Happy ending CZ

Kapitola 2

David

Tadeáš: ,,Ahoj''

Páni on fakt napsal!!

Měl jsem na tváři usměv velkosti Spojených států ale ten mi ihned zmizel, když jsem si uvědomil, že mu budu něco odepsat.

Tak jo. To zvládnu. Davide zapoj mozkové buňky a využij vše co tě učili ve škole...nic. Měli by nás ve škole učit potřebnější věci než nějakou kalorimetrickou rovnici.

Ani to nemusíš zkoušet. Hned mu dojde, že se zahazovat s tebou nemá smysl. Vzdej to!!

Achjo. Proč musím vždy vést myšlenkovou bitvu se svými nesebevědomými myšlenkami? Proč mi mé nesebevědomí musí neustále ukazovat jaký jsem zabedněný introvert.

Ale tentokrát tuto bitvu vyhraju. Musím dokázat svému nesebevědomí, že nyní se dokážu člověku otevřít a navázat konverzaci. Tentokrát vyhraju!

Dejvit: Ahoj. Dneska po druhé.

Hmm. Docela jsem se svou odpovědí spokojen. Mohlo to totiž dopadnout hůř. Teď už jenom aby odepsal. Prosím.

Tadeáš: Máš dobré videa na musical.ly. (nikdy si nejsem jistý jak se ten název píše😂😂)

On mi pochválil videa. Páni asi umírám. Myslím, že to jde líp než bych kdykoli plánoval.

Dejvit: Děkuji. Ty máš taky super videa 😊. A já si taky nejsem jistý jak se to píše.

Překvapuju sám sebe a překračuji své hranice s komunikací s lidmi.

Tadeáš: Jó. Nevím teda proč tomu dávali tak složitý název 😂

Dejvit: Přesně 😂😂

Konec. Tadeáš pár minut nic nenapsal. Úplně jsem zabil konverzaci. To bych nebyl já, kdyby se se mnou někdo chtěl bavit.

No nic. Co se dá dělat. Nikdy jsem mu neměl psát. Alespoň bych si teď ušeřil tu špatnou náladu, skoro až depresivní. Proč? Proč já musím mít takový nechtěný dar, že se semnou nikdo nechce bavit? Proč nedokážu s lidmi komunikovat? Proč nedokážu udržet konverzaci? Proč nedokážu s lidmi mluvit když stojí přímo přede mnou? A konverzace přes internet je přece o mnoho jednodušší. Nebo by alespoň měla být. Ale ne pro mě.

Tadeáš nic neodepsal a já nevím co nadhodit za téma. Co nadělám.

Tadeáš: Jak se jmenuješ?

Tak přeci jen jsem byl zachráněn od mého neschopného mozku, který nedokáže vymyslet smysluplný chat.

Trochu jsem nechápal proč se mě ptá na jméno ale pak mi došlo, že na profilu mám pouze přezdívku Dejvit. Mám trochu zpomalený mozek.

Dejvit: David

Dejvit: Ty jse opravdu jmenuješ Kapusta? Tomu jménu bych věřil ale to příjmení...

Opravdu dnes překonávám hranice vesmíru, když se snažím vypadat jako extrovertní charakter člověka. Ale tento David není až zas tak špatný.

Tadeáš: Ano opravdu se tak jmenuju. A neměj z mého jména nebo příjmení srandu. Já se za něj nestydím!

Dejvit: Né promiň. Já se ti nechci vysmívat nebo tak něco. Jenom jsem si myslel, že by to mohla být přezdívka.

Tadeáš: Fajn. Já tě jen upozorňuju. Protože by jsi klidně mohl přijít k úrazu. 😉

Dejvit: K úrazu? To mi jako vyhrožuješ? 😏 Ani nevýš odkud jsem.

Tadeáš: Odkud jsi?

Dejvit: Vážně? To by jsi fakt klidně přišel ke mě domů, dost možná i přes půlku republiky, a vynadal mi, protože bych se ti posmíval kvůli příjmení(což samozřejmě neudělám)?

Možná bych ho mohl vytočit a zkusit jestli dodrží slovo a opravdu by přišel. Ale raději ne.

Tadeáš: Možná. Nevím. Ale řekni mi odkud jsi. Noták.

Dejvit: Zlínský kraj.

Když to chce mít...

Tadeáš: To není možný. Já taky. 😁 Jaké město?

Dejvit: Vážně? Neděláš si srandu?

Tadeáš: Ne nedělám. Proč mi pořád nevěříš?? 😭

Dejvit: Jednoduše. Nejsem důvěřivý typ člověka.

Tadeáš: Tak mi věř. Nevidím jediný důvod proč bych ti měl lhát 😣. A co to město?

Dejvit: Promiň no. Kroměříž.

Snad nedělám chybu. Prosím.
Nevím jestli chci aby bydlel někde poblíž nebo kilometry daleko.

Tadeáš: Já jsem z vesnice kousek od Zlína. Nevíš jak daleko to k sobě máme?

Dejvit: Jak to mám asi vědět. Blíže specifikuj lokaci prosím.

Ani nevím proč jsem to napsal tímto stylem intelektuála. Prostě mi to v tu chvíli připadalo jako fajn otázka.

Tadeáš: Želechovice nad Dřevnicí

Zadal jsem si to do map. Nejsem přeci jasnovědec abych věděl všechno.

Dejvit: Něco okolo 40. kilometrů. Asi hodinu cesty.

Tadeáš: Tak to by jsme někdy mohli zajít třeba ven.

Tak moment. Tak rychle? To je na mě rychlostí světla.

Dejvit: Tak to prr. To, že od sebe bydlíme "kousek" neznamená, že budem hned nejlepší kamarádi a budem chodit ven.

Tadeáš: Ne? 😢

Dejvit: Ne. Zatím. Na mě musíš pomaleji.

Tadeáš: Hmmm..musím na tebe.

Dejvit: Nech toho. Kolik ti vůbec je?

Tadeáš: 14. Ty?

Dejvit: 15.

,, Davide!! Večeře!" zakřičí na mě mamka z kuchyně.

Dejvit: Už musím jít. Mamka. Večeře. Ahoj.

Tadeáš: Ahoj. Napíšem si zítra?

Docela jsem překvapený, že chce pokračovat v našem "seznamování". Ale jsem rád.

Dejvit: Jasně 😉. Zatím.

Tadeáš: Pá 😘

Trochu mě zaskočil ten smajlík ale nakonec..je to jen smajlík. Jen obličej, který nahrazuje lidské emoce v internetové komunikaci.

Raději vypnu mobil, nechám ho na stole v pokoji a jdu do kuchyně. Mamka nemá ráda když u jídla mám mobil v ruce nebo nedejbože jídlo v pokoji nebo obýváku. Takže jsem pro dnešek už, pro moji bezpečnost, nezabýval tím klukem.
Tadeášem.

(Na obrázku je Tadeáš)