Idiot || tomlinson

Chapter 8

(Reflex- podnět na podrážděnost)

Když jsem uviděla Louise ve sprše hned jsem se otočila. „Promiň.“ Omluvila jsem se mu a chtěla odejít, ale něčeho jsem si prvně nevšimla. Louis nestál ve sprše on se hlavou opíral o stěnu zatím, co na něj stékala voda. Hned jsem se otočila a šla ke sprše. Měla jsem pravdu. Louis byl hlavou opřený o kachličky. Otevřela jsem dveře od sprchy a snažila se udržel pohled nahoru. Chtěla jsem se podívat, ale bylo tady něco důležitější.

Natáhla jsem se pro sprchu, abych vypnula proud vody. Když na mou ruku dopadly kapky ledové vody hned jsem se natáhla pro ručník. Louis byl celý podchlazený. Zabalila jsem ho do ručníku a snažila se ho vytáhnout. No pro mě byl těžký. Místo toho, abych někoho zavolala, snažila jsem se probrat Louise. Svou teplou dlaň jsem mu položila na tvář a pohladila ho. Trochu se mi ho podařilo, probral, ale nebyl schopen přejít sám. Šla jsem s ním až k posteli, kde jsem ho následně uložila. Na sobě měl pořád jen ručník.

Jelikož já ho oblíkat nebudu celého, vytáhla jsem ze skříně svetr a navlékla mu ho. Přikryla jsem ho ještě peřinou. Jediné na co jsem dokázala myslet byly otázky. „Co tam dělal? „Co se stalo?“ „Jak se to stalo?“

Otázky bez odpovědi. Já si lehla k Louisovi a vzala si ho do náručí. Měla jsem potřebu dát mu teplo. Vždyť byl jako nanuk. Po několika minutách se ozvalo zaklepání na dveře. „Dál?“ Do pokoje se nahrnul Harry. „Kde jste tak dlouho?“ Zeptal se. No když uviděl situaci před sebou zarazil se. „Co se stalo?“ Zeptal se starostlivě. „Našla jsem ho ve sprše. Byl v šoku nebo něco takového.“ Nejsem si jistá, jestli v tom šoku není i teď. „Jinak všechno dobrý. A ty palačinky snězte. Mě přešla chuť.“ Já na ně ani chuť neměla. „Tak dobře.“ Odešel z pokoje letmým krokem.

Cítila jsem, jak Louis vydechuje vzduch na mé hrudi. Jednu ruku přesunul z mého břicha na moje rameno. Čím na mě dával víc své váhy, ale o to teď nešlo. Hlavně, že je v pořádku. Tedy možná. Louis sebou začal po necelých 20 minutách cukat. I jeho dech se zrychlil. Já ho začala hladit po vlasech. „Louisi to je dobrý. Všechno je v pohodě.“ Chlácholila jsem ho. Doufala jsem, že mě slyšel, když se to upokojilo. Cítila jsem, jak třel své boky o vnitřní stěny mých stehen. Také jsem cítila, jak mu postupně klesá ten ručník, který zakrýval jeho partie.

Když jsem měla šaty, cítila jsem každý reflex na mých nohou. Rukou jsem šmátrala po tom ručníku, když v tom jsem se dotkla něčeho jiného. Ruku jsem hned vytáhla. Jen doufám, že to nebylo to, co si myslím. „Kde si byla tou rukou?“ Zeptá se Louis a mě skoro klepne. „Ty jsi vzhůru?!“ Řeknu v malém šoku. „Díky tvoji ruce už ano.“ Odpověděl s úsměvem. „Louisi? Co se stalo v té sprše?“ Ptám se ho na jednu z mých nezodpověděných otázek. „Jaké sprše?“ Ou, je víc mimo jak jsem si myslela. „V té, které jsi byl před dvaceti minutami?“

„Já nebyl ve sprše.“

„Jo byl.“

„Vážně? A co jsem tam dělal?“ NO CO ASI?! MOŽNÁ SIS HONIL. „Koupal se?“

„Jo vlastně ano byl jsem a pak?“

„Já nevím, co bylo pak, vždyť se tě nato ptám!“

„Taky pravda. Možná jsem si bouchnul hlavu. Nebo mi něco padlo na hlavu. Já nevím.“ Přiznal, ale i tak byl mimo. Víc jak obvykle. „Může tě požádat o laskavost?“ Zeptám se. „jo.“

„Jdi se obléct prosím.“ Vážně jsem už nemohla snést ten pocit, že na mě leží nahý. „Ale mě je tady dobře.“ Zasténal. „Padej.“

„Za to, že jsi na mě tak hnusná tak ne.“ Fajn, on to chce po dobrém. „Jestli se oblékneš, jsem ochotná tě znovu objímat v posteli.“ Zašeptám mu do ucha. On se na mě překvapeně koukne. „Opravdu?“ Jen přikývnu. „Dobře.“ On se vykroutí z mého objetí a jde ven z postele. Logicky jde bez ručníku. Já si zakryla oči. No, ale koukala jsem na jeho zadek přes malé spáry mezi prsty. „Máš hezký zadek. Víš o tom?“ Zasměju se. „Já myslel, že se nekoukáš.“