Happy ending CZ

Kapitola 26

David

Pomalu ale jistě se mi zavírali oči. Obrazovka notebooku nebyla natolik zajímavá, abych dokázal zůstat vzhůru. Navíc jsem byl enormě unavený a vyčerpaný z dnešního dne, který byl náročný. Nejvíce náročná chvíle byla asi když jsem se emocionálně zhroutil.

,, Spíš?'' zašeptal opatrně Tadeáš.

Zakroutil jsem hlavou že ne. Nedokázal jsem moc pohnout hlavou, protože jsem ležel na bradě na polštáři, proto jsem nevěděl jestli vůbec věděl, že jsem pokýval hlavou.
Nastěstí můj pohyb zaregistroval a hned poté se natáhnul a vypnul notebook.

,, Chce se ti spát?'' zašeptal potichoučku.

,, Trochu.'' přiznal jsem se. Popravdě se mi chtělo spát docela hodně ale vím, že je málo hodin na to, abych teď usnul. Navíc jsem tady s Táďou a měl bych se mu aspoň trochu věnovat.
Nemůžu u něj být celý víkend a ještě navíc celý dny prospat.

,, Je teprve sedm hodin. Co kdyby jsme šli pojíst a pak můžem jít spát. Hmm?'' broukl Táďa a odekryl nás peřinou.

Neohrabaně jsem vstal z postele a postavil jsem se na proti Táďovi.
,, Dobře.'' odpověděl jsem mu pochvíli. Oblekli jsme se a Táďa otevřel dveře.

Zavedl nás do kuchyně, kde nám nandal jídlo na talíře.
Zachvíli nás přišla pozdravit jeho mamka a zase odešla.

Dojedli jsme a Táďa uklízel nádobí do myčky, když v tom tam došel jeho taťka.

,, Jé. Ahoj. Ty jsi Táďův kámoš?'' zeptal se mě jeho otec.

,, Jo. Jsem David.'' postavil jsem se a podal mu ruku. On podal tu svou a potřasl mi s ní.

Pustil naše ruce ,, Rád jsem tě poznal. Už musím jít. Mějte se.'' otočil se a zmizel ze dveří.

Oba dva jsme opět zmizeli za zamknutýma dveřma Táďového pokoje a já jsem už najednou nebyl tak ospalý. Popravdě se mi už ani trochu nezavíraly oči. Únava zmizela.

,, Tak co, pořád unavený?'' přišel ke mě a jeho ruce se obmotaly okolo mých boků tak, že jsem se mu nemohl vytrhnout a ani se k němu přiblížit. On se přiblížil
tak, že se jeho nos dotýkal toho mého. ,, Už je ti líp?'' zeptal se opatrně, jakobych se mohl rozbít. Jako panenka ze skla.

,, Jo.'' zešeptal jsem na zpátky roztřeseným hlasem. Třásl jsem se ale rozhodně to nebylo zimou nebo strachem, ale napětím a vzrušením. Chtěl jsem aby mě už políbil. Natáhl jsem se pro polibek ale on se odtáhl a zapřel ruce na mých bocích, takže jsem se k němu nedostal.

,, Ale ale, tady chce někdo dostat pusinku.'' na jeho obličeji se objevil úšklebek. Hrál si se mnou a škádlil mě.

Najednou sundal ruce z mých boků a otevřel skříň. Hodil po mě cosi. Chytl jsem to a zjistil jsem, že to je pyžamo. Podíval jsem se na něj zmateným pohledem, protože jsem opravdu nechápal, proč teď chce jít spát.

,, No co? Předtím jsi byl unavený, tak jdem teď spát.'' vysvětlil mi a převléknul se.

Já tam jenom tak stál a pozoroval ho s nechápavým výrazem ve tváři. Nechápal jsem jeho chování, jak najednou přestal a šel si jenom tak lehnout. Nechápu ho.

,, Jdeš spát nebo ne?'' zeptal se mě Táďa a vytrhnul mě z přemýšlení nad ním. On už ležel v postely a já tam stál a čuměl do blba.

,, Jo jo. Už jdu.'' rychle jsem se převlekl do pyžama a zalezl jsi za nim pod peřinu.

,, Dobrou noc Davídku.'' naklonil se nade mě a dal mj pusu na čelo.
To gesto mě velice potěšilo a já se rozhodl, že nebudu nad jeho chováním přemýšlet a půjdu spát.

,, Dobrou.''...

(Omlovám se za chyby. Omlouvám se, že jsem dlouho nic nevydala a ani nevydám ale moc učení. Omluva)