Idiot || tomlinson

Chapter 3

„Jsi velmi milý člověk.“ Řekl vtipně Harry. „Já vím.“ Usmála jsem se. „Takže, jak dlouho tady budeš? Osm měsíců?“ Zeptal se Liam. „Možná. Nic ve zlém, ale radši bych tady nebyla.“ Vkládala jsem si další kousek rohlíku do úst. „S plnou pusou se nemluví!“ Pokáral mě Niall s úšklebkem. „Hm, to je škoda. Protože jsi fajn!“ Oh, Zayn si myslí, že jsem fajn. To je milé. Věnovala jsem mu usměv. „Musím souhlasit. Jsi vtipná.“ Dodal Harry. Tolik lichotek. Tolik jsem jich nedostala snad za celý svůj život. Mně osobně by se tahle kombinace líbila. Harry, Niall, Zayn a Liam. Konec. Žádný Louis. No, ne každý dostane, co chce. Jsem i tak trochu ráda, že tam jen přece je. Uslyšela jsem kroky. Ohlédla jsem se a uviděla rozcuchaného Louise.

Sexy rozcuchaného Louise. Co to kurva…? Já jsem tak zmatená. Jednou je pro mě ten namyšlený trapný idiot a teď sexy rozcuchaný kluk blížící se ke mně. Jak to bude pokračovat?! Zamiluješ se! Křičí na mě podvědomí. Tuhle myšlenku hned opovrhnu. Takže na to nemyslím, a ani nechci. Stačí mi, že s ním mám chodit na oko a ne to ještě ve skutečnosti. To by byla dráma. Nebo horor? „Bré ráno.“ Řekl a sednul si naproti mně. „Ahoj,“ Pozdravila jsem ho. Ostatní byli ticho. „Co jste tak ztichli? Před chvílí tu bylo slyšet smích…“ Zeptal se. No přišel jsi, co ti mám k tomu říct.

„Ne neztichli. Jen no…“ Nedokončil Niall. A mně tehdy ujelo něco, co nemnělo. „Přišel jsi.“ Sakra! „Nezačínej zase!“ Řekne podrážděně. „Já ti jen říkám pravdu.“ Moje pusa si mele, co chce a vyloučila z toho mozek. „Kluci je to pravda? Proto jste ztichli?“ Nastalo trapné ticho. „Děkuji. Opravdu děkuji.“ Postavil se a odkráčel. Pak se ještě otočil a promluvil: „Je tu jen jeden den a už jste na její straně. Vždyť ji neznáte! A se mnou jste tři roky!“ Vyběhl po schodech nahoru. „Ups.“ Vydala jsem ze sebe. Opět mě dráždilo svědomí! Proč?! Proč jsem to řekla? Neměla jsem být tak zlá. Zase. Ale on mi tak leze na nervy! (I když nic neudělal.) Dýchej Celeste. Jedna, dvě, tři výdech. Já se měním na (aligátora) zlého člověka. Jsem na něho moc zlá! A já nechci být ta zlá. Vstala jsem ze židle a běžela za ním. „Louisi!“ Řekla jsem, když jsem vběhla do jeho pokoje.

Stál ven na balkóně. Hleděl na Londýn. Ani se za mnou neotočil. „Promiň, zase jsem řekla, co jsem neměla. Nechtěla jsem.“ Byl ticho. „Promiň!“ Zakřičela jsem. Stále mě ignoroval. Otočila jsem ho, abych mu viděla do očí. On si však otočil hlavu. Chytila ​​jsem ji a otočila svým směrem a políbila jsem ho, abych si získala jeho pozornost. On mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Teď jsem se nechtěla odlepit jako včera. Chtěla jsem být v jeho objetí. Já jsem složila ruce z jeho obličeje a chytla ho za vlasy, a zatáhala jsem za ně. Začal mě líbat tak vroucně, jako kdybychom se milovali. Nic intenzivnější jsem nikdy nezažila.

Zdá se mi to, nebo mi fakt nacpal jazyk do úst. Pomalu se ode mně ústy odtáhl. „Ty jsi fakt divná!“ Řekl se smíchem a znovu mě políbil. Odtáhla jsem se. „Jak to myslíš?“ Nechápavě se ho zeptám. „Jednu chvíli jsi zlá pijavice a tu druhou si děvče, které je vtipné a líbá mě. Nevím se v tobě vyznat. Tato druhá polovička je lepší.“ Řekl s úsměvem. Mám více tváři. Jen mě musíš poznat Tomlinsone...

Pomalu se od něj odtahuju. Proč jsem mu dovolila mě líbat? Líbí se ti! Křičí podvědomí. Ne! Nebo ano? „Děje se něco?“ Zeptal se mě. „Co? Ne, ne všechno je v pohodě." Odpověděla jsem s falešným úsměvem. Nevypadalo to tak, že by mi uvěřil. „Jak myslíš.“ Pustil mě z objetí a mířil si to do šatníku. Po pěti minutách odtud vyšel a mířil si to ke dveřím. Měl na sobě kratší rifle a bílé tričko a na tom ještě rozepnutou modrou košili. „Kde jdeš?“ Zvědavě se zeptám. Jedna část mně nechtěla, aby odešel, ale té druhé to bylo jedno. „Jdu se projít.“ Super…

