Happy ending CZ

Kapitola 7

David

Mrzelo mě to. Zahodil jsem šanci skamarádit se s někým, kdo mi rozumí a dělá stejné šílenosti jako já. Oba jsme naprosto šáhlí. Ale nám to nevadí. Klidně ať si o nás lidé myslí své. My máme svou realitu.

Tedy jsme měli. Ještě když jsme byli v kontakutu.
Snažím se nad ním a tím proč nejsme v kontaktu moc nepřemýšlet. Vždy když jsem zabloudil v myšlenkách k tématu Táďa, vždy mi klesla nálada. A proto jsem se na to nesnažil pořád myslet. Ale mnohdy to nešlo. No mnohdy, spíš jsem na něj myslel pořád.
A proto jsem byl pořád smutný. Protože jsem na něj myslel. Nešlo na něj nemyslet.

Přemýšlel jsem, jaké by to bylo kdybychom si stále psali, kdybych mu ten den napsal nebo on mně, kdyby to všechno dopadlo jinak. Jakkoliv.

...
....

Byl jsem ve škole a zbývaly nám posledni dvě hodiny. Výtvarka. Mám rád výtvarku. Dopřává mi stejný pocit jako hudba. Odpoutání pozornosti od reality a jejích problémů a trápení.
Učitel nám dovolival mít v uších sluchátka a malovat. Samozřejmě jsem toho vždy využil. V uších mi zněla Sia. Miluju její hlas, vždy mě odnese do výšin. Přesně tam, kam potřebuji.

Mobil mi zavibroval. Sice byla hodina ale i tak jsem si vytáhl mobil. Jenom výtvarka.

Tadeáš: Ahoj.

Zástava...smrt. Co to má znamenat? On mi napsal. On. Mi. Napsal. Proč mi napsal? Proč to udělal? Chce si ze mně dělat srandu? Chce mi ublížit? Hraje si se mnou?

David: Ahoj?

Tadeáš: Proč ten otazník?

David: Proč jsi mi napsal až po tak dlouhé době?

Tadeáš: Ani ty jsi mi nenapsal. Myslel jsem si, že se se mnou nechceš bavit.

David: Já taky.

Tadeáš: Promiň, měl jsem ti napsat.

David: Taky promiň. Taky jsem ti mohl napsat.

Tadeáš: Né, měl jsem přeci napsat já, ty jeden introverte.

David: No jó. Málem bych zapomněl, jak moc jsme se o sobě dozvěděli. A překvapuje mě, že si to za ty dva týdny pamatuješ, ty jeden extroverte. 😂

Tadeáš: Mě taky 😂😂

David: Tak co potřebuješ?

Tadeáš: Co bych měl potřebovat?

David: No já nevím. Ale když jsi mi napsal po tak dlouhé době, tak něco nejspíš potřebuješ.

Tadeáš: No jó nó. Tak jsi mě prokoukl.

Tadeáš: Zítra jestli máš po škole volno. Byl Valentýn. No a mě napadlo, že by jsme mohli jít ven. Vím, že je to čtvrtek ale co už.

David: No já nevím.

Tadeáš: Neboj. Jenom jako ''forever alone". Půjde i Gabča.

David: Tak asi jo. 😊

Tadeáš: Super. 😆

David: Kdy mám přijet? A kam?

Tadeáš: Tak asi půjdem ven ve Zlíně, né? Mohly bychom zají někam na ''pozdní oběd''.

David: Ok. Takže dojedu něco okolo druhé. Zítra mám krátký den.

Tadeáš: My tě s Gabčou počkáme na nádraží.

David: Super.

Tadeáš: Ok. Tak zítra. Už musím. Pá.

David: Tak teda zítra. Ahoj.

Mám strach. Když jsme si psali, tak jsem měl ohromnou radost a byl jsem, tak nějak šťastný. Ale když jsme si už nepsali, tak mi ublížil. Ublížil mi tím, že se o mě zajímal a pak mě odkopl. Ublížil mým citům a bojím se, aby to neudělal znovu.

(Omlouvám se za chyby. Splňuje vaše očekávání?)