Idiot || tomlinson

Chapter 17

„Hm oni jsou tak rozkošní.“ Slyšela jsem. „I já chci takový vztah.“

„Koukni, jak ji objímá!“ Řekla tiše. „Já chci kluka, jako je náš Loui.“

„Proč Loui?“ Poznala jsem hlas Lottie. „Protože je to skvělý kluk, je vtipný a dokáže být i romantický. Tady se to projevuje.“

„Vždyť ji slintá na rameno.“ Tiše se zasmějí. „Loui? Taky slyšíš ty hlasy?“ Optala jsem se ho se zavřenýma očima. „Ano. Myslíš, že nás někdo sleduje?“ Zeptal se pobaveně. Já otevřela oči a zaostřila dvě postavy mezi dveřmi. Fizzy a Lottie. Obě ztuhli.  Ohlídla jsem se a Louis měl pořád zavřený oči a dýchal do mého ramena. Zase mi přešel rozkošný. Já na něj foukla a on svraštil obočí. „Přestaň.“

„Jinak co?“ Vyzývavě jsem se ho zeptala a on otevřel oči. On se na mě usmál a řekl: „Jinak uvidíš.“

„Jo? A co uvidím?“ Nedalo mi to. Musela jsem se ho to zeptat. On se usmál ještě víc a překulil se semnou. Obkročmo na mně seděl. „Louisi! Jsou tady děti!“ Zasmála jsem se a koukla na Fizzy a Lottie, které na nás zírali. On se hodil zpátky na své místo a vyplázl mi jazyk. Pak přišla Louiho máma a taky se koukla do pokoje zatím, co se holky se opírali o futra dveří. „Vy jste je vzbudili? Já si je chtěla ještě vyfotit.“ Řekla smutně. „Já je vyfotila.“ Řekla pyšně Fizzy. Já a Louis jsme se na ní ne moc hezky podívali. (Fizzy) Jich máma pak odešla, ale před tím ještě převrátila oči. „My vás necháme. Můžete pokračovat v tom … co jste dělali…“ řekla vesele Fizzy a zavírala dveře. „Spali?“ Optal se jí Louis. „Ne, to tvoje sedění na Cel.“ Řekla se smíchem a zavřela dveře. „Co jsi mi chtěl tehdy udělat?“ Zeptala jsem se ho s jemným úsměvem na rtech. On se naklonil nade mě a opět se sladce pousmál. „Políbit tě?“

„To se mě ptáš?“

„Ne.“ A v tom mě políbil. Jeho jemně tvarované rty se spojovaly s těmi mými. Doslova si bral moje rty. Moje ruce zajely do jeho vlasů a tam jsem ho jemně zatahala. To jak byl nade mnou, mě strašně štvalo, proto jsem ho svou nohou práskla dolů. Což způsobilo, že se naše pánve srazily. On mi zasténal do rtů, ale dál je dravě líbal. Pak se ode mě odtáhl. Olízl si spodní ret a pousmál se. Já byla z toho všeho úplně mimo, proto jsem hltala každé jeho slovo. „To se mi líbilo, Celeste.“ Řekl a postavil se z postele a přešel k pracovnímu stolu, který měl v pokoji. „Rád bych se oblék,“ A? Klidně se svleč. Co to zas plácám? Celesto, jsi totálně mimo, a já taky. Co se to kruci děje v mé hlavě?! Louis Tomlinson se děje…

Seděli jsme při stole a snídali – všichni, jako rodina. „Až teď jsem si všimla ten přívěsek, který máš na krku Celest, L? L jako…?“ Koukla na Louise jeho mamka. „Ano. L jako Louis. Má mi nosit štěstí, že jo?“ Usmála jsem se na Louise, který se na mě ledabyle koukal. Jeho levá ruka dopadla na mou pravou, kterou jsem měla položenou vedle talíře. Do pusy jsem si dala lžičku müsli. (Je levačka) „Jo, protože mívá noční můry.“ Řekl Louis upřímně. Já se na něj koukla s vražedným pohledem. Svou nohou jsem ho kopla do té jeho. Idiot. „Míváš noční můry? A o čem pak?“ Zeptala se zděšeně. O vašem synovi. „To je složitý. Nechci o tom mluvit.“ Opověděla jsem a dál se věnovala své snídani.

