Idiot || tomlinson

Chapter 15

„Nedovolím jim, aby mi tě vzali.“  Odpověděl. Stála jsem tak, jako sloup. Tímhle mě úplně vyhodil z míry. Tohle se, jako odpověď vůbec nečekala. Páni… Díky tomuto budu mimo ještě velmi dlouho. „Oh, tak děkuji.“ Sladce jsem se usmála. Věděla jsem, že tohle na odpověď nestačí. On svým pohledem zkontroloval celý pokoj. Když jsem si sedla k němu, jeho oči se zastavili na mě. Chytla jsem ho za ruku a řekla mu to znovu. „Děkuji. Opravdu ti děkuji. Louisi, to co jsi řekl, bylo to nejkrásnější a nejnormálnější věta, kterou jsem od tebe dnes slyšela.“ A nehledě nato s kým si telefonoval, ale to z tebe vymlátím, i kdyby tě měla umlátit surovou rybou nebo telefonním seznamem. Mé podvědomí se ďábelsky usmála a třelo si ruce o sebe. „Tak děkuju.“ Pousmál se. „Louisi?“ Opatrně jsem začala. On pokynul hlavou. „No, s kým si mluvil, když jsme přišli od mého táty? Jako tady v pokoji?“

„Počkat, počkat. Ty jsi mě poslouchala?“

„Šla jsem do pokoje a uslyšela, jak říkáš "Zítra přijdu, ještěrko" a že ji taky miluješ. Dokonce ještě víc!“

„Víš, jsem člověk, který má rodinu a musí jim zavolat, protože je všechny miluje a není s nimi v kontaktu a možná, že by jim chtěl někoho představit, ale to asi ne co?“ Ups. Tak tohle mě nenapadlo. A já že… „Počkat! TY žárlíš!“ Zakřičel se smíchem. „Ty žárlíš!“ Kutálel se se smíchem po posteli. Ha. Ha. Ha. Když se nepřestával smát, napadlo mě, že bych asi měla jít pro tu rybu a seznam. „Já nežárlím!“

„To víš, komu říkej.“

„Hele, nedělej tady, že tys nežárlil!“

„Ou promiň. Já taky žárlím, ale nemám na koho.“ Zasmál se. Ne? Já se pousmála. „A co Hazzoušek? Když nežárlíš, půjdu k němu spinkat dobře?“ Jeho usměv hned zmizel. Já seskočila z postele a zamávala Louimu. „Dobrou Louiku!“ Zavřela jsem dveře. Za dveřmi jsem se tak začala smát, že jsem si asi i cvrkla. (Doufám, že to chápete) Chudáček! Takhle ho trýznit nemůžeš! Musíš se víc snažit. Jak myslíš, ale ne. Nebudu mu dělat naschvál zle, ale k Harrymu půjdu. Ani jsem nezaklepala, hned jsem tam vešla. „Ahoj.“ Pozdravila jsem Harryho, který se rozvaloval v posteli. Jeho pokoj byl zařízený do šedé, černé a bíle barvy. Jeho postel byla, co si budeme říkat, byla obrovská! Vždyť on má pokoj, jak já doma kuchyň! Je pravda, že Louis nemá o nic menší pokoj, ale on tam toho má hodně nábytku, ale tady je to prostorné. „Čau. Nakonec jdeš ke mně spát?“ Zeptal se mě svým chraplavým hlasem. „A můžu?“

„Jo!“ Hned odpověděl. „Harry je to jen na jednu noc.“ Až když jsem to dořekla, jsem si uvědomila, co za kravinu jsem řekla. On se zasmál. „Dnes je asi nějaký den smíchu.“

„Proč myslíš?“

„Protože se směješ ty, směje se Louis, ale už se nesměje a směju se já.“

„Kdy?“

„Ty se směješ teď, Já se smála na chodbě a Louis se smál, dokud jsem neodešla.“ Pousmála jsem se. „Aha. On žárlí?“

„Jako divý.“

„Tak dobře a proč jsi byla na zemi? Další nevydařený pokus o sex“ Zasmál se. „Harolde?! Odkud to víš?!“

„Já vím všechno.“

„Harry, nedávej mi důvod po tobě skočit.“ V tom se dveře otevřeli a v nich stál Liam s Louisem za sebou. „Cel? Mohl bych tě požádat, aby ses vrátila k Louisovi?“ Zeptal se mě ospale. No to si ze mě snad dělá srandu. On ho vytáhl z postele. „Tak někdy příště Hazzo. Neboj, jednou to přijde a ty nebudeš mýt záda.“ Zasmáli jsme se společně a já šla ke dveřím. „Doboru.“ Vytlačila jsem obou ze dveří a zavřela je. „Liame? Ty jsi, jdi lehnout a já jdu umlátit pana Tomlinsona kaprem.“ Liam na mě divně koukl. „Neboj. Bude o něj dobře postaráno.“ Usmála jsem se. On se otočil a šel do pokoje. „Ty takovou schytáš.“ Řekla jsem a propalovala ho pohledem. „Nevadí, alespoň budeš spát vedle mě.“

