale promluvila jsi.“ Cítím se vyděšeně. Nevím proč a nechci to vědět… Louis si mě přitlačí víc k sobě a mluví na mě.

|Později|

Louis mě pořád drží. Drží mě pevně a já už nemám strach. Máš. A ty to víš. Jen to potlačuješ. My obě. Konečně nějaká normální poznámka od mého druhého já. „Chci zmizet. Někde daleko. Hrozně daleko.“ Řekla jsem své myšlenky omylem nahlas. Jdu s tebou. Ne vážně?! „Kam bys chtěla?“ Zeptal se zaujatě. „Daleko.“ Dá se jít pryč ze Země a bydlet ve vesmíru? „Nevím jak ty, ale já do hajan.“  Řekne unaveně a zkroutí se do klubíčka i se mnou. Moje kosti hnusně puknou. Udělám grimasu při tom zvuku. Louis mě pořád objímá. To je asi kvůli tomu, že se doteď klepu.  „Louisi? Mohu se tě na něco zeptat?“ Koukla jsem na něj. „Jasně, ale už z tvého pohledu to nevypadá na moc dobrou otázku.“ To se tvářím tak děsně? Jsem jen vyděšená z toho snu.

To co jsem viděla mě bude děsit do konce života… „My dva… spali jsme spolu?“  Zeptala jsem se s vážným pohledem. On udělal dost nevhodnou grimasu a hlasitě se zasmál. „Co?! My dva? Tak dobrej vtip jsem už dlouho neslyšel!“ Vysmál se mi. Trapko. „Ne vážně. Nedělej si z toho prdel. Já chci vědět, co se stalo!“ Mírně jsem zakřičela. Bylo vidět, že mi není do smíchu. A to vůbec. Louis hlasitě polknul a rukou si přetřel oči. „Ne, nespali jsme spolu. Proč jsi to myslíš?“

„Já… No já myslela, že jsme šly na to, ale ty jsi mě urazil.“

„Kdy jsem tě urazil?“ Řekl udiveně. „Když jsem byla polonahá a ty nahý… a řekl jsi mi totální kravinu.“ Zasmála jsem se. „Jakou?“ Nadzvednul obočí. „Že sis to představoval jinak.“ Doteď nechápu, jak jinak, ale jak chlapeček myslí. „Tak to bych nikdy neřekl! Možná. Ale kdybys přede mnou byla nahá tak rozhodně ne!“ Ušklíbl se. „Polonahá nadržanče!“ Opravila jsem ho. „To je fuk. Byla jsi… ehm jak bych to tak přiměřeně řekl… Byla jsi ochotná mi něco dát.“ Dát? A co? „Orgasmus?“ Svraštila jsem čelo. „Nee! Tvé tělo.“ Hm vážně velký rozdíl. „I tak bych ti ten orgasmus dala tak sklapni.“ Plácnu ho po tváři. „Nikdy nevíš, jestli jsem se udělal z kytek nebo tebe.“ Kytek? Tady jsou nějaké kytky? No, právě mi dal zcela najevo, že květiny mají víc sexepealu jak já. Přetočila jsem se a tak jsem byla na břichu. Konkrétně mé břicho bylo na Louisovi. Hlavu jsem si položila na jeho hruď jako předtím a vdychovala jeho jemnou vůní.

Bála jsem se znovu usnout. Po nějaké chvilce pravděpodobně Louis usnul. Já se pořád na něm kroutila a hledala si nějakou pozici, v které by se mi leželo alespoň trochu příjemně.  No nic. Nepodařilo se mi to a já nechtěla probudit Louise. Vyklouzla jsem z jeho objetí a sjela dolů po posteli. Nevím, co mám dělat o třičtvrtě na tři. Jdu do kuchyně a naliju si sklenici džusu. Přesunula jsem se k oknu a jen tak koukala ven. „Co tady strašíš tak pozdě?“ Zeptal se někdo za mnou. Nebyla jsem si jistá, jestli to je Liam, ale když jsem se otočila zjistila jsem, že mám pravdu. „Víš, jak jsem se lekla? Nechce se mi spát a co ty?“ Zeptala jsem se ho. „Mám stejný problém. Jestli chceš usnout, dej si mléko a ne džus.“ Řekl Liam starostlivě. Zajímalo by mě, proč si ten džus nalil taky. O vteřinu na to jsem si všimla, že není oblečený moc na spaní. „Kde jsi byl?“ Zeptala jsem se podezíravě. „Já? Nikde…“ Odmlčel se. „Tak kam jdeš?“ Zeptám se znova jen s jinými slovy. „Jsem snad na FBI?“

