Idiot || tomlinson

Chapter 27

Chapter 27

-Ráno-

Slunce osvítilo mou tvář a pro mě to bylo, jako pohlazení. Pomalu jsem otevírala svá těžká víčka a rozhlédla se. Denní světlo osvěcovalo pokoj, rozházené oblečení po celém pokoji, a nakonec, spící Louis. Zlehka funěl a vypadal rozkošně. Vím, že předtím jsem to říkala taky, je jako anděl. Když nemluví, ale teď už mi ani jeho pitomé žvatlání nevadí. Možná už jsem si na to i zvykla a chybělo by mi to. Přikrývku jsem pomalu tahala z mého těla a své nohy svěsila z postele. Celou svou váhu jsem zapřela do nohou a postavila se. Parket v pokoji příjemně chladil. Až sekundu na to, jsem si uvědomila, že mám na sobě jen spodní prádlo a tak jsem přešla ke skříni. Vytáhla jsem z ní obyčejné černé legíny a tyrkysově modré tričko. Ostatním jsem se nezabývala a opustila pokoj. Seběhla jsem schody a zamířila do kuchyně. Mám opravdu hlad. Když jsem vešla do kuchyně, nikdo v ní nebyl a celkově byl v domě klid. To je tak brzy, nebo jsou všichni pryč? Šla jsem k ledničce a vzala si z ní nějaký jogurt a džus. Položila jsme to na bar, kde se jedlo a ze skříňky vytáhla ještě chleba. Divná kombinace, ale jak říkám, mám hlad. Posadila jsem se a jedla jsem všechno dohromady.

Hned, jak jsem se nasnídala, jsem si na hodinách, které visí na stěně, zjistila, že je osm ráno.  No, jestli spí, tak je chci vzbudit. Ale neudělám to. Proč? Zmlkni. Uklidila jsem všechen nepořádek, co jsem udělala a šla spět nahoru. Louis pořád spal a tak jsem ho nebudila. Sedla jsem si na postel, vzala si mobil a šla napsat Georgovi. Nevím proč, ale dnes bych s ním někam chtěla jít. Rychle jsem si otevřela jeho kontakt a napsala mu krátkou sms.

" Já. Ty. Dnes. "

Nečekala jsem dlouho a můj mobil zavibroval. "Fajn. Big Ben. 14,00."

Líbí se mi, že použil stejnou formu, jako já, ale svým způsobem, taky ne. Dobře, takže už vím, co budu dělat po obědě. Ale co budu dělat teď? Mobil jsem odložila na stolík a lehla si. Koukala jsem se na Louise, protože, to bylo to nejlepší, co se dalo teď dělat. Pravidelně oddechoval, než se jeho tvář začala malinko mračit. Že by byl vzhůru? „Měl jsem hezký sen,“ Zašeptal. Podzvedla jsem nad tím jedno obočí a věnovala mu menší úšklebek. „Byl fakt krásný.“ Dodal. Naklonila jsem se k němu a políbila ho na jeho měkké rty. „Možná to nebyl sen.“ Otevřel své průzračně modré oči a koukl hned na mě. „Jaký?“ Sladce jsem se usmála a doufala, že nevypadám sladce jak lízátko. „Bylo to moc hezké, ale o čem to bylo, ti neřeknu.“ Vyplázl mi jazyk a rukou si přejel po jeho vlasech, čím je rozcuchal. Skousla jsem si spodní ret. Jeho zvědavý pohled si to všiml. Celý se na mě otočil a přiblížil se blíž. „Ale, ale. Kam pak?“ Zeptala jsem se ho. „K tobě.“ Pousmál se a natlačil se na mě. Když jeho tvář jen pár centimetrů od mé, strkla jsem do něj mým ramenem. „Netlač se na mě.“ Řekla jsem přísně. Udělal smutný pohled a našpulil rty. „Ale já chci.“ Zamumlal jako dítě. „Já chci pusu.“ Zopakoval stejným hlasem, ale teď se na mě koukal zpříma a čekal na mou odpověď. Svou hlavu jsem otočila na bok a prstem ukázala na můj líc.  On nad tím jen převrátil oči, ale šel mě políbit. Když se jeho rty málem dotkly mé kůže, tak jsem se otočila a jeho rty skončili na mých. Usmál se mi do rtů a začal mě něžně líbat. Po chvilce se odtáhl se slovy: „Mám hlad.“ Řekl a chytl se za břicho. Jen jsem se zasmála a bouchla ho do ramene.

Všichni z One Direction si dávali snídani a já se rozvalovala na gauči. Z kuchyně šlo hodně podivných zvuků. Včetně křiku, smíchu a dalších divných zvuků, u kterých jsem se ani nepozastavila. Když se přede mě postavil Louis a začal mě sledovat, tak mě štval. „Radši si sedni.“
„Irituju tě?“ Zasmál se. „Ano.“ Přecedila jsem. „Když tě tak hezky seru, tak bych tě chtěl obejmout.“ Zakřenil se. Jeho ruce mě zchytili s lehu a stáhl do sedu do jeho náručí.“Pojď si povídat.“  Zahlaholil a jeho rukama mě začal mačkat. „Přestaň.“ Řekla jsem těžce. On své sevření povolil. Hlavu jsem si složila na jeho hruď. „Tak začni.“