Happy ending CZ

Kapitola 25

David

Uklidnil jsem se trochu ale stále jsem byl tak trochu emocionálně vyčerpaný. Nejraději bych si zalez někam do kouta a tam zůstal nejméně dalších pět století. Nastěstí tady pro mě byl Táďa a tak jsem se s ním svalil na postel a já se k němu natiskl a začal jsem brečet.

Nevím přesně proč jsem brečel ale zrovna v tu chvíli mi to všechno přišlo tak nesnesitelné. Všechno to na mě najednou spadlo bylo nepředstavitelné prestat. Bulel jsem jako malé mimino. Nešlo ale přestat.
Táďa si mě natiskl ještě blíž. Byl jsem tak rád, že jsem v jeho náručích, že můžu cítit jeho vůni.
Nedokážu si představit, že bych ho ztratil. Neprežil bych to.

Vymanil jsem se z jeho sevření a dostal jsem se nad něj. Rukama jsem se podepřel u jeho hlavy abych ho nezalehl. Prohlížel jsem si ho a nemohl jsem uvěřit, že je opravdu tady. Pomalu jsem se přiblížil a mými rty jsem se dotknul těch jeho. Políbil jsem ho.

Brečel jsem. Brečel jsem a líbal jsem ho. Tadeáš mi zatlačil rukama do ramena a donutil mě se nadzvednout. ,, Co se děje?'' zašeptal a jeho ruku dal na mou tvář. Palcem jezdil po mé kůži a rozmazával mé slzy. ,, Proč brečíš?'' zašeptal znovu.

Nedokázel jsem mu odpovědět jenom jsem dál nepříčetně brečel, i když jsem nechtěl. Nechtěl jsem před ním vypadat jako slaboch. Nebo spíš ještě větší slaboch než doteď. Ale nemohl jsem.

Přesně tak, nicko!!Jenom bul. Nic jiného než slaboch nejsi.

Mé nesebevědomí má pravdu. Jsem nic. Nic nedokážu a jenom brečím.

To už to Tadeáš nedokázal nic neudělat a posadil nás do sedu. Chytnul mi pevně ramena a upřeně se na mě díval. ,, Prosím. Řekni mi co ti je. Jak ti můžu pomoct?'' zeptal se zoufale Táďa. Bylo vidět i slyšet, že má o mě velké obavy. A to mě rozbrečelo ještě víc. Kdyby jenom věděl, že jsem takové nic. Takové nic, které si ho nezaslouží.

Silně mě obejmul a nepouštěl mě. Cítil jsem jeho slzy na mém krku. Rychle jsem se odtáhl.

,, Nebreč.'' vykoktal jsem mezi vzlyky ,, Nebreč kvůli mě.'' nezasložím si to.

,, Brečím protože mám o tebe starost. Prosím co se stalo? Mně můžeš říct všechno.'' držel ruce na mém krku.

,, Nezasložím si tě.'' šeptl jsem a on mě políbil. Já se ale odtrhnul.

,, Takovou kravinu už nikdy neříkej. Nikdy.'' jeho hlas zněl vážně až výhružně. Očima se na mě upřeně díval a já v nich viděl, že to myslí naprosto vážně. Nejsem mu ukradený. Usmál jsem se. On se usmál taky. ,, Vidíš, že to jde.'' přitáhl si mě blíž a políbil mě a já polibek prohloubil. Líbali jsme se dravě a hladově.

Pochvíli jsme se vyslekli jen do spodního prádla a zalezli jsme si pod peřinu. Naštěstí Tadeáš zamknul, takže jsme se nemuseli obávat jeho rodičů. Táďa podal nootebok položil ho před nás na postel. My jsem leželi na břichu a sledovali jsem nějaký seriál.
Přitulil jsem se k němu. Stále jsem se cítil divně, tak nějak emocionálně labilní.

,, Děkuju.'' šeptl jsem když Táďa zrovna zapnul první díl.

,, Nemáš zač.'' usmál se na mě a jeho pravá ruka obejmula mé záda.

,, Děkuju.'' zašeptal jsem tak potichu, že to ani Táďa neslyšel. Nemusel to slyšet, protože to věděl.

(Omluva za chyby.)