„Takže teď jsi mi dal souhlas, že tě můžu umlátit kaprem?“ Nadšeně jsem se optala. „Takovou radost ti neudělám. Promiň“ On mi otevřel dveře od svého pokoje a já v klidu vešla. Hned jsem šla do postele. On mě následoval. „Takže ty mě chceš představit své rodině?“ Optala jsem se. „To jsem neřekl.“

„Ale jo řekl.“ Potvrdila jsem mu to. „Já vím. Zítra kolem deváté ráno půjdeme odsud, abychom tam už byli kolem oběda.“ Odpověděl rozvážně a otočil se ke mně. „A jak dlouho to trvá?“

„Jak dlouho trvá co?“ To jsi až tak nechápavý?! „Jak dlouho trvá cesta do Doncastru?“ Použila jsem víc slov, snad to pochopí. „Tak tři hodiny. Záleží to od provozu.“

„AHA. Tak Dobrou.“ Popřála jsem mu a otočila se na bok. „To jdeš vážně spát?“ Nechápavě se mě zeptal. „Já na rozdíl od tebe se hýbala a nebyla zavřená v pokoji.“
„Vážně?“ Řekl melodicky. „A kdo tě dnes tahal až domů na zádech?“ To mi úplně vypadlo. „Ale ty si na tom trval. Hele oba jsme běželi a tys mě nesl domů. Okej díky.“ Poděkovala jsem mu a svou hlavu položila na polštář. Byla jsem mu otočená zády. On do mě začal štuchat. „Louisiii!“ Zasténala jsem. „Já nechci, abys šla spát.“

„A co chceš dělat?“

„Něco. Pojď se třeba něco zahrát!“ Pousmál se. Vážně? „A jako co? Piškvorky?“ Zeptala jsem se ho se sarkasmem. „Hm a co tak karty? Ale piškvorky není zlý nápad. Máš bod.“ Mám bod? Za co? Jéé! Budu dostávat body za sarkasmus! Jupí. Ne. „Znáš aktivity? Nebo monopoly!“ Navrhl. „Fajn. Co jsou to aktivity?“ Připadal jsem si blbě, když jsem se ho to ptala. „To je hra na úkoly a takové věci.“

Loui’s POV

Když se optala, co jsou aktivity, málem mě kleplo. „To je hra na úkoly a takové věci.“ Řekl jsem normálně, ale až pak jsem si uvědomil, že Harry s Liamem spí a Niall se Zaynem jsou pryč. „Dobře. Tak aktivity neznáš, ale co monopoly?!“ Zeptal jsem se nadšeně. „Na to je potřeba víc hráčů ne? Jinak je to o ničem.“ Podotkla skutečnost. „Taky pravda. Tak… Mmm. Sakra… Vždyť je to jedno! Já nechci, abys šla spát! Povídej, jsi se mnou!“ Řekl jsem rychle. „A o čem?“ Optala se rozespale. „O čemkoli!“ Řekl jsem celý nervní. Potáhnul jsem se dokonce i za vlasy. Ještě, že je otočená a neviděla to. Já nechci spát, ale chci si s ním povídat a ona? Ona chce spát! „Fajn. Jsi pako.“ Řekla a já viděl, jak se jí nadzvedli líčka. Pousmála se. „To mi říkáš dost často, nemyslíš?“ Promluvil jsem a taky jsem se pousmál. On se stočila ke mně. Konečně! „No, ale když je to pravda.“ Vyplázla na mě jazyk. „Tvůj názor ti neberu, drahá.“  Odpověděl jsem a přiblížil se k ní. „A já neberu tvoje polibky.“ Pokynula tváří. „A kdo tu vypráví o polibcích?“ Optal jsem se jí. Ona nadzvedla jedno obočí. „Tvé rty.“ 

„Co? Teď jsem z tebe mimo Cel.“ Hleděl jsem na ní a ona se rozesmála. Až pak mi to došlo. „TY sis myslela, že tě chci políbit?“ Zeptal jsem se. „Tak to ses velmi mýlila, já jsem jen chtěl, abys nešla spát! Ale teď už jsem unavený. Dobrou!“ Dořekl jsem.

Celeste‘s POV

Dopověděl a já jsem na něj vypulila oči. Pocítila jsem, jak se mi rozmazalo před očima… To je takový Idiot!

-Takže na začátek chci poděkovat všem, co čtou tenhle příběh! Jste zlatíčka! ♥ Chci poděkovat @Maijka_XD (♥) za naši úžasnou konverzaci, díky které jsme dopsaly Idiota! Část pravděpodobně nebude opět nějaký čas, ale teď se budu snažit hodit to i přes mobil takže tam bude několik chyb, které mi doufám odpustíte!:) Takže dávejte Votes a komentáře, nech, vím, kdo všechno to čte! :)

S láskou Wallerie ♥