Idiot || tomlinson

Chapter 22

Louis. Divně se na mě mračil a já mu ten stejný pohled oplácela. Do nosu mi udeřila vůně po cigaretách a nějakého alkoholu. Fuj. Byla první reakce mého podvědomí. Byl celý napáchnutý těmi odpornými vůněmi, ze kterých se mi zvedal žaludek. Co jsem to tomu Liamovi řekla? Je DOSPĚLÝ, neboj se o něj. Fakt chytré. Dobře, to jsem trochu přehnala… „Kdes byl?“ Zvědavě jsem se optala. „T-o není tvo..je st-st-starost!“ Zavrčel koktavě. „Smrdíš.“ Narovinu jsem řekla. „Měl bys jít za Liamem, má o tebe strach.“ Snažila jsem se o malý úsměv, ale nešlo to, opravdu ne. On jen přetočil oči a otočil se na levou stranu. Tedy zády ke mně. Já se unaveně zvedla z postele a šla k oknu. V takovém zápachu teda spát nehodlám. Jak jsem okno otvírala, uslyšela jsem ránu. Prudce jsem se strhla a všimla si Louise hlavou k zemi. Ano správně, spadl. Rychlím tempem jsem se k němu dostala a otočila ho tváři k té mé. Oči měl zavřené a ztěžka dýchal. Nevypadal moc dobře. Pomalu otevíral své modré oči, které byly ozdobené červeným podrážděním. „Zvedni se.“ Utrousila jsem, chytla ho za pravou ruku a vytáhla ho do stoje. „Tobě by se teď hodila sprcha.“ On na to jen zabručel. Hlavu jsem natočila trochu doprava a nehezky se na něj koukla. „Zvedni ruce,“ Přikázala jsem mu. On mi věnoval pohled typu:   si-děláš-srandu-ne? „No makej!“ Zvýšila jsem hlas, když to i tak neudělal, vzala jsem lem jeho trika a snažila se mu ho sundat. Jeho ruce nakonec vyletěli do vzduchu a mu ho tak mohla konečně svléknout. Při pohledu na jeho hruď se v mém podbřišku vytvořili motýle. Všimla jsem si jeho malého úšklebku. Jemně jsem do něj strčila a šla si lehnout. On si také lehl, ale opět zády ke mně. Mě za pár okamihů dostal spánek.

Divný zvuk zvonil v mých uších, co mě přinutilo otevřít oči. Viděla jsem jen tmu. Rozhlížela jsem se po pokoji, když mi to očí udeřilo jasné světlo z koupelny, ze které se šířily ty podivné zvuky. Mé oči zaostřily jas a mé uši slyšeli zřetelněji. Někdo se dusil a ten někdo byl Louis, který se dusil jedině zvratkami.(Svými.) Nemotorně jsem slezla z postele a málem sebou plácla na podlahu. Jedním okem jsem mrkla na hodinky. 4:26. Ano, Pan Tomlinson si vybral perfektní čas. Pomalým krokem jsem se dostala do koupelny, kde se Louis skláněl nad mísou. Zašla jsem víc do levé části koupelny a otevřela okno a pak až šla za Louisem. Klekla jsem si kousek od něj a rukou ho pohladila po holém hřbetě. Teď mi ho bylo krapet líto, ale to má za to, že se opil. Aspoň si to zapamatuje. Možná…

