Happy ending CZ

Kapitola 3

David

,, Děkuji mami. Bylo to výborné."  pochválil jsem mamce večeři. Ta se na mě otočila a věnovali mi úsměv. Ještě si napustila sklenici vody a odešla do obyváku. Já jsem se zvedl ze židle, vzal talíř a dal ho do myčky. Šel jsem za mamkou do obyváku. Sedl jsem si za ní na gauč. Dívala se na televizi.

,, Půjdu už spát. Dobrou. " řekl jsem a naklonil jsem se abych jí mohl dát pusu na tvář.

,,Dobrou." odpověděla. Já jsem se zvedl a odešel do pokoje.

Nechystal jsem si věci do školy. Zítra je fajn, že máme ruštinu. Ruština je slovanský jazyk, takže s ním nemám nejmenší problém. Jsem rád, že se nemusím učit německy. Ale zítra taky máme fyziku. Opravdu nechápu proč nás nutí sčítat vektory.

Věci do školy mám nachystané. Takže co teď? Můj pohled padne na mobil, který leží na stole na stejném místě na kterém jsem ho zanechal. Chvíli tam jen tak stojím a hypnotizuji ho svým pohled. Přemýšlím jestli bych mu měl ještě dneska napsat. Dojdu ke stolu a vezmu mobil do ruky. Odemknu si ho a hned na mě vyskočí chat s Tadeášem. Chtěl bych zjistit co teď dělá nebo kdy mu zítra začíná a končí škola, abych věděl kdy ho můžu otravovat.

Nebudu mu už dneska psát. Přece jsme se rozloučili a domluvili, že si napíšem zítra. Nebudu se mu vnucovat. Když zítra tak zítra. Tečka.

Položím mobil zpět na stůl.
Zavřu oči.
Co se to se mnou děje? Nikdy jsem se takhle necítil. Takhle divně. Když mu píšu mám obrovský strach, že napíšu něco špatně a opustí mě. Jako to dělají všichni. Mám strach až se mi z toho svírá břicho. Začíná se mi točit hlava. Zapomněl jsem dýchat. Nádech výdech. Jěště jednou. Hluboký nádech a hluboký výdech.

,,To bude... v pohodě. " uklidňuju se.

Otevřu oči. Ani jsem si nevšiml, že se usmívám.

Stop. Dneska už bylo dost přemýšlení nad klukem, který mě okouzlil hned na první pohled.

Zítra jdu do školy takže bych měl jít už spát nebo zítra nevstanu anebo jěště hůř, budu vypadat jak mrtvola.
Vezmu mobil do ruky nastavím si budík a dám ho na nabíječku. Jěstě si nachystám oblečení. Vždycky si chystám oblečení večer, protože ráno jsem rád když se vyhrabu z postele a udělám si lupinky s mlékem.

Věci na zítra mám tedy nachystané. Ještě se převléct do pyžama. Pyžamo mám pod polštářem. Nahnu se nad postel a vytáhnu ho. Zrovna mám své oblíbené. Takové bíložluté a huňaté.
Rozsvítím si lapmpičku u postele a zhasnu velké světlo. Odkryju si peřinu a vlezu si pod ni. Zhasnu lampičku.

Obvykle takto brzy spát nechodím ale jaksi nevím co dělat jiného. Ani nemám chuť se podívat na nějaký film. Tak bude asi opravdu lepší když půjdu spát. Nebo se o to přinejmenším pokusím.

Moje hlava mi teď nepatří. Patří teď klkukovi, který mi ji zamotal. Tadeáš. Tadeáš od Zlína. Je mu 14. let takže nejspíš chodí do deváté třídy.
Líbí se mi jeho jméno.
Tadeáš. Tadeáš. Tadeáš. Táďa.

Musím se o něm dozvědět víc. Všechno.

(Vím, že se tam nic neděje ale snažím se popsat pocity Davida a jeho každodenní život. A taky vám chci přiblížit opravdový charakter postav. Tak jak se opravdu chovají v reálné  životě. Potom by to mělo být už zajímavější. Snad se to líbilo.)

(Na obrázku zleva David zprava Táďa. Vybírala jsem ty fotky asi 20 minut.)