Happy ending CZ

Kapitola 28

David

Jakmile jsme se začali přibližovat k jejich domu, Tadeáš pustil mou ruku se slovy ,, Potom jim to řeknu.'' a omlouvacím úsměvem na tváři.

Pozdravili jsme jeho mamku, která byla doma a opět jsme skončili v jeho zamknutém pokoji.

Já jsem si ho přitáhnul k sobě rukama, pevně jsem ho chytil a stáhnul jsem nás oba dva na postel. Objímal jsem ho rukama kolem ramen a nohy jsem mu obmotal okolo jeho boků.
Připadal jsem si jako panda a on můj bambus.

,, Nemůžu dýchat.'' zaskuhral Táďa. Já si totiž nevšimnul, že ho dusím svým ramenem.

,, Promiň, promiň.'' povolil jsem stisk obejmutí a poodsunul jsem se.

Převlekli jsme se do jeho tepláků a triček a pak jsem si všiml Táďi, jak sedí na okraji jeho postele a jeho oči prozkoumávají podlahu se smutným výrazem na tváři.
Přisednul jsem si k němu a pravou rukou jsem mu objal ramena. Hlavu jsem sklopil, abych mu viděl do jeho posmutnělé tváře.

,, To bude dobrý. Nemusíš se bát. Jsou to předci tvý rodiče.'' jemně jsem ho pošťouchl a on zvedl hlavu na které byl sice úsměv ale nebyl to ten úsměv radostný, nýbrž falešný a skrývající zoufalství.
Zakroutil jsem hlavou a do levé ruky jsem vzal jeho bradu, aby se na mě díval. ,, Nikdy se na mě takhle neusmívej. Nemusíš přede mnou předstírat, že jsi v pohodě když nejsi v pohodě. Vím že máš strach, tak to přede mnou neskrývej.'' pustil jsem jeho bradu a pevně jsem ho uvěznil ve svém objetí.

Vím jak se cítí. Ten strach, který ukrývá uvnitř sebe, který je tak obrovský a strašidelný. Strach, že ho nepřijmou lidé, kteří jsou mu nejbližší a pro něj nejdůležitější. Že by najednou ztratil ty které miluje a v jeho srdci by vznikla díra, kterou by už nikdy nedokázal zacelit. Už by nikdy nebyl opravdu šťastný a milovaný.
Ale nic z toho se nestane. Jeho rodiče jsou skvělí lidé a milují svého syna. Dopadne to dobře.

Osvobodil se z mého sevření, vstal a zmizel za dveřmi. Za chvilku byl zpět a nechal otevřené dveře. Trochu mě to zaskočilo, protože vždycky zavíral aby nás nikdo nemohl vidět ale zachvíli se za ním obejevila jeho mamka a mně došlo o co se teď bude jednat.

,, Mami,'' oslovil ji a zavřel za ní dveře ,, chci ti něco říct.'' přešel ode dveří a stoupnul si před ni.

,, Doufám, že jsi něco neprovedl ve škole.'' vzala si slovo jeho mamka.
Tadeáš jenom zakroutil hlavou, že ne. Jeho mamka mu tedy pokynula hlavou aby už začal mluvit.
Bylo vidět, že se mu do toho dvakrát moc nechce.

Tadeáš se zadíval na podlahu a začal mluvit ,, No, chtěl jsem ti říct, že'' zvedl hlavu a zhluboka se nadechl ,, že, že jsem na kluky.'' chvíli se Táďa na mamku díval a když nic neřekla, opět hlavu sklopil k zemi.

Já jsem tam jenom tak seděl vzadu ve stínu na posteli a pozoraval jsem co se tady odehrává. Strach z Tadeášovi strany a napětí nebo očekávání ze strany jeho matky.
Byla to zajímavá podívaná.

(Omlovám se za chyby a za nevydávání nových kapitol.)