Idiot || tomlinson

Chapter 24

Chapter 24

„Já ale nejsem nemocný.“

„Nevadí, ale nemůžeme nikam jít.“

„Ty bys se mnou někam šla? Páni, překvapení roku.“

„Ano šla, a sklapni a spi.“

„Dostanu pusu?“

„Co tak tu facku?“

„Tak dobrou.“ 

 

Asi půlhodinu jsme leželi v naprostém tichu, ale teď jsem si jistá, že Louis spí na sto procent. Pomalu jsem se posouvala a přidržovala Louisovi hlavu. Tu jsem pak položila na polštář a opatrně se zvedla. Nechce se mi ležet, ani spát se mi nechce. Táhne na dvě hodiny po obědě a já budu doma, to určitě, a můj pacient spí, takže mám nějaký čas na zábavu. Rozhlédla jsem se po místnosti a uvažovala, co budu dělat. Když žádné nápady nepřicházeli, rozhodla jsem se jít dolů. Kluci mi snad pomohou. No to určitě. Zamumlal vnitřní hlas. Z poloviny tomu věřím stejně, ale možná se stane zázrak. Co nejtišeji jsem otevřela dveře a opustila Louise. Dveře jsem nezavřela, nechala jsem je malinko pootevřené, kdyby něco…

Rychle jsem šla dolů po schodech a mířila si to do kuchyně, kde se ozývali hlasy. „Ooo, takže má náš Daddy novou holku?“ Zachichotal se Harry. Ten jeho smích, bych už poznala všude. Jeho smích se vám dostane do mozku a už ho nemůžete odtamtud vyhodit. Něco strašné. Vkročila jsem do kuchyně a poslouchala jich konverzaci. Jediného Nialla upoutala moje přítomnost, co mě trochu zaskočilo, protože jedl, a když jí Niall Horan, nic jiného neexistuje. Přisedla jsem si k němu a potichu se chichotala na tom, jak Liam odbíjel Harryho slovy. „Nic ti neřeknu Harolde, jdi si malovat omalovánky s koťátama.“ Bylo poslední, co Liam řekl, neboť se Harry urazil. Teda tvářil se tak. „Nialle? Co jdeš dělat?“ Šeptem jsem se zeptala. On se odvrátil od své dopolední snídaně a odpověděl normálně, ne jako idiot šeptem. „Jdu za kamarádem proč?“

„Já jen tak…“ Plaše jsem se pousmála. „Dobře mějte se tu hezky.“ Řekl nám Liam a odešel z kuchyně. Uslyšela jsem zaklapnutí vchodových dveří a nějaký křik holek zvenčí. „No tak jsme se nic nedozvěděli, takže se tady mějte.“ Zamával nám Zayn a chtěl opustit kuchyň, ale Harry ho zastavil. „A kam jdeš ty?“

„Za Perrie Edwards. Mojí přítelkyní.“ Oznámil mu a odstrkl ho z cesty. Harry si jen těžce povzdychl a sedl si naproti mně a Niallovi. „Až moc rychle rostou.“ Zafňukal. Já jsem nad tím protočila panenkami. Niall se nezatvářil taky moc ehm nevím. Byla to spíš grimasa, co udělal. Představovala jdi-se-léčit-kudrnáči. „Ahoj Celeste.“ Dodal unuděně. Jen jsem na něj kývla. „Co jdeme dělat?“ Povzdechl si. „Mě z toho vynechej. Já už mám plány.“ Postavil se Niall a odnesl talíř do dřezu. Pak se otočil na patě a ještě nám zamával. „Co budeme dělat, Cel?“ Koukl na mě. „Eh,“ Bylo jediné, co jsem vypustila z úst. Já sama nevím, co jdu dělat a ne to ještě plánovat něco s Harrym. „Jdi si malovat omalovánky s kočičkama.“ Zasmála jsem se. Snažil se vypadat vážně a uraženě, ale nepovedlo se mu to. Nakonec se mu na rtech rozlil úsměv a na čele se mu udělala vráska. „Nemám.“

„Tak si je nakresli a vybarvi!“ Prstem jsem si poklepala po temeně hlavy. „Dobře. Skvěle, ale oba víme, že to dělat nebudu, takže… co jdeme dělat?“ Optal se mě znova stejnou otázku. Teď bych si dala pár facek, za to, že nemám ani jeden nápad. V mé kapse mi začal vibrovat mobil a pro mě to bylo, jako vysvobození. Mobil jsem vytáhla a koukla sa na ID volajícího – Neznáme.