Happy ending CZ

Kapitola 23

David

Ještě chvíli jsem tam jenom stál a zíral jsem tím směrem, kterým odjel autobus ve kterém jel ten kluk. Kluk, který patří mně a já jemu. Kluk, který byl pro mě vším.

Nakomec jsem se probral z jakoby transu a vydal jsem se domů. Domů jsem sice měl namířeno ale vzal jsem to dvakrát tak delší trasou. Jenom jsem se toulal prázdnými ulicemi pomalým krokem.
Ale nakonec jsem přeci musel dorazit domů. V pokoji už nebyl ten kluk, se kterým jsem spal dvakrát v posteli, se kterým jsem se mazlil, se kterým jsem se smál až mě bolelo břicho.

Byl pryč. A v ten moment mi to došlo. Chybí mi. Opravdu mi nějaký člověk chybí. Jasně někdy mi nějaké kámošky chybí ale tohle... chybí mi mnohem víc. Jakoby odešla jedna má část. Jakoby zmizela polovina mého srdce. Opravdu mi schází jeho přítomnost.

Vzal jsem mobil a napsal jsem mu.

Dejvit: Chybíš mi. Už jsi doma?

Položil jsem mobil a šel jsem se osprchovat. Teplá voda vždy pomůže. Smyje vše nečisté a nechtěné na naší kůži. Miluju sprchování.

Tadeáš: Není to ani jeden den. Jsou to asi jenom nějaké dvě hodiny. Víš, že to beze mně budeš muset přežít celý týden?

Dejvit: Vím😢

Tadeáš: To vydržíš😚

Dejvit: Budu muset. Nic jiného mi nezbývá😧

Tadeáš: No vidíš. Jó a rodiče už vědí, že u nás bude spát můj kamarád😉

Dejvit: Super👍

Tadeáš: A taky jsem to, že spolu chodíme na sociální sítě. Aby mi všichni záviděli jakého pěkného kluka mám. 😆😉

Dejvit: Ok. Tak já to dám taky všude. Aby všichni věděli, že jsi můj. 😘

Tadeáš: Ok. Já si půjdu ještě něco dodělat a pak spát. Takže dobrou😙

Dejvit: Ok. Dobrou😙

Asi půjdu taky spát. Věci do škole mám nachystané,oblečení taky a jsem vykoupaný. Ideální čas jít spát.

Proc vždycky ty víkendy utíkají tak rychle? Člověk se ani nestihne zregenerovat a už aby se stresoval pondělím.

....

Pondělí ráno. Mnoho lidí tento den nemá rádo, protože si ho spojuje se začátkem pracovního týdne nebo se začátkem školního týdne. Je to pravda. Pondělí je na nic.

Jako každé ráno jsem vypil kávu a posnídal jsem lupinky.
Jako každé ráno jsem vyrazil do škole, kde jsem měl zstrávit dneska osm hodin. Nemám rád pondělky.

..
...
....
.....
......

Týden uběhnul rychle. Ani jsem se nenadál a pondělek byl tatam.
Celý týden jsem si ve škole psal s Táďou a doma jsme si volali.
Možná, že i to je důvod, proč mi to tak rychle uteklo.

Každopádně byl pátek odpoledne a já běžel domů abych si vyměnil věci a stihnul vlak za dvacet minut.
Doma jsem hodil batoh ke stolu a vytáhnul jsem ze skříně vak.
Do vaku jsem si dal jedno triko, ponožky a trenýrky. Doufám, že mi nějeký oblečení pučí, když já jsem mu taky půjčil něco na převlečení.

Rychle jsem si to zabalil, rozloučil jsem se s mamkou a běžel jsem na vlak.
Naštěstí jsem nebyl tak pomalý jak jsem si myslel, prtotože jsem měl k dobru ještě pět minut.
Napíšu Táďovi.

Dejvit: Vyrazil jsem. Za hodinu jsem u tebe.

Zapojil jsem sluchátka a poddal jsem se silné melodii, která z nich vycházela.

(Omlovám se za chyby. Snažím se vydávat každý den jeden díl ale nevím jestli to budu teď stíhat. Moc učiva a málo času na psaní. Ale budu se opravdu snažit vydávat co nejčastěji. Snad jste spokojeni.)