|Později|

Naposledy jsme se loučili se všemi. Louis objímal svou mámu a já se loučila s Phoebe a Daisy. Pak jsem přešla k Lottie, která mě silně objala. „Musíš se ještě vrátit!“ Řekla vesele. „To záleží na tamto klukovi.“ Ukázala jsem na Louise, který byl stále se svou mámou. Ani se mu nedivím. „Ale! I tak přijď!“ Řekla se smíchem a já se jen pousmála. Lottie byla poslední s kým jsem se rozloučila, přešla jsem tedy k Louisovu autu. On jim ještě zamával a pak se kouknul na mě. Odemknul auto a já si otevřela dveře a nasedla. Louis mezi tím obešel auto a sedl si ke mně. Nastartoval a já stáhla ještě okno. Auto se rozjelo a já jim ještě mávala, po několika metrech od domu jsem svou ruku schovala, ale okno nechala otevřené. „Proč jsi to řekl?“ Zeptala jsem se ho naštvaně. „řekl jsem co?“

„Že mívám noční můry! Vždyť to není pravda!“ Okřikla jsem ho. „Není?“ Překvapeně se na mě koukl. „Ne! Protože to bylo jen jednou!“ Přiznala jsem. Vždyť to tak i bylo. „To nevadí, i tak ti ten přívěsek má nosit štěstí.“

„Jsi si jistý, že to mám jen pro štěstí?“

„A nač asi?“

„Abych nezapomněla.“ Jeho pohled se znovu přesunul na mě. „Nezapomněla na co? Na mě?“ Zachechtat se. „Možná.“ Věnovala jsem mu svůj vážný pohled. On zase uhl svým pohledem. Já se zadívala na město, kterým jsme přejížděli.

Louis zastal na okraji cesty někde uprostřed ničeho. „Ehm, kde to jsme?“

„Nevím, ale potřebuju se protáhnout.“ Vystoupil z auta a šel někam do lesa. Potřebuje čůrat nebo co? Zamyslela jsem se. Když nepřicházel po nějakém čase, vystoupila jsem z auta a vybrala se za ním. Že by byl tak pitomý a vrazil do větve? Šla jsem nevím ani kudy, ale našla jsem ho. S někým telefonoval – zase. „Ano… Samozřejmě… Takže všechno je v pohodě? … Dobře Sbohem.“ Dokončil Louis a otočil se, spatřil mě, jak se na něj koukám. „Špehuješ mě?“ Zeptal se a chytil mě za ruku a tahal ven z lesa. „Ne, jen jsem se bála, jestli tě něco nesejmulo.“

„Jo a co? Kámen?“ Nó, nikdy nevíš… Já se trocha zasmála. „Hele ty ses zasmála! To by chtělo Oscara.“

„To už vtipný nebylo.“ Zastali jsme před autem. Já si překřížila ruce a hleděla na něj. „Co tě přinutilo vystoupit z auta?“ Optal se náhle. „No přece ty.“ Přiznala jsem. „Jak jako já?“ Já nad tím přetočila oči. „Vždyť ti říkám, bála jsem se, jestli se ti něco nestalo.“ Upřímně jsem se na něj usmála. „Hele máš tady signál na net?“ To si děláš srandu. Hodila jsem po něm poker face. Koukla jsem se na mobil. „Ne, proč?“

„Protože Lottie přidala fotku, jak jsme spali na twitter.“

„A?“

„A?! Vždyť z toho mohl být problém!“

„Tys telefonoval s Modestem?“ Překvapeně jsem se na něj koukla. „Jo, ale jsou nadšení, což je divný.“ Svraštil čelo. „Ale není tak se těš.“

„Ale já se netěším.“ Odpověděl nevrle. „Proč?“ Šla jsem k němu blíž, chytla ho za ruku a přitáhla k sobě. Mezi námi bylo asi deseti centimetrová vzdálenost. „Hm?“ Zkoumavě jsem se mu zahleděla do očí.  Teď můžu přiznat, že jsem se oficiálně zamilovala do jeho očí. My obě. „Já nevím.“ Řekl znechuceně. „Tak to musíme vyřešit.“ Svůdně jsem mu sdělila a přisála se na jeho rty. On mě přitlačil o auto a líbal mě dál.

 -Doufám, že to nikoho nevzbudilo, i když asi jo :D , ale taky možná, že ne! :D Dobře to je fuk! Hele teď vás chci vážně o něco požádat, každý kdo to teď čte, moc bych byla ráda kdyby hste tak udělali všichi, jde o tohle, chtěla bych, aby jste mi napsali, jaký máte názor na tuhle povídku! Opravdu, ale vážně bych chtěla vidět ty komentáře.. :) vím, že to většina neposlechne, ale přála bych si to :) Všechny votes hrozně moc potěší! ♥ 

Vaše stěna Wall :D -Wallerie