Idiot || tomlinson

Chapter 14

Stejně jak on mě. „Uhni.“ Řekla jsem bez emocí a rukou naznačila, aby vypadl. Když vycházel, bouchl mě svým ramenem do mého. Jako bych byla vzduch. „To nemyslíš vážně!“ Řekla jsem zvučným hlasem a věnovala mu nechutný pohled. „Ano myslím, a nemluv na mě.“ Ohlédl se. Sešel schody a dál mi nevěnoval ani pohled. Co jsem mu udělala? Jo! Co jsi mu udělala?! Zařičí na mě mé podvědomí. Nemám chuť se s ní nějak bavit nebo hádat… Prostě nemá důvod se zlobit. Já vešla do pokoje a šla rovnou do koupelny. Vysvlékla jsem se a pustila si proud vody, nech se zahřeje. Na sobě jsem si nechala jen spodní prádlo. Když jsem se natahovala, abych okusila teplotu vody, rychle jsem ji odtáhla. Ta voda byla přímo vařící. Kohoutek jsem stočila kousek doprava. Voda se příjemně ochladila a já se mohla vysvléknout do naha a šoupnout se tam. Voda mi pomalu a hřejivě namáčela vlasy a tak z nich ztékali malé kapičky vody, které dopadali na mou pokožku. Do ruky jsem si vymáčkla kousek šampónu a roztírala ho do pokožky vlasů. Sehnula jsem se pod proud a tak smyla veškerý šampón. Když jsem se natírala sprchový šampónem, někdo otevřel dveře. Já automaticky vykřikla. Hlavu jsem otočila v bok a spatřila Louise. Proč musí mýt skleněné stěny na sprše?! Proklínala jsem tuhle pomrdanou průsvitnou sprchu. Rychle jsem si klekla a tak schovala všechno, co by mohl spatřit. Teda až na zadek. „Vypadni ty Idiote!“ Vyštěkla jsem po něm. „Je to můj dům. Můžu si dělat, co chci, a kdy chci.“ Odpověděl mi rozladěně a dál koukal na mě svým ledově-modrým pohledem. „Říkám zalez do své díry.“ 
„Jo jinak co? Jednu mi natáhneš?“
„Ne, ale tak tě oflusám, že z tebe bude téct.“ On nad mou poznámkou protočil oči v sloup. Co mu jako je ty vole? Vždyť jsem ho chtěla rozesmát. Ale ne. Vážně ho chci oflusat. On zavřel dveře, šel pryč. Já se hned umyla a dala na sebe jenom ručník, protože jsem si zapomněla oblečení ve skříni. Já ho vlastně ani nebrala. Já se na to vykašlala. Vždyť proč ne! Budu tady lítat jak batman, teda vlastně ne. Batman je Liam. Louis je superman a já jsem potoom… hm. Jsem Iron-Man v ženské podobě. Nebo ne! Jsem Spiderman. Protože leze po stěnách. Když tak nad tím přemýšlím, napadlo mě něco divného. Já jsem nalepená na stěně jako spiderman, ale mrdnu na Louise a udělám z něho mořskou hvězdici. Jsem ale šikovná! Zabalila jsem se do ručníku a chtěla nějak upoutat pozornost Louise a pobavit ho. Takže jsem pootevřela dveře koupelny a vystrčila svou mokrou nohu ven. Trochu jsem s ní zamávala a vykoukla ven. Louis čučel do mobilu. Ani nezvednul pohled ke mně a mé nožce. Pf! Už ti nikdy neudělám nožičkový striptýz. „Cs.“ Odfrkla jsem a vyšla ven. On nadzvednul hlavu a pousmál se. Ale, ale. „Jdeš si splnit svůj sen o šukaní se mnou?“ Zeptal se s úškrnem a opět přesunul svůj pohled na displej mobilu. „To se radši nechám ošukat Shrekem.“ Mrkla jsem na něj a vytáhla z poličky černé spodní prádlo. Nohavičky jsem si natáhla pod ručník. Pak jsem znovu zalezla do koupelny. Dala jsem si podprsenku na ramínka a potřebovala jsem ji zapnout a mně se nechtělo. Tak jsem šla za Louisem. „Zapneš mi to prosím?“ Optala jsem se. On na mě vytřeštil oči. „Ne.“ Podrážděně kouknul na mě. „Tak jo. Jak myslíš. Nechám se zapnout od Harryho.“ Podráždila jsem ho ještě víc a podešla ke dveřím. On zůstal malinko překvapený z mé reakce. „Fajn. Pojď sem.“ Odpověděl a rukou mi naznačil, abych se vrátila k posteli. On zatáhnul za bok obou stran a já myslela, že se udusím. „Chceš to až na to poslední?“ Zeptal se s nechutí. „Na nejslabší.“ Odpověděla jsem. Když ty dva konce pustil, děkovala jsem Bohu za vzduch v plících. Snažil se to zapnout, a když se konečně trefil, musela jsem mu zatleskat. „Jsi šikovný Louiku.“ Rozcuchala jsem mu vlasy a vrátila se ke skříni. Vytáhla jsem si vzorované černo-bíle legíny a k tomu tričko s nápisem Vans. (bílé)-(foto) Otevřela jsem balkón, abych pustila dovnitř trochu vzduchu. Louis mě dokola přepaloval pohledem. Měla jsem chuť se ho zeptat 'co má za problém', ale jen by z toho vzešla další hádka. I když… jedním okem jsem se koukla na hodinky na nočním stolíku. 18:56. Fajn co jdu dělat? Louis je očividně naštvaný a nehodlá se mnou nic dělat. Pohla jsem se ke dveřím. Hned jak jsem se dotkla kliky se Louis optal: „Kam jdeš?“
„Jdu dolů. Za někým, kdo se se mnou bude bavit.“ Odpověděla jsem mu na otázku a trochu se ušklíbla. „Co je na tom vtipného?“ 
Nic. Jen mi hrabe. Odpověděla jsem mu v duchu. Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Dole byt pořád jenom Liam. Seděl na gauči a hrál se na mobilu. Vypadal dost naštvaně a podrážděně. „Ahoj.“ Pozdravila jsem ho a sedla si vedle něj. „Čau.“ Řekl. „Co hraješ?“
„Hraju hru a když upadnu znova, půjdu k psychiatrovy.“ 
„Ty hraješ Flappy Bird?“ Zasmála jsem se. On přikývnul. A v tom upadl. Viděla jsem na něm, že jde explodovat. „Ukaž.“ Vzala jsem mu mobil a všimla si, že má nejvíc 32 bodů. To dám. Po prvním pádě jsem byla v klidu. No, když jsem upadla asi 69- krát, myslela jsem, že mě mrdne. Ale nahrála jsem mu nový rekord 47! Chce to potlesk. Já ho dokonce i dostala. Hned jak jsem upadla po 70, jsem mu to vrátila a šla do kuchyně. Liam se taky zvednul a následoval mě. „Máš hlad?“ Zeptala jsem se ho. „Jako vlk.“ Odpověděl s humorem. „Fajn… Tak něco uvař!“ Odpověděla jsem s úsměvem. „Já? Ty si žena,“ 
„Tím mi chceš říct, že ženy patří do kuchyně?!“
„Ano!“ Zasmál se. „Ale ty mezi ně nepatříš!“ Dodal nakonec. „Učíš se rychle. I když, nevím, co se učíme.“ 
„To nevím ani já. Hele, tak neobjednáme něco?“ Zeptal se a do ruky si vzal mobil. „Mm... nevím jestli mám chuť na pizzu.“ Zkonstatovala jsem. „Když tak nad tím přemýšlím, ani já. Nepůjdeme se někam najíst?“ Zeptal se mně další otázku a mně to znělo, jako dobrý návrh. „Jo! Jen... počkej, půjdu se optat Louise jestli půjde s námi.“ Lehce jsem se usmála a namířila si to do mého a Louikova pokoje. Dveře byly zamčené a tak jsem zaklepala. Když se po delší době nic neozývalo, dostala jsem strach. Co když znovu mrzne v sprše? Co když ho někde pláclo o zem? Páni. Už jen ta představa a chce se mi rozbít dveře. Po klepání jsem začala bouchat. Po bouchání následovalo kopání. Liam nakonec vyběhl nahoru. „Co je to za rámus?“ 
„Louis mi neotevírá a vůbec, drží klapačku.“ Řekla jsem naštvaně, ale v mém hlasu bylo víc slyšet strach než hněv. Liam doklusal ke dveřím a normálně zaklepal. „Louisi? Jdeme na jídlo. Jdeš s námi?“ Optal se normálně a čekal na odpověď. Louis odpověděl asi 10 sekund na to. „Ne.“ Dořekl a kopl do dveří. „Se zklidni.“ Kopla jsem do nich také. „Pojď, nebo se ty dveře rozbijete.“ Liam mě chytil za ramena a tahal ke schodům. 
„Co mu dnes je?“ Zeptal se mě Li, když si oblékal bundu. „Nejspíš má krámy.“ Zasmála jsem se a on vybuchl do hysterického smíchu.