Happy ending CZ

Kapitola 12

David

Užíval jsem si chvíli, kdy jsem byl s ním. S ním ve spojení. Malá nevinná pusa se přeměnila na vášnivé líbání. Nemohl jsem tomu uvěřit, že ten kluk, který stojí kousíček přede mnou, o mě stojí. Chce abychom byli spolu.

Byla to jedna z těch chvílí, kdy chcete aby zamrznul celý svět a vy by jste mohli zemřít právě v ten nádherný okamžik. Společně s osobou stojící po vašem boku.

Bohužel žádná chvíle netrvá věčně ani ta nádherná přítomnost a ani ta nechtěná přítomnost.

Naše rty se odpojily. Ale jenom rty. Naše nosy se dotýkaly a já se na něj díval a pozoroval ho. Jeho oči směřovaly dolů ale na rtech vyčníval okouzlující úsměv. Popravdě i na těch mých.

Vzal jsem jeho bradu do ruky a zvednul mu ji. Jeho pohled ale zůstal na zemi.

,, No ták. Podívej se na mě." řekl jsem mu. Pomalu, velmi pomalu se jeho pohled zvedal. Za chvíli jeho oči našly ty mé. A jeho úsměv zmizel.

Proč mi to dělá? Proč je smutný? Nechci aby byl smutný.

Pozvdechl jsem si a objal ho. On mi objetí vrátil. A tak jsme tam jenom tak v noci, něco po druhé ráno, stáli na ulici a objímali se.

,, Co je?" zeptal jsem se udiveným ale stále šťastným hlasem.

,, Nic. Jen jsem šťastný. Ale vím, že o to můžu přijít, protože já jsem já a ty jsi....ty. Jsi dokonalý a perfektní a"
,, A to už stačí, protože nic z toho nejsem. Taky mám strach, že to nedopadne. Ale já se budu snažit. Spolu to vydžíme."

,, Ale... bydlíš daleko." řekl a podíval se na mě ublíženým pohledem.

,, Tak podívej. Dostal jsem se sem" vytáhl jsem mobil a podíval jsem se kolik je hodin ,, ve 2:15 ráno, takže přes den by to neměl být nejmenší problém. Máme víkendy a budu za tebou jezdit i přes týden."

Jeho oči teď byli naplněné nadějí. ,, Vážně?" zeptal se překvapeně.

,, Samozřejmě. Tak často, jak jen to půjde." odpověděl jsem a doufal, že ho trochu uklidním.

,, Slibuješ?"

,, Slibuju." řekl jsem a opět jsem si ho přitáhl k sobě a dal mu pusu do vlasů.

Chvilku jsme tam jestě tak stáli a pak se Táďa odtáhnul. Ale naše ruce propojil.

,, Co teď?" zeptal se.

,, No, to jsem jaksi nedomyslel." řekl jsem po pravdě. Vůbec jsem totiž nepremýšlel co budu dělat potom. ,, Věci do školy ale mám."

,, Tak co kdyby jsi šel k nám? Mohli bychom si celý zbytek noci povídat. Stejně myslím, že neusnu."

,, Nó, moc se mi venku mrznout nechce. Ale nebude to vašim vadit?"

,, Asi ne. Kdy ti jede autobus?"

,, Něco okolo půl sedmé by to myslím mělo jet. Asi." pokrčil jsem rameny.

,, Tak to zmizíš dřív než rodiče vůbec vstanou."

,, No tak dobře. To budu zítra ve škole vypadat." trochu jsem se zasmál a on taky.

,, Ale varuju tě. Mám v pokoji trochu borel. Uklidil bych, kdybych věděl jaká navštěva příjde." taky se zasmál a já ho napodobil.

,, To neva. Nemohl jsi vědět, že mě napadne taková šílenost, jáká mě napadla."

Jenom se usmál a vedl mě do jejich domu. Do svého pokoje, kde si budeme povídat a možná i líbat. Rozhodně dál nezajdu. Ne dnes. Možná někdy přístě.

( Líbí? Nyní už bez pevné předlohy.)