Když se Louis odtrhl od mísy sedl si vedle ní a s těží dýchal. Skenoval si mě pohledem, vypadal jak štěně. To není myšlené doslova! Byl jako malé štěňátko z útulku, které na vás prosebně hledí s tím výrazem: vezmi-si-mě-domů. Rovně jsem se postavila a přešla k umyvadlu. Do ruky si vzala ručník a jeho konec namočila do studené vody. Tak jsem udělala i s tím druhým koncem a sedla si hned vedle Louise, který na mě zmateně koukal.  Vzala jsem první namočený konec a přešla mu s ním po jeho rtech. Ten druhý konec jsem mu přiložila na čelo. Louis se ke mně víc natlačil a složil si svou hlavu na můj hrudník. Ručník jsem mu stále přidržovala na čele. Zhluboka se nadechoval a vydechoval, oči měl zavřené a vypadal tak klidně. Ručník jsem po pár minutách složila a rukou mu hladila jeho vlásky. „Mám žízeň.“ Zamumlal. „Počkej,“ Zlehka jsem ho o sebe odstrčila a zvedla se na nohy.  Rychle jsem pospíchala do kuchyně, vzala hrnek a běžela zase zpět. V koupelně jsem do hrnku načepovala studenou vodu a vrátila se na své místečko vedle Louise. Hrnek jsem mu podala a on se napil. Dlouho to v sobě neudržel a hned vyvrátil. Jak se Louis skláněl nad tou mísou, rozbil ten hrnek, co způsobilo hlasnou ránu. Natáhla jsem se pro dlouhý ručník a hodila ho na podlahu. Nohou jsem ho posunula na mokré místo nedaleko Louise. Byla jsem ráda, že do koupelny nikdo nevběhl a neptal se, co se tady děje. Loui se po pár minutách odtrhl od mísy a sedl si znovu na chladnou podlahu. Pro změnu jsem se teď já natlačila víc k němu a tím prvním ručníkem mu opět utřela pusu. Svou volnou rukou jsem mu dala na čelo. Byl celý rozpálený. Sjela jsem ho pohledem. Ručník jsem hodila do umyvadla a chtěla se zvednout, ale Louis mi to nedovolil. „Nechoď.“ Držel mou ruku a tlačil ji k sobě. Ironií je, že před asi dvěma hodinami nebyla nic moje starost. „Pojď do postele.“ Potáhla jsem rukou, kterou mě ve svých. „Ne,“ Odpověděl a strhl mě k němu na podlahu. Pád nebyl tak tvrdý, protože jsem skončila na Louisové hrudi. Byla bych radši, kdyby si lehl do postele, ale nutit ho nebudu. Oddálila jsem se od jeho hrudi a rovně si sedla. Louis položil svou hlavu na mé rameno a zavřel oči. Nehorázně moc jsem ho chtěla hladit po jeho vlasech, ale tohle nemůžu. Zachází to dál, než by mělo. Jsem si jistá, že kdybych k němu cítila cokoliv víc, nemohla bych s ním být. Louis zvedl svou hlavu a koukl na mě. Jeho výraz byl prázdny. Nevycházela z něho žádna emoce, nic. Ze začátku jsem si myslela, že bude zvracet, ale ne. Jen na mě hleděl a já na něj. Jako idioti. Po chvilce zírání po sobě se pohnul  ke mně. Ne svými rty, ale tělem. Tohle bych osobně nečekala, ale Louis se úplně doslova natlačil na můj hrudník. Seděl mezi mými nohami, a celou svou váhou se opíral o mé tělo. Jelikož jsem měla své ruce složené na stehnech, dala jsem je na ty Louisove. Tedy jen jednu. Louis se sklouzl svým tělem dolů. Jeho hlava byla na mých prsou a zbytek těla na zemi. To způsobilo, že mé ruce byly na jeho nahé hrudi. Hned, jak se moje kůže dotkla té jeho, mi naběhla husí kůže. On zvednul svůj pohled a nasměroval ho do mých očí. Neubránila jsem se malému úsměvu. On hlavu otočil hned nazpět. Bylo mi líto, že se na mě neusmál, ale přežiju to. V klidu si oddechoval a já se přece jenom rozhodla zajet mu svou rukou do jeho vlasů. Jemně jsem mu přecházela po jeho lesklých vlasech a tak nějak si to užívala. Postupně se ke mně blížila větší a větší únava, až nakonec jsem usnula.