„Ne, ale chci vědět kde se Daddy fláka takhle pozdě, když mu dětičky spí.“ Usmála jsem se. On jen pootočil hlavu k oknu a taky se usmál. „Že ty máš nějakou tajnou holku?“ Napadlo mě. On se otočil spět ke mně a začervenal se. Ále co! „Klidně běž. Já o tvých záletech nikomu neřeknu.“ Mrkla jsem na něj. „Děkuju! Hlavně to nikomu neříkej.“ Dal mi jemný polibek na tvář a pak se vytratil. Já myslela, že jde ven. Hm tak snad se bude bavit. Pořád jsem nebyla unavená a představa na to, že budu pít mléko byla zamítnutá hned jak to Liam řekl. Nenávidím mléko! Je to bíla tekutina, ze který se mi dělá špatně. Nalila jsem si další pohár jablkového džusu a opírala se teď o linku. Nevěděla jsem jestli mám přemýšlet co všechno bylo skutečné z toho mého snu a co ne. S Louisem jsem nespala a ani se nechystala. Dělal Harry vůbec ty palačinky? Našla jsem Louise v bezvědomí ve sprše?

Byl vůbec ten rozhovor?! Existuje ta kravina jménem Couis? A byla jsem vůbec s Jenny?! Proboha co je skutečnost?! Uniká nám jedna věc. Jestli to co Louis řekl je pravda… Z mého myšlení mě probrali až ruce na okolo mého pasu. Strašně jsem se vyděsila a tak upustila skleničku s pitím. Když jsi to ten za mnou všimnul hned mě odtáhnul. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.“ Řekne na mě vysoký hlas, na který jsem si už dostatečně zvykla. Vzpomínat čerty a už je jeden tady. Viděla jsem, jak Louis bere malé kousíčky rozbitého skla a vyhazuje je do koše. „Ustup trochu. Běž si sednout na gauč, aby sis neublížila.“

Poslechla jsem ho a pak jen slyšela zvuky skla. „Opravdu jsem tě tak vyděsil?“ Zeptal se a hodil se ke mně na gauč. „Představ si že jo! A co tady děláš? Myslela jsem, že spíš.“ Nebo nespal? Jen se tak tvářil? „No, když jsem ucítil malý chlad na hrudi zjistil jsem, že jsi pryč tak jsem se šel ujistit, jestli jsi v poho. A jsi.“ No, až nato že jsi mě vyděsil k smrti tak ano. Jsem v pohodě. Když šel Liam slyšela jsem kroky, ale Louis je jako hrob. Hm, přijde mi to u něj docela divné. Docela… „Takže jsi se byl ujistit, jestli jsem neskočila z okna nebo něco takového?“ Zeptám se ho s úškrnem. „Například, ale věděl jsem, že nemůžeš spát. Ták… půjdeme si lehnout? A já se pokusím tě uspat jako mimčo?“ –(mimino)

„Tak dobře.“ Souhlasila jsem a zvedla se z gauče. Louis ke mně natáhnul ruce. Já ho povytáhla a šly jsme nahoru.

Znovu jsem ležela na Louisovi a jako pako koukala do stropu. „Mám ti přečíst pohádku?“ Zasmál se. „Ne to opravdu nemusíš. Hele mám další otázku.“

„Poslouchám,“

„Proč mě pořád objímáš?“ Tohle mě netrápila tak strašně, ale chtěla jsem to vědět a myslet na něco jiného. „Protože jsi mi řekla, abych to dělal častěji a že se ti to líbí.“ Počkat. Počkat. Počkat. „To jsem nikdy neřekla!“ Nebo ano? Vážně bych si měla zjistit, co se stalo a co ne. „Ale ano. Řekla jsi to. Když jsi spala.“  Aha. Tohle mi vzpomínal. „Naše tajemství je odhalené!“ Vyplázla jsem jazyk ke stropu.  [Jako, že ho nevyplázla na Louise, protože neležela tím směrem. Vyplázla ho jakoby stěně]

„Ne, ne, ne. Naše tajemství si mi řekla až potom a sama jsi to nazvala naše tajemství.“ No príma rýma. Teď se mi bude sladce spát. Skvěle. Jakou píčovinu jsem zase drbla na list Louisovi Tomlinsonovi? Co o mě nebo o nás dvou ví? Když je to naše tajemství, proč to ví jen jeden? „Ty mi ho neřekneš, že ne?“ Zeptala jsem se, i když mi to bylo jasné jako facka. „Ne. Až bude čas.“ Tak to je ta největší blbost jakou mohl říct. „Dobře to si budu pamatovat.“ Udělal jsem ze sebe slečnu uraženou a nechala to tak. Po půl hodině se mi konečně podařilo usnout.

Louis:

Next charter will be in futhure! :D 

-Takže, v příští časti nás čeká první pohled Louise. Brrr. :D Nerada píšu z 1D pohledu! :D Ale obětuju se a snad napíšu něco zajímavého :) Takže Votes hrozně potěší a komentáře jak jinak taky! ♥ 

-Wallerie