Happy ending CZ

Kapitola 4

David

Opět mě vzbudil ten zatracený budík. Nový den. Vyhrabu se z postele a protáhnu se. Protřu si oči abych alespoň trochu viděl.
Obleču se, vezmu batoh a jdu potichu do kuchyně.
Položím batoh vedle židle na zem. Jdu ke sporáku, kde beru konvici a napouštím ji vodou. Dám ji na sporák. Vezmu si misku a vytáhnu ze šuplíku lžičku. Z lednice si vytáhnu mléko. Otevřu horní šuplík a rozmýšlím se jakou příchuť lupinků si dnes dám.

,,Hmm. Dneska si dám čokoládové."  řeknu si pro sebe a usměju se.

Nasypu lupinky do misky a zaliju je mlékem. Mezitím se mi už začíná vařit voda na kávu. Nachystám si hrnek a zaleju ho horkou vodou.

Sedím u stolu, jím lipínky a popíjím kávu. Něco je špatně. Nemám mobil. Když si vzpomenu na mobil, ihned se mi vybaví myšlenka na Táďu. 

,,Tadeáš" šeptnu a běžím si pro mobil. Mobil leží v pokoji na nočním stolku na nabíječce.
Odpojím ho a zkontroluju, jestli mě někdo neshání. Shání ale ne ten kdo chci aby to byl. Je ještě brzy přece.

Vydávám se i s mobilem do kuchyně kde dojídám snídani. Nádobí uklízím do myčky.

Mám mu napsat já nebo mám počkat až napíše on? Co když on čeká, že mu napíšu první protože i včera jsem napsal první.

Všimnu si kolik je hodin a tak mobil nechám být mobilem a jdu si vyčistit zuby a zkulturnit vlasy.

Na cestě do školy si dám do uší sluchátka, která mě odvedou od problémů mého života, která mě alespoň trochu uklidní od nastávající bouře. Škola. Velká budova, ve které se nachází spousta odlišných pohledů na život.
Nemám problém s učiteli. Jsem tichý, takže nenarušuju jejich nudné hodiny a tudíž si mě nevšímají. To mi vyhovuje.
Moc kamarádů nemám ale to mě nijak netrápí. Ve třídě se baví každý s každým ale vždy každý preferuje určitou skupinku lidí. Já preferuji pouze mé dvě opravdové kamarádky.

Hned jak vejdu zamířím do šatny, kde se přezuju a vysleču bundu. A až teď se zbavuji sluchátek.
Jdu do třídy, kde je jen pár lidí. Já rád chodím do školy vždy těsně po otevření dveří, abych tam nestál a nečekal anebo abych tam nemusel jít s davem celé školy.

Vytáhnu mobil a zkontroluju jestli nenapsal. Nenapsal. Možná bych měl. Jo napíšu mu.

Dejvit: Ahoj Táďo.

Dejvit: Můžu ti tak říkat, že jo?

Dejvit: Promiň jestli tě budím ale nevěděl jsem kdy ti napsat. Já jsem už ve škole.

Neodepisuje.

Třeba mu došlo, že včera udělal chybu a už s tebou nechce mít nic společného.

Možná má mé nesebevědomí pravdu a už se neozve.

Tadeáš: Ahoj. Můžeš mi tak říkat když se tak jmenuju, Davčo. 😉 Nebudíš mě. Před chvílí jsem došel do školy. 😣

Uff. Dobrý odepsal.
Davčo. Davčo.

Dejvit: A kdo ti dovolil mi říkat Davčo? Já se taky ptal jestli můžu.

Tadeáš: Ty naděláš, Davide. Můžu ti říkat Davčo?

Dejvit: Hmm já ti nevím..

Tadeáš: Ale nedělej. Já jsem ti taky dovolil říkat mi Táďa.

Dejvit: No dobře no, Táďo. 😊

Tadeáš: Super. Davčo. 😀

Dejvit: Super. Táďo. 😊

Chvilku přemýšlím co napsat. Mysli Davide. Nechceš aby odešel.

Tadeáš: Nám už bude zvonit a nechci aby mi učitelka zabavila mobil. Takže kdy si pak napíšem?

Dejvit: O velké přestávce? Nám začíná 9:25 a končí v 9:45.

Tadeáš: Nám taky.😄😄 Tak pak si napíšem.

Dejvit: Dobře.

Tadeáš: Dobře

(Líbí?)