Idiot || tomlinson

Chapter 19

Tuhle část věnuju pro zvědavou Zee! ♥ Děkuju za krásny komentář a vykouzlený úsměv na rtech. :)

Někoho překvapí chvíle, jako je tohle. Chvíle, kdy vám někdo řekne něco, na co nejste vůbec připravení, ale to všechno patří k životu. Mlčet. To jediné mi zůstalo. Můj uštipačný jazyk sklapl, mé podvědomí taky zmlklo a vnitřní hlas se vypařil. Jediné, co bylo slyšet, byl můj dech a silné přirážení mého srdce o hrudní koš. Jeho ruka se dotkla konečků mých prstů a můj dech… Jaký dech? Já ani nedýchala. „No tak, Celeste, řekni mi něco k tomu.“ Řekl mi jasně a svým modrým pohledem si mě měřil. „Víš, někdy je lepší mlčet.“ Zamumlala jsem. On se mi zkoumavě koukl do očí. „Někdy.“ Zahihňal se a potáhnul mě za ruku. „Neber to tak tragicky.“ Zasmál se. Svraštila jsem čelo a s vykulenýma očima sledovala vysmáteho Tomlinsona, který před chvíli přiznal své city ke mně. Skousla jsem si svůj spodní ret a pokynula hlavou. „Víš, cítím se fajn. Teď, když jsem ti to řekl. Cítím se tak, ehm… volně?“ Uchechtl se. „Volně? Vysvětli mi pojem volně v tvém způsobě a v téhle větě.“ Nechápala jsem moc významu 'volně' v téhle větě. Vy ano? „No…“ Podrbal (skvělé české slovo, a ještě lepší slovenské!:D:D) Podrbal se na zátylku. „Volnost, jako, že jsem měl tajemství, které se spojovalo s tebou a teď když jsem ti ho řekl, tak se cítím osvobozen.“ Fajn, tady jsem už vybuchla v smích. „Osvobozen jo?“ Rukama jsem si zakryla pusu, abych můj smích trochu ztlumila. On jen pokývl. Mám výpadek… Zhroutila jsem se k zemi. Vím, že jsem se smála, dlouho, ale pak si na nic nepamatuji, jen to jak jsem pocítila tvrdý dopad a bolest v hrudi…

Žádný Louisův pohled nečekejte, vím, jsem mrcha :DDDDD

 

Celeste:

Mé víčka byly těžké a těžko jsem je otevírala. Když mě však oslepila jasná světla, zavřela jsem je. A to pořádně prudce, což způsobilo uštipačnou bolest v mé hlavě, která se po 20 sekundách vypařila. Zvuk připomínající nemocnici mě vyděsila. Rychle jsem sebou trhla do křečovitého sedu a své oči otevřela. Jediné co jsem měla před sebou, byla bíla zeď. (měl tam být spící Louis:'D) Rozhlédla jsem se po pokoji. Nikdo nikde. Poslední dobou není nikdo nikde! Přístroj měřící můj tlak mi lezl na nervy. Je to otravný zvuk. Už jsem nemohla být víc sama, tak jsem se natáhla svou ruku pro ovládač, který by měl zavolat sestru. Hned jsem ho stlačila a čekala. Když se dveře pomalu otevřely, nestála v nich žádná sestra nebo doktor, byl tam Harry. Teda to jsem si jen myslela, protože mě spletli vlasy. Takže jsem došla k závěru, že to není ani sestra a ani Harry… Je to nějaký kluk, který má kaštanově hnědé rozcuchané vlasy. Totální hnízdo. Byl štíhle a vysoké postavy. Jak by řekla moje přítelkyně Ariana, není k zahození! On vůbec není k zahození! Důkladně jsem ho skenovala od uší po paty. „Líbím se ti, když mě smažíš pohledem?“ Optal se podezíravě a malý úšklebek se mu hrál na rtech. „Kdo jsi?“ Byla jsem zvědavá. „Jsem George,“ A? Co tady dělá? Přistoupil blíž ke mně a já si všimla, že kulhá. „Celeste.“ Tiše jsem mu řekla svoje jméno a koukala, jak se jde posadit na postel, která byla nedaleko té mé. „Ty jsi pacient?“ Musela jsem se optat. Vůbec totiž nevypadal na pacienta a měl na sobě tepláky a tričko a já měla nějaký hadr. „Jo, tvůj 'spolubydlící'!“ Odpověděl s úsměvem a hned mi přišel sympatický. Působil mile. Je možné, aby byl na pokoji se mnou? Jako kluk a holka? Buď ráda, že tady nejsi sama. Zcvokla bys ještě víc. A je to tady. Otravný hlásek v mé hlavě. Nemohla jsem z něj spustit oči. Musela sem se pořád koukat jeho směrem. On mě nejspíš ignoroval, asi si ani nevšiml, že ho sleduju. Když jsem uslyšela otevírání dveří, má hlava se automaticky zvedla. Byla to sestra a za jejími zády samotný král osobně. Louis. Když mě viděl, koutky se mu nadzvedli a obešel postel. Stál po mé pravici, teda u okna. „Promiňte, že jsem nepřišla okamžitě, děje se něco?“ Optala sa starostlivě. „Ne, já jen… Nic se neděje.“ Dopověděla jsem a svůj pohled jsem obrátila k Louisovi. Jeho pohled visel na Georgovi. (pitomé skloňování EN jmen) Svou ruku jsem vystřela k jeho tělu a potáhla ho za konec jeho šedého svetru. Svůj pohled sklopil na mě. Já pokroutila hlavou. Myslela jsem to, jako, že se tam nemá koukat. Sestra si něco zapisovala a prohlížela si nějaký papíry. Rukou jsem pokynula na Louise, ať jde blíž. On malinko sklonil a já mu zašeptala: „Tomlinsone, co se stalo a co tady dělám?“