Idiot || tomlinson

Chapter 21

Část věnuju Baus-idk ! :)

Celeste:

Po mé tváři se kutálely kapičky hřejivé vody. Musela jsem ze sebe umýt ten pach nemocnice. Do ruky jsem si vytlačila trochu sprchového mýdla a rozetřela si ho po celém těle. Příjemně teplé kapky vody mi smáčeli vlasy, které byly hned mokré. Rozhodla jsem se, že si umyju i vlasy. Do vlasů jsem si aplikovala šampón a jemně si masírovala temeno hlavy. Sprchou jsem ho pak smyla a ještě chvíli stála v proudu tekoucí vody. Musela jsem přemýšlet, ale nechtělo se mi, a když vím, nad čím vším mám přemýšlet, tak na to ani nemám chuť. Co se stalo, stalo se. To je motto pro dnešek. Zbytek večera chci zůstat v posteli a hrát se na mobilu nebo něco podobného. Zastavila jsem vodu a otevřela dvířka od sprchy. Vyšla jsem ven a kolem těla si ovinula hebký ručník, kterým jsem schovala své mokré tělo.  Přešla jsem k zrcadlu a rukou setřela páru. Malý kousek jsem si tam nechala a tak jsem tam napsala Celeste. Někdy si připadám, že mi je deset a ne dvacet.  Podívala jsem se na sebe v zrcadle a všimla si rozmazané řasenky pod mýma očima. Rukama jsem si to setřela a pak ještě umyla. Když jsem si uvědomila, že jsem si zase nevzala oblečení, vyšla jsem z koupelny a přešla ke skříni. Z ní jsem si vytáhla černé spodní prádlo, volné tričko a legíny, když mě zastavili někoho ruce na mých ramenech. Já jsem nadskočila od leknutí. Ten dotyčný za mnou posunul své ruce na moje boky a objal mě. Hlavu si položil na mé rameno a šeptal: „To jsem já.“ Řekl Louis a políbil mě do vlasů. V mém břichu se objevili motýly, musí tohle dělat? Jeho vroucí dech zahříval můj krk a jeho objímající tělo mě taky hřálo. Najednou můj krk začal obdarovávat letmými polibky, které mě tak neskutečně pálili. „Loui, přestaň.“ Zašeptala jsem a vykroutila se z jeho objetí. Koukla se mu do očí a pak se vrátila do koupelny. Ručník vysušil moje tělo a já se tak mohla obléct. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a nechala, at' se vysuší sami. Pára na zrcadle zmizela a tak uschl můj podpis. Neřešila jsem to a chtěla vyjít ven, ale zastavilo mě něco uvnitř mé hlavy. Mysl. Jak můžu jít ven, když je tam je on? Jak se mám chovat po tom, co se stalo? A je to tu zase. Přemýšlíš, nepřemýšlej! Jdi dělat, co jsi chtěla! Otevřela jsem dveře a přešla do pokoje. Louis se rozvaloval na posteli, hlavou v polštářích. Musela jsem se nad tím pousmát. Šla jsem k posteli a sedla si na svou stranu, Louis nadzvednul hlavu, no pak ji vrátil na stejné místo, jako předtím. Na nočním stolku ležel můj mobil a tak jsem se pro něj natáhla. Musela jsem si ho vyfotit. Se zvukem představující vytvořený snímek se Louis trhl. Sedl si normálně a překřížil si ruce na prsou. „Co si udělala?“ Zeptal se. „Vyfotila tě.“

„Proč?“

„Jen tak.“ Pípla jsem a opřela se o polštář. Louis na mě zkoumavě chvíli koukl a pak chtěl něco říct, ale radši sklonil hlavu a lehl si. Já šla po sto letech na facebook. Měla jsem tři zprávy, první byla od Jenny, druhá od Jane a poslední byla od táty?! Můj otec má facebook?! Co to sakra… Jen jsem nad tím protočila oči v sloup a otevřela zprávu od Jenn.

Jenny Drew

-Hele musím ti něco říct…

Napsala mi to dnes, rychle jsem napsala odpověď.

Celeste McKyer

-Vo co go?

Jenny píše…

-Máš teď čas? Že bychom někam šli.

-Fajn, sejdeme se na zastávce v Regent Street!

Viděla to, ale neodepsala mi. Vstala jsem z postele a rozhodla se, že si převléknu jen tričko. Vzala jsem si černé tílko a na to kostkovanou modrou košili. „Kam jdeš?“