Kapitola 24

134 10 0
                                    

David

Vlak zastavil a já vystupoval. Nejraději bych z toho vlaku vyskočil jen abych ho mohl obejmout o něco dřív.
Zároveň jsem ale pociťoval stres nebo strach. Určitě to byl strach. Tlačil mi na prsa a já myslel, že mě roztrhá.

Vystoupil jsem z vlaku a rozhlížel jsem se po něm ale nikde jsem ho neviděl. Rozhlížel jsem se z prava do leva ale opravdu tam nikde nebyl. Asi nevěděl v kolik přijedu.

Někdo mě ze zadu chytnul za boky, otačil mě a políbil mě. Já jsem se od něj odstrčil ale jakmile jsem zjistil, že je to Táďa, vrhnul jsem se k němu zpátky a vrátil jsem mu polibky.

,, Tak jdeme.'' odtáhl se a rozešel se směrem pryč z nádraží. Já jsem běžel hned za ním a jak jsem ho doběhnul chytil jsem ho za ruku. On se mi ale vysmyknul.
,, Promiň ale nechci aby nás někdo viděl a pak to řekl rodičům. Tady jsi na vesnici a i zdi mají oči.'' upozornil mě. Chápal jsem ho a vůbec jsem se na něj nezlobil. V tomhle jediném jsem měl více sebejistoty než on. Ale rozhodně jsem se mu to nechystal nějak vyčítat nebo mu to nějak jestě víc znepříjemňovat.

,, V pořádku. Nic se neděje.'' ujistil jsem ho ,, Já si počkám až budeme doma osamotě.'' trochu jsem ztišil hlas aby to trochu uvolnilo situaci.

,, Tak to se těším.'' zasmál se Tadeáš a pokračoval v chůzi.
Už jsem znal cestu, věděl jsem kam zahnout.

Doma byli jeho rodiče.

,, Ahoj, ty jsi David, že jo?'' zeptala se jeho mamka hned poté, co jsme vstoupili do kuchyně.

,, Jojo jsem. Rád Vás poznávám.'' podal jsem jí ruku a ona také. Potřásli jsme si rukama.

,, Odkud se vlastně znáte?'' zeptala se a pustila naše ruce.

,, Z internetu. Nějak jsme se seznámili a zjistili jsme, že máme stejné zájmy a že nebydlíme daleko od sebe.'' odpověděl jsem trovhu nejistě ale snažil jsem se to nedat moc najevo.

,,Společné zájmy?'' podivila se jeho mamka.

,, Nó.'' tohle už tak nejistě neznělo.

,, A jaké?'' zeptala se ještě víc podiveně jeho mamka.

,, Různé.'' odpověděl jsem rozklepaným hlasem.

,, A tajné.'' zachránil mě Tadeáš ,, My půjdem do pokoje. Neruš nás.'' řekl, chytil mě za rameno a tahl mě pryč z kuchyně.

,, Uff. To bylo o fous.'' oddechl jsem si v pokoji. Nikdy jsem nebyl dobrý ve lhaní a nikdy asi nebudu. Není to moje parketa oblbovat lidi.

,, To teda. Ty nejsi moc dobrý lhář có?'' přibližoval se ke mně Tadeáš.

Byl až úplně u mě, chytil mě za boky a přirazil s nimi k těm jeho. Jeho rty se přiblížili k mým ale nespojil je. Cítil jsem jeho narůstající penis pokaždé, když se sebemíň pohnul a tudíž dráždil můj penis jeho penisem.
Jeho pravá ruka mi stále držela boky ale pravou pomalu posouval do zadu. Jeho ruka zastavila a byla na mém zadku. Ten zmetek.

Odstrcil jsem ho a ja pro jistotu ještě uskočil do zadu. Vím co se chystal udělat a k tomu jsem rozhodně nebyl připravený. Moc rychlé.

,, Promiň.'' sklopil jsem hlavu.

,, Nic se neděje. Já se omlovám, domluvili jsme se preci, že tohle necháme na později. Promiň.'' pphladil mě po tváři. Já jsem zvedl hlavu.

,, Ty se za nic neomlovej. Za nic nemůžeš. Já... já prostě nejsem připravený. Chvilku to potrvá.'' schoval jsem si obličej do jeho mikiny. Tak pěkně voní.







(Omluva za chyby.)

Happy ending CZKde žijí příběhy. Začni objevovat