Idiot || tomlinson

Chapter 25

Chapter 25

Popravdě mě ohromuje každým dnem víc a víc. Nad odpovědí opravdu váhám, protože jestli mám říct pravdu, já sama ani nevím, co je to za pocit.  Taky jsem si jistá, že k němu něco cítím. Jenom nevím, jestli je to kladný nebo záporný pocit. Svým ledově modrým pohledem mě propaloval. Cítila jsem jeho pohled všude. „Nedáváš si zbytečné naděje.“ Zašeptala jsem. Zvedla jsem svůj pohled a koukala do jeho studánek. „Odpovídáš jen z části.“Zamrmlal. „Ano?“ Optala jsem se. „Ano,“ Zopakoval, ale neptal se, odpověděl. Po těle mi přeběhl rychlý mráz. „Je silný,“

„Co?“ Nechápavě se zeptal. Přistoupila jsem k němu blíž a svou pravou ruku jsem položila na jeho hruď, která se pravidelně zvedala. „Ten pocit je silný, Tomlinsone.“ Vyslovila jsem dostatečně nahlas. Moje ruka stoupala víš a víš. Zastala jsem na jeho tváři a jemně ho pohladila. Pomalu přivřel oči a slabo zasténal. Zvedala jsem se na špičky, ruku jsem přemístila do jeho vlasů a zatahala ho za ně. Své rty jsem opatrně položila na ty jeho. Byly tak sladké, jako ještě nikdy. Nevím proč, ale chtěla jsem ho líbat všude – všude. Jeho jedna ruka se omotala kolem mého pasu a tou druhou si začal přidržovat mé tělo podél jeho. Jeho jazyk klouzal po tom mém a ve mně se zvyšoval pocit, že chci jeho rty všude. Jeho ruka, která byla na mém pasu se posouvala níž a níž, až zastala u mých jeansech. Usmál se mi do rtů. Moje volná ruka vystřelila k lemu je trička. Chtěla jsem mu ji dát dolů, pomohl mi, když v tom se, ale dveře prudce otevřeli. Oba jsme od sebe rychle uskočili a já jsem ďábelsky propalovala člověka, který nás vyrušil – Harold. „Ou, já jsem jenom… ehm…“ Byl zaražený. Bylo mu nejspíše trapné, že nás vyrušil. „Já jsem se jen přišel zeptat, jestli nechcete koláč…“ Louis si těžce povzdechl a pokroutil hlavou. Já jsem stála, jako opařená, ale uvnitř mě to všechno vřelo. „Asi ne, že?“ Oba jsme se na něj vražedně koukli. „Dobře už mizím!“ Nahlas zaintonoval a šel pryč. Louis sebou praštil na postel. Harolde ty si to tak posral! Naštvaně křičelo, kopalo mé podvědomí. Asi jsem blázen, ale ono na to káplo. Přešla jsem kolem něj a usadila se na posteli. Louis se začal náhle smát. „Koláč.“ Přes smích řekl. Nechápavě jsem na něj koukla, i v tom, že vím, že to nevidí. „Koláč!“

„Co máš s tím koláčem?“ Optala jsem se. „Ten koláč nám přerušil intimní chvíli.“ Zvedl hlavu z peřin a pobaveně se na mě zahleděl. „Já vím.“ Usmála jsem se. Louis se začal posouvat ke mně. „Chci pusu.“ Našpulil rty. Natáhla jsem se k němu a chtěla mu dát pusu, ale on mě uchytil za pas a přetočil po sebe. „Idiote!“ Zakřičela jsem se smíchem. „Proč zrovna Idiot?“ Šokovaně se zeptal. „Protože jsi idiot, Nikdy tě to nenapadlo?“ Zaujímala jsem se. Nebo to byla spíš řečnická otázka. „Nikdy mě tak nikdy nenazval, kromě tebe.“ To se divím. Tahle jeho odpověď mě zarazila. „Nikdo?“ Nadzvedla jsem obočí. On je zahmkal a pokroutil hlavou. „Jenom ty.“ Dodal a políbil mě na nos. Tohle je už moc stereotypní bych řekla. „Jsi strašně stereotypní!“ Důrazně jsem řekla a čekala jeho reakci. „Jak to myslíš?“ Jasně, nepochopil to… „No, tak jsi stereotypní v tomhle, děláš věci, které jsou ohrané, jako například, teď, jak jsi mě líbl na nos.“

„A?“

„A proto jsi stereotypní!“

„Jsem stará škola.“ Po téhle větě jsem vybuchla v smích. Stará škola?! Oh můj Bože! S kým se to tady bavím? „Nesměj se. Není to vtipný.“ Protestoval. „Je!“ řekla jsem se smíchem. Musela jsem se trochu uklidnit a smát se tiše. „Urážíš mě momentálně.“

„Ty jsi na to zvyklej, to je dobrý.“ Znovu jsem se zasmála. Dobře jsem se na jeho účet bavila. Musela jsem, ale bohužel přestat, neboť mě začalo píchat v břiše. „Už jsi klidná?“ Optal se pobaveně. „Ano.“ Zahihňala jsem se. „Dobře, uznávám. Jsem stereotypní, ale ty jsi panovačná!“

„Já to vím!“ Zachichotala jsem se. Louis mě náhle políbil na rty. V tom mi, ale začal zvonit mobil v kapse. Začala jsem se pod ním mykat. Své rty jsem oddělila od těch jeho a snažila se ho ze sebe shodit. „Slez ze mě!“ Odstrčila jsem ho ze svého těla a on se málem skutálel z postele. To je asi jeho specialita. Rychle jsem ho vytáhla a hovor přijala. Bylo to neznáme číslo. „Ano?“ Slušně jsem se optala. „Dobrý den slečno McKeyr. Tady  Collins…“ Ou, volá modest. „Chtěl jsem Vám oznámit, že jsme Vám již zaslali na váš účet výplatu a chtěl Vás obeznámit o chystající se akci, na které musíte být společně s Tomlinsonem.“ Řekl monotónně a připadal mi strašně diskrétní. „Dobře, děkuju. Mohla bych se zeptat, co je to za akci?“ Mile jsem se zeptala. Louis se, ale rozhodl mi dělat zle – začal mě líbat. Po celé tváři a já se tak nemohla soustředit na slova, která šla z telefonu. „…Takže tam buďte v osm večer přesně! Nashledanou.“ Hovor hned ukončil a ani nečekal na mou reakci. „Louisi! Kvůli tobě jsem nic neslyšela!“

„No a co!“

„Louisi, byl to modest!“ Po mé větě, jako by rázem zamrzl. „A co říkali?“ Optal se. „No, řekli, že mi poslali výplatu takže jsem bohatá -smích- a mluvili o nějaké akci, ale nic jsem neslyšela!“

„Jak to?“

„Protože jsi mě líbal!“

„Ale nemluvil!“ Odpověděl mi s úsměvem. „Ty jsi ho neposlouchala kvůli mým polibkům?“ Jakoby překvapeně se zeptal. Na to jsem radši ani neodpověděla. Nemohla jsem se soustředit, protože jeho hebké rty se dotýkali mé kůže. „Aah! Jsem zděšen! S kým to chodím proboha?“ Dramaticky se zeptal a zatvářil se strašně šokovaně. „Já se sebe ptám taky.“ Zahihňala jsem se. Slezla jsem z postele a přešla ke dveřím. „Kam jdeš?“

„Dolů jdeš taky?“ On rychle zlezl z postele a upravil si vlasy. To jako vážně. Já jsem nad tím jenom obrátila oči v sloup a šla ke schodům.  Nechtělo se mi ležet v posteli a tak jsem myslela, že kluci budou mít nějaký plán, zase. Mohli bychom se kouknout film! Zamířila jsem rovnou do kuchyně, neboť tam většinou tráví hodně času. Ale když jsem viděla, že se tam nesvítí a ani nikde okolo, napadlo mě, jsou vůbec doma? Musí být! Vždyť mi Harry otevřel dveře, jak jsem přišla a pak nás s Louisem taky vyrušil. Otočila jsem se proto na Louise. „Myslíš, že Hazz odešel?“

„Myslím si, že si z nás udělal srandu a žádný koláč neměl.“ Zkonstatoval Lou. „Nebo Niall snědl ten koláč a odvlekl Harryho a tak se zbavil důkazů.“ Zkonstatovala jsem pro změnu já. „To není zlý nápad, ale víš, jak zjistíme, že tady nejsou?“ Jen jsem pokroutila hlavou. On se uculil. „HARRY!“ Nahlas zakřičel svým pisklavým hlasem.  Dlouho bylo ticho a tak usoudil, že tady nikdo není, „Jsme sami.“

„Vypadá to tak.“ Souhlasila jsem. Na jeho rtech hrál lehký úsměv a jeho oči jiskřili. „Co budeme dělat?“ Optala jsem se znuděně. Jeho odpověď mě kupodivu překvapila a zarazila.

„Pojďme se hrát.“ 

 
-Uf to zní divně :D po sto letech nová kapitola! :) Odpusťte! :D Tenhle díl chci věnovat @NikolKol , která se mi v komentáři dost rozepsala a toho si cením! :D Bylo to vtipné číst :D ale chci tě upozornit!:D GEORGE A LOUIS patří mě! ♥ Prosím votujte :D nebo votesujte :D nebo hvězdičkujte :D a zdělte názory v komentářich budu za to ráda a chtěla bych i věnovat části, tak nechť mám komu! :) :D 

-Wallerie xx