„Chceš jít se mnou?“ Navrhl mezi dveřmi. „Jo. I tak nevím, co bych tu dělala.“ Přešla jsem ke skříni a vytáhla si oblečení. „Počkej!“ On jen přikývl, zatímco jsem zmizela v koupelně. Oblékla jsem si tmavě modré rifle a bledě růžové delší tričko. Upravila jsem si vlasy a vyběhla odtamtud. Když v tom jsem vrazila do Louise. „Pomalu.“ Pobaveně řekl. Šli jsme po schodech dolů. „Kdepak jdou naše hrdličky? Už jste se usmířili? Znovu…“ Ptal se Harry. „Projít se.“ Odpověděl Louis prostě, když si obouvá černé Vansy. Kluci se začali smát. „Co je?“ Ptala jsem se. „No, že před chvilkou jsi řekla, že bys ho zabodla nožem a teď se s ním jdeš projít. Chceš ho zabodnout na veřejnosti?“ Zasmál se Harry. „Možná moje první oběť nebude Louis...“

Vzhlédla jsem na Harryho. On ztěžka polkl, zatímco Louis otevřel dveře. Popadl mě a zakřičel: „Sbohem!“ Táhl mě ven z brány, kde bylo dost fanoušků. Zezadu vyběhli dva chlapi a odháněli je. Pak šli za námi. „To je ochranka.“ A vážně? Neříkej. Měla takovou chuť mu to říct! „Kde to vlastně jdeme?“ Zeptala jsem se, aby řeč nestála. „Mně je to jedno já se chci jen projít.“ Odpověděl mi tak jinak, než bych od něj čekala. „Stalo se něco?“ Nezdálo se mi to. „Ne, jen přemýšlím.“ On? A přemýšlet? To mi nejde dohromady. „Proč máme spolu vlastně chodit?“ Cože? „Ehm co?!“

„Proč spolu máme chodit?“ Zopakoval to. Já to nechápu. Ze začátku se mi vtírá a teď se mě ptá tohle? „Proč se to ptáš?“

„Chci to vědět.“ Idiot. Idiot. Idiot. Idiot. „Hm, nebyl jsi náhodou ten, který hledal falešný vztah a udělal si na to konkurz? A ten, který se začal vtírat?“ Naštvaně jsem se zeptala. „Co ti zase je?! Zas se ti změnila nálada! A ano máš pravdu v jedné věci. Vtíral jsem se, protože jsem chtěl byt milý! Já jsem přítelkyni nehledal. Nepotřebuju ji! Musím dělat všechno, co mi řekne managment chápeš?!“ Zařval na mě jemně. „To jsem nevěděla! Myslíš jsi, že já se starám do věcí managmentu nebo celebrit?! Vypadám snad jako celebrita?! Kdybych věděla, že chceš být milý, tak by to všechno vypadalo jinak a já bych se zde s tebou nemusela hádat!“ A takhle to vypadá, když se jdete projít s Louisem Tomlinsonem. „Dobře už stačí.

Directioners nás sledují.“ A kdyby jen ty. Lidé si nás fotili a kdo ví co ještě. Měl pravdu a tak jsem s tím přestala a v tichosti jsme šli. Louis mě po chvíli popadl za ruku a někam vedl. Začala jsem trhat rukou. Nechci ho vidět, ne to se ho dotýkat. „Máme být par, tak alespoň ať tak vypadáme.“ Řekl mi naštvaně potichu. Já jsem jen kývla. Byli jsme blízko pláži. „Pojď!“ Řekl mi veseleji. I on má změny nálad? Nebo se už nezlobí, jak jsem do něj křičela? Louis mě pouze tahal.

Když už jsme seděli v písku, Louis začal. „J-já se ti omlouvám.“ Vykoktal. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Za to, že jsem se zeptal takovou hloupost.“ S plachým úsměvem mi zašeptal, aby nás náhodou někdo neslyšel. „To je v pohodě, ale já jsem byla zase naštvaná, a to si nic neudělal. Hm musím si na tebe zvyknout.“ Také jsem se omluvila. On se usmál a zahladil se na moře. „Já taky… Musím si zvyknout.“ Podíval se mi do očí a zas se usmál. Začali jsme si povídat ještě jako nikdy. „Něco udělám, ale slib mi, že se nenaštveš, že neodejdeš a že nebudeš na mě křičet.“ Zvedla jsem jedno obočí. Převrátila jsem na něj oči a přikývla. Louis se začal culit.

O-ou to nebyl asi dobrý nápad. Louis mě popadl a vzal si mě do náruče. Držel mě v náručí jako nevěstu a běžel. Do moře. Studeného moře. Začala jsem křičet a mezi to i se smát. „Louisi! Já mam u sebe mobil!“ Křičela jsem. „Já taky!“ Se smíchem řekl. Když jsme byli v moři, až po pas Louis se mnou ponořil. Já jsem se škrábala z jeho náruče na vzduch. No marně. Když jsme se vynořili a já jsem znovu začala dýchat, tak jsem ho bouchla po hlavě, ale jemně a řekla mu: „Ty…“

-Hajzle! :DD Dělám si srandu, to tam nebude :D ... Takže tady je třetí část! Snad se líbila :) Jestli ano votes a nějaký koment, aby jsme se uviděli i v přístí části! :))
-